Balada "O děvčeti"

Objev mé první balady z roku 2006..

Werena

21.09.2010

básně/balady, romance

1509(7)

Stálo děvče na zápraží,
Na milého čekalo.
Tíha slz ji k zemi sráží,
Měsíc ozářil jí čelo.

Ona stojí a čeká na chlapce,
Sliboval – přijde k zahrádce.

Stojí a čeká dál

Prší a vítr rozcuchal jí vlasy,
I přítel vánek si s ní hrál,
Ona uslyšela krásné hlasy,
Rozběhla se nevědíc kam.
Směřovala ke plotu,
To uslyšela Samotu.

Ten pocit já dobře znám

Nechala za sebou otevřená vrátka
A závoj svatební jí vlál,
V blízké hospodě vypukla hádka,
Její milý se jí vzdal.

Běží, běží temným lesem,
Klopýtá a neslyší,
Vlci vyjí smutnou píseň,
ta ozvěnou se odráží.

Běží, běží popadá dech,
Pot jí stéká po zádech,
Najednou se zastaví.

Stojí na pokraji propasti,
Jen pár kroků ke štěstí.

Nebo ke zkáze(?)

Pláče a slzy jí stékají po tváři,
Jako slunce už nezáří.

Jen tiše kráčí.

Svatební pochod jí stromy hrají,
Však oni ho už dávno znají.

Za ta staletí.

Ona kráčí a slzy roní,
Kráčí k propasti noci.
Kráčí a slzy zvoní,
O střevíčky svatební.

Vzpomíná na ráno, kdy neměla starosti.
Vzpomíná na noc, kdy vzdala se smělosti.

Jen krůček od zkázy,
Kam jí vítr provází.

Ona však jde dál.

Do vzduchu se opřela a padá.
Ta dívka mladá..

Slzami si cestu prodírá.
Ta holka bláznivá..

Letí jako pták,
Alespoň na malou chvíli.
Nikdo nečeká však,
Všichni ji opustili.

Až ráno půjde někdo tou cestou,
Setká se s mrtvou nevěstou.
Pak uslyší Píseň o zlomeném srdci,
Královský chorál o Toužebné noci.