Jak i koně dokáží povzbudit
26.03.2011 5 1365(13) 0 |
Bylo šero,západ slunce zbarvil větve stromů,
večer byl chladný,nechtělo se však vůbec domů.
Hvězdy jasně zářily,tráva skropená prvnímy kapkami rosy,
kol vše usínalo,mi spolu trávou kráčeli bosy.
Bylo nám spolu dobře,mi vše viděli nádherné,
v záři jasného měsíce,vše vypadalo tak růžové.
Náhle ve vzduchu,se rozvěsil divný závoj šera,
v korunách stromů kvílení,ty jsi se chvěla.
Pod námi se země rozvlnila,nebe se zakolísalo,
proti nám vyběhlo triskem,divokých koní stádo.
Úlekem nám ztuhli tváře,krajina kol ubíhala dozadu,
v prachu jejích kopyt,já cítil jejích odvahu.
Vypadalo to tak,jak kdybi utíkali před smrtí,
zvláštní jak pod jejími kopyty,zůstávalo vonné kvítí.
Jak kdyby ho pro mě zanechali,já ho natrhal,
tobě se líbilo,já jsem ti ho daroval.
večer byl chladný,nechtělo se však vůbec domů.
Hvězdy jasně zářily,tráva skropená prvnímy kapkami rosy,
kol vše usínalo,mi spolu trávou kráčeli bosy.
Bylo nám spolu dobře,mi vše viděli nádherné,
v záři jasného měsíce,vše vypadalo tak růžové.
Náhle ve vzduchu,se rozvěsil divný závoj šera,
v korunách stromů kvílení,ty jsi se chvěla.
Pod námi se země rozvlnila,nebe se zakolísalo,
proti nám vyběhlo triskem,divokých koní stádo.
Úlekem nám ztuhli tváře,krajina kol ubíhala dozadu,
v prachu jejích kopyt,já cítil jejích odvahu.
Vypadalo to tak,jak kdybi utíkali před smrtí,
zvláštní jak pod jejími kopyty,zůstávalo vonné kvítí.
Jak kdyby ho pro mě zanechali,já ho natrhal,
tobě se líbilo,já jsem ti ho daroval.
Ze sbírky: Máme rádi zvířata
21.11.2017 - 21:22
Dobrý večer Eliško. Už dlouho jsem tu nebyl a teď se dívá dle vaší rady na tu báseň trochu jinak pravda vše se dá pozmněnit a upravit, děkuji.
05.04.2011 - 00:17
Dobrý večer,
inu, na co jsem měla dnes sílu, to jsem z přečteného opravila, lépe řečeno návrhy na opravy do komentářů napsala. A pokusila jsem se, napsat, jak by se s tím dalo nakládat dál, což je ovšem na tobě. (Mimochodem jsem si všimla v právě došlé zprávě, že opravdu za těmi čárkami už jsou mezery! Chválím! - Jinak pro tečky platí totéž, co pro čárky:-))
Na tvých básních, na mnohých, je vidět, že jsou psány pod nějakým silným emocionálním tlakem. Je jistě dobré ten citový přetlak ze sebe "vyhodit" na papír, člověku se uleví. Jenomže je pak taky dobré udělat ten druhý krok - totiž přečíst si to po sobě, a třeba s nějakým delším časovým odstupem, kdy původní emoce třeba již trochu vychladly a kdy se člověk může na text podívat a číst ho s odstupem, jako by ho napsal někdo jiný (někdy to jednou nestačí...). A tehdy se může stát, že člověk-autor objeví buď formální závady (ať už jsou původu gramatického vce smyslu chyb pravopisných a interpunkčních nebo básnického ve smyslu ne zcela vydařených veršů, obratů, výrazů, kulhajícího rytmu, pištící či vrzající asonance, nespojitých motivů, klišovitých spojení nebo nadbytečného pathosu či sentimentu a tak podobně) a může se pokusit ten první text nějak zpřesnit, dopracovat, doladit, pomoci mu k lepšímu a srozumitelnějšímu žití mezi ostatními básněmi.
A v neposlední řadě usnadnit mu cestu ke čtenáři.
A tady na těch stránkách jistě lze i zde již uveřejněné texty opravit - tak do toho! Hodně zdaru přeji!
inu, na co jsem měla dnes sílu, to jsem z přečteného opravila, lépe řečeno návrhy na opravy do komentářů napsala. A pokusila jsem se, napsat, jak by se s tím dalo nakládat dál, což je ovšem na tobě. (Mimochodem jsem si všimla v právě došlé zprávě, že opravdu za těmi čárkami už jsou mezery! Chválím! - Jinak pro tečky platí totéž, co pro čárky:-))
Na tvých básních, na mnohých, je vidět, že jsou psány pod nějakým silným emocionálním tlakem. Je jistě dobré ten citový přetlak ze sebe "vyhodit" na papír, člověku se uleví. Jenomže je pak taky dobré udělat ten druhý krok - totiž přečíst si to po sobě, a třeba s nějakým delším časovým odstupem, kdy původní emoce třeba již trochu vychladly a kdy se člověk může na text podívat a číst ho s odstupem, jako by ho napsal někdo jiný (někdy to jednou nestačí...). A tehdy se může stát, že člověk-autor objeví buď formální závady (ať už jsou původu gramatického vce smyslu chyb pravopisných a interpunkčních nebo básnického ve smyslu ne zcela vydařených veršů, obratů, výrazů, kulhajícího rytmu, pištící či vrzající asonance, nespojitých motivů, klišovitých spojení nebo nadbytečného pathosu či sentimentu a tak podobně) a může se pokusit ten první text nějak zpřesnit, dopracovat, doladit, pomoci mu k lepšímu a srozumitelnějšímu žití mezi ostatními básněmi.
A v neposlední řadě usnadnit mu cestu ke čtenáři.
A tady na těch stránkách jistě lze i zde již uveřejněné texty opravit - tak do toho! Hodně zdaru přeji!
04.04.2011 - 22:38
Eliška Vobrubová: Dobrý večer, zřejmě budete nějaká výborná češtinářka, tak napište něco krom kritiky která jistě pomůže, je pravda já se snažím to psát rychle a zjišťuji, že práce kvapná málo platná, nějak si to stále neuvědomuji.Je sice pravda, že mi kdosi dělá korikturu, ale to mi neopravuje gramatické chyby a já to opíši podle ni, na ten mezerník si už docela dávám pozor, ale já jsem stále zvyklý na psaní diktátu a ty jsem nikdy neměl na jedničku, teď mi to chybí, no měl bych s tím něco doopravdy udělat, děkuji.
04.04.2011 - 21:48
tráva zkropená... nikoli skropená
my spolu trávou kráčeli bosy... nikoli mi spolu kráčeli bosy
my vše viděli nádherné... nikoli mi vše viděli nádherné
ty ses chvěla... místo ty jsi se chvěla
tryskem... nikoli triskem
úlekem nám ztuhly tváře... nikoli úlekem nám ztuhli tváře
v prachu jejich kopyt... nikoli v prachu jejích kopyt (to by musela být jen jedna kobyla nebo klisna, ale je to divokých koní stádo...)
já cítil jejich odvahu... nikoli já cítil jejích odvahu
jak kdyby... nikoli jak kdybi
zvláštní jak pod jejich kopyty... místo pod jejími kopyty (doposud se stále mluví o stádu koní - a potom také)
.... a ta interpunkce, tedy čárky - 2. a 3. verš 2. sloky - nadbytečné čárky, totéž ve 2. verši 3. sloky
... a ty chybějící mezery oddělující čárku od následujícího slova...
Je to pořád dokola - přečetla jsem hodně tvých textů i komentářů k nim - už dávno ti radili, ať s gramatikou něco děláš, i jaké můžeš použít pomocníky, když píšeš do počítače... jenže je to pořád totéž, tak mne jedině napadá: Co kdybys třeba někdy udělal alespoň tu mechanickou práci a opravil ty mezery? Bylo by to dobré k tomu, že bys tyhle připomínky nemusel už číst (a přestaly by tě tudíž otravovat), a taky k tomu, že by ses k těm svým textům vrátil, znovu si je přečetl a možná bys i s odstupem času přišel na to, že některé věci můžeš vyjádřit i jinak, jiným výrazem nebo jiným rytmem.
Totéž platí i o gramatických chybách - což kdybys opravil alespoň ty, na které jsi byl upozorněn? Ta upozornění jsou totiž, jakkoli se ti může zdát divné, pro tvoje dobro - jednak odstraníš ty chyby a čtenářům se budou tvé texty lépe číst alespoň proto, že se nebudou muset těmi chybami prodírat (gramatické chyby nemají co dělat se stylem psaní, nýbrž je to podobné tomu, když truhlář vyrábí stoly s jednou nohou kratší) a jednak se tím opravováním naučíš, jak to má být správně a příště třeba tu chybu už neuděláš:-)
Když to neuděláš, vytváříš dojem, že je ti to jedno a že budeš dál vyrábět ty kulhavé stoly, ať si kdo chce co chce říká.
my spolu trávou kráčeli bosy... nikoli mi spolu kráčeli bosy
my vše viděli nádherné... nikoli mi vše viděli nádherné
ty ses chvěla... místo ty jsi se chvěla
tryskem... nikoli triskem
úlekem nám ztuhly tváře... nikoli úlekem nám ztuhli tváře
v prachu jejich kopyt... nikoli v prachu jejích kopyt (to by musela být jen jedna kobyla nebo klisna, ale je to divokých koní stádo...)
já cítil jejich odvahu... nikoli já cítil jejích odvahu
jak kdyby... nikoli jak kdybi
zvláštní jak pod jejich kopyty... místo pod jejími kopyty (doposud se stále mluví o stádu koní - a potom také)
.... a ta interpunkce, tedy čárky - 2. a 3. verš 2. sloky - nadbytečné čárky, totéž ve 2. verši 3. sloky
... a ty chybějící mezery oddělující čárku od následujícího slova...
Je to pořád dokola - přečetla jsem hodně tvých textů i komentářů k nim - už dávno ti radili, ať s gramatikou něco děláš, i jaké můžeš použít pomocníky, když píšeš do počítače... jenže je to pořád totéž, tak mne jedině napadá: Co kdybys třeba někdy udělal alespoň tu mechanickou práci a opravil ty mezery? Bylo by to dobré k tomu, že bys tyhle připomínky nemusel už číst (a přestaly by tě tudíž otravovat), a taky k tomu, že by ses k těm svým textům vrátil, znovu si je přečetl a možná bys i s odstupem času přišel na to, že některé věci můžeš vyjádřit i jinak, jiným výrazem nebo jiným rytmem.
Totéž platí i o gramatických chybách - což kdybys opravil alespoň ty, na které jsi byl upozorněn? Ta upozornění jsou totiž, jakkoli se ti může zdát divné, pro tvoje dobro - jednak odstraníš ty chyby a čtenářům se budou tvé texty lépe číst alespoň proto, že se nebudou muset těmi chybami prodírat (gramatické chyby nemají co dělat se stylem psaní, nýbrž je to podobné tomu, když truhlář vyrábí stoly s jednou nohou kratší) a jednak se tím opravováním naučíš, jak to má být správně a příště třeba tu chybu už neuděláš:-)
Když to neuděláš, vytváříš dojem, že je ti to jedno a že budeš dál vyrábět ty kulhavé stoly, ať si kdo chce co chce říká.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
STÁDO DIVOKÝCH KONÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : NOVÁ MILENKA
Předchozí dílo autora : PŘESTAŇME UŽ