Proč se člověk přirovnává ke zvířatům, to je jiná otázka a pro odpověď na ni by bylo potřeba sáhnout až hluboko do historie lidstva, a pokud jde o literaturu tak alespoň do bajek, v nichž zvířata jednala jako lidé. V bajkách zvířata symbolizovala nějaké lidské vlastnosti, ačkoli ve skutečnosti nositeli těchto vlastností nejsou. Had například ve skutečnosti vůbec není SLIZKÝ. Zrovna tak máme v povědomí pejorativní úsloví člověk člověku vlkem, ale možná, že kdybychom se v naší lidské smečce chovali k sobě jako vlci, možná by se nám žilo lépe... Takže nevím stále, co máš na mysli, když soudíš, že mnohé se můžeme naučit od zvířat v souvislosti s touto básní.

jiBIGřiBUD:Jdu se na to mrknout

jiBIGřiBUD: Asi to ještě nebude ono, snad aspoń něco je opraveno.

jiBIGřiBUD:Nevím jak to dopadlo ale trochu jsem to poopravil.

Siggi:Díky za podporu určitě máš pravdu, musím se více kontrolovat.

Eliška Vobrubová: Já myslím, že dost i když to nemá nic společného s češtinou. Proč se vlastně člověk přirovnává ke zvířatům: Např.... slyzký jako had, silný jako lev, chytrý jak opice........ atd. Proč?

P.S.: A co se tedy můžeme naučit od těch zvířat?

Návštěva základní školy není nutná, ačkoli pokud jde o mezery v mluvnici je to učivo odtamud. Ale existují o tom knížky, které se dají nejen koupit, ale třeba také vypůjčit v knihovně a nebo možná i v té místní základní škole by třeba měli učebnici k půjčení. Když se může člověk naučit cizí jazyk, proč by se nemohl zdokonalit v tom vlastním. Ostatně na změnu dosavadního stavu není nikdy pozdě.

Eliška Vobrubová:To bych zřejmě musel znovu navštívit základní školu, a je to smutné, že nedával jsem pozor jak bych měl a teď mi to výrazně chybí.

A ještě něco: Užitečnější bude pro tebe, když se časem naučíš, co je potřeba k tomu, aby se ti lépe psalo, lépe vyjadřovalo, co myslíš a cítíš, a to tak, aby se to čtenářům lépe četlo, pokud to, co napíšeš dáš čtenářům k dispozici, ke čtení. Prostě to je tak, že když má člověk o něco zájem, má nějakou zálibu, je dobré, když neustrne a dál se rozvíjí; že mu v tom může někdo pomoci, je možné, ale jedno úsloví praví, že je lepší naučit hladovějícího pěstovat obilí a péci chleba než mu ho dát hotový - možná je to o rybách a zvládnutí jejich lovu, ale to je nakonec jedno, smysl je ten, že větší cenu má vlastní aktivita a schopnost osvojení si nějakých dovedností aktivně a schopnost jich ve správnou chvíli použít.

To snad ne, to jsem složil když jsem tam byl.

Dobrý večer,

inu, na co jsem měla dnes sílu, to jsem z přečteného opravila, lépe řečeno návrhy na opravy do komentářů napsala. A pokusila jsem se, napsat, jak by se s tím dalo nakládat dál, což je ovšem na tobě. (Mimochodem jsem si všimla v právě došlé zprávě, že opravdu za těmi čárkami už jsou mezery! Chválím! - Jinak pro tečky platí totéž, co pro čárky:-))
Na tvých básních, na mnohých, je vidět, že jsou psány pod nějakým silným emocionálním tlakem. Je jistě dobré ten citový přetlak ze sebe "vyhodit" na papír, člověku se uleví. Jenomže je pak taky dobré udělat ten druhý krok - totiž přečíst si to po sobě, a třeba s nějakým delším časovým odstupem, kdy původní emoce třeba již trochu vychladly a kdy se člověk může na text podívat a číst ho s odstupem, jako by ho napsal někdo jiný (někdy to jednou nestačí...). A tehdy se může stát, že člověk-autor objeví buď formální závady (ať už jsou původu gramatického vce smyslu chyb pravopisných a interpunkčních nebo básnického ve smyslu ne zcela vydařených veršů, obratů, výrazů, kulhajícího rytmu, pištící či vrzající asonance, nespojitých motivů, klišovitých spojení nebo nadbytečného pathosu či sentimentu a tak podobně) a může se pokusit ten první text nějak zpřesnit, dopracovat, doladit, pomoci mu k lepšímu a srozumitelnějšímu žití mezi ostatními básněmi.
A v neposlední řadě usnadnit mu cestu ke čtenáři.
A tady na těch stránkách jistě lze i zde již uveřejněné texty opravit - tak do toho! Hodně zdaru přeji!

To nejde, ale zde je má služba:
Správně by text zprávy měl vypadat takto:
Dobrý večer, zřejmě bych vás potřeboval vedle sebe, když píši poesii, samozřejmě to hned opravím, děkuji.
NIKOLI:
Dobrý večer, zřejmně bych vás potřeboval vedle sebe když píši poesii, samozřejmně to hned opravím, děkuji.

zdůvodnění: přídavné jméno od zřejmě = zřejmý, od samozřejmě = samozřejmý, takže to "n" tam nemá co dělat.
Před když a který (která, které, kteří) se píše čárka, pokud tato slova (spojky) uvozují další větu v souvětí.
Ještě jednou - mnoho zdaru a dobrou noc.

Eliška Vobrubová: Dobrý večer, zřejmně bych vás potřeboval vedle sebe když píši poesii, samozřejmně to hned opravím, děkuji.

dupot a jejich ržání... nikoli dupot a jejích ržání
Chtěl jsem otevřít oči,nebylo možné,zůstaly zavřené... nikoli Chtěl jsem otevřít oči,nebylo možné,zůstali zavřené
kol jen ty koně,a jejich hrátky podivné.... nikoli kol jen ty koně,a jejích hrátky podivné
Statní černí hřebci proháněli tam něžnou bílou kobylu. nikoli Statní černí hřebci proháněli tam,něžnou bílou kobylu.
.... vlála jí bílá hříva nikoli vlála ji bílá hříva
Byl snad nejstatnější.... nikoli Byl snad néjstatnější...
Ve skrytu duše tu statnost jsem mu záviděl... nikoli Ve skrytu duše,tu statnost jsem mu záviděl
Tak jak ten hřebec mít bych se jednou chtěl. nikoli Tak jak ten hřebec,mít bych se jednou chtěl.

... že koně jsou krásná zvířata, o tom není pochyb, ani o tom, že člověk může být v životní situaci takové, že když se do jejich tváře (tedy těch koňů) podívá, může se mu udělat lépe, dokonce že má ta zvířata raději než lidi... nicméně z básně nevyplývá, co mnohé se můžeme naučit od zvířat. Báseň pojednává o tom, jak si básnický subjekt při představě koňského stáda, dovadění koní atp. na děvče které miluje,nečekaně si vzpomenul. - Tedy myslím si, že ta anotace je zavádějící, k čemuž mne vede nejen text básně, ale i to, že otázka již dříve položená ( A co třeba?) vlastně stále čeká na odpověď, neboť to "vyznání se" z toho, že ty němé tváře někdy i víc než lidi máš rád, pořád ještě neodopvídá na to, co mnohé se od těch zvířat můžeme naučit...

Eliška Vobrubová: Dobrý večer, zřejmě budete nějaká výborná češtinářka, tak napište něco krom kritiky která jistě pomůže, je pravda já se snažím to psát rychle a zjišťuji, že práce kvapná málo platná, nějak si to stále neuvědomuji.Je sice pravda, že mi kdosi dělá korikturu, ale to mi neopravuje gramatické chyby a já to opíši podle ni, na ten mezerník si už docela dávám pozor, ale já jsem stále zvyklý na psaní diktátu a ty jsem nikdy neměl na jedničku, teď mi to chybí, no měl bych s tím něco doopravdy udělat, děkuji.

proč jen v našich představách.... nikoli proč jen v náších představách
vzpomínky nás sbližují.... nikoli zbližují
náš polibek první.... nikoli políbek
situace naše stejná.... nikoli situace naše stéjná
my oba za sebou problémy.... nikoli mi oba za sebou problámy
Ptáci nám zpívali, možná líp... nikoli Ptáci nám zpívali,možná iíp

... zase nejasnosti v interpunkci a interpunkci a velkých písmenech - viz Ptáci nám zpívali,možná iíp než kostelní zvony.
všude kol tak krásný klid,luna v úplňku,
Na začátku básně za oslovením Milá patří čárka, jinak je to přídavné jméno a je zase potřeba luštit význam a skladbu verše zcela zbytečně...

tráva zkropená... nikoli skropená
my spolu trávou kráčeli bosy... nikoli mi spolu kráčeli bosy
my vše viděli nádherné... nikoli mi vše viděli nádherné
ty ses chvěla... místo ty jsi se chvěla
tryskem... nikoli triskem
úlekem nám ztuhly tváře... nikoli úlekem nám ztuhli tváře
v prachu jejich kopyt... nikoli v prachu jejích kopyt (to by musela být jen jedna kobyla nebo klisna, ale je to divokých koní stádo...)
já cítil jejich odvahu... nikoli já cítil jejích odvahu
jak kdyby... nikoli jak kdybi
zvláštní jak pod jejich kopyty... místo pod jejími kopyty (doposud se stále mluví o stádu koní - a potom také)
.... a ta interpunkce, tedy čárky - 2. a 3. verš 2. sloky - nadbytečné čárky, totéž ve 2. verši 3. sloky
... a ty chybějící mezery oddělující čárku od následujícího slova...

Je to pořád dokola - přečetla jsem hodně tvých textů i komentářů k nim - už dávno ti radili, ať s gramatikou něco děláš, i jaké můžeš použít pomocníky, když píšeš do počítače... jenže je to pořád totéž, tak mne jedině napadá: Co kdybys třeba někdy udělal alespoň tu mechanickou práci a opravil ty mezery? Bylo by to dobré k tomu, že bys tyhle připomínky nemusel už číst (a přestaly by tě tudíž otravovat), a taky k tomu, že by ses k těm svým textům vrátil, znovu si je přečetl a možná bys i s odstupem času přišel na to, že některé věci můžeš vyjádřit i jinak, jiným výrazem nebo jiným rytmem.
Totéž platí i o gramatických chybách - což kdybys opravil alespoň ty, na které jsi byl upozorněn? Ta upozornění jsou totiž, jakkoli se ti může zdát divné, pro tvoje dobro - jednak odstraníš ty chyby a čtenářům se budou tvé texty lépe číst alespoň proto, že se nebudou muset těmi chybami prodírat (gramatické chyby nemají co dělat se stylem psaní, nýbrž je to podobné tomu, když truhlář vyrábí stoly s jednou nohou kratší) a jednak se tím opravováním naučíš, jak to má být správně a příště třeba tu chybu už neuděláš:-)
Když to neuděláš, vytváříš dojem, že je ti to jedno a že budeš dál vyrábět ty kulhavé stoly, ať si kdo chce co chce říká.

Dobrý večer.

Soudím, že nejde o to, zda se mi báseň líbí ne ve smyslu tématu, to se opravdu stává, že některé lidi některá témata neoslovují. Jenže tady jde o jinou věc, a totiž o to, zda se autorovi vůbec podaří ono téma jasně si formulovat, uchopit ho a sdělit tak, aby bylo srozumitelné (srozumitelné neznamená polopatisticky vyjádřeno, sděleno - to jen proto, aby nebyla mýlka v tom, co myslím), a to ještě prostředky takovými, aby bylo možno dílo nazvat básní. Pro začátek by ale aspoň stačilo, kdyby bylo zřejmo odkud kam vede myšlenkový a představový proud, aby dílo mělo nějakou výpovědní hodnotu pro čtenáře. Nejen pro autora, který si tím psaním jen, s prominutím, "uleví". Jde totiž o to, že když je dílo (jakékoli) zveřejněno, a to tady je, a je tu předpoklad, že ho někdo bude v našem případě číst, těžko může dojít k nějakému souznění s tématem, pokud text vykazuje vlastnosti, o jakých už tu byla řeč. Ba dokonce to může být i tak, že dobře napsané básni se může dostat od čtenáře kladného hodnocení, ačkoli s jejím tématem jaksi nesouzní.