ČERNÝ HŘEBEC

Pani Eliško já dnes myslím , že od zvířat bychom se měli učit, ne oni od nás

Proč se člověk přirovnává ke zvířatům, to je jiná otázka a pro odpověď na ni by bylo potřeba sáhnout až hluboko do historie lidstva, a pokud jde o literaturu tak alespoň do bajek, v nichž zvířata jednala jako lidé. V bajkách zvířata symbolizovala nějaké lidské vlastnosti, ačkoli ve skutečnosti nositeli těchto vlastností nejsou. Had například ve skutečnosti vůbec není SLIZKÝ. Zrovna tak máme v povědomí pejorativní úsloví člověk člověku vlkem, ale možná, že kdybychom se v naší lidské smečce chovali k sobě jako vlci, možná by se nám žilo lépe... Takže nevím stále, co máš na mysli, když soudíš, že mnohé se můžeme naučit od zvířat v souvislosti s touto básní.

Eliška Vobrubová: Já myslím, že dost i když to nemá nic společného s češtinou. Proč se vlastně člověk přirovnává ke zvířatům: Např.... slyzký jako had, silný jako lev, chytrý jak opice........ atd. Proč?

P.S.: A co se tedy můžeme naučit od těch zvířat?

Návštěva základní školy není nutná, ačkoli pokud jde o mezery v mluvnici je to učivo odtamud. Ale existují o tom knížky, které se dají nejen koupit, ale třeba také vypůjčit v knihovně a nebo možná i v té místní základní škole by třeba měli učebnici k půjčení. Když se může člověk naučit cizí jazyk, proč by se nemohl zdokonalit v tom vlastním. Ostatně na změnu dosavadního stavu není nikdy pozdě.

Eliška Vobrubová:To bych zřejmě musel znovu navštívit základní školu, a je to smutné, že nedával jsem pozor jak bych měl a teď mi to výrazně chybí.

A ještě něco: Užitečnější bude pro tebe, když se časem naučíš, co je potřeba k tomu, aby se ti lépe psalo, lépe vyjadřovalo, co myslíš a cítíš, a to tak, aby se to čtenářům lépe četlo, pokud to, co napíšeš dáš čtenářům k dispozici, ke čtení. Prostě to je tak, že když má člověk o něco zájem, má nějakou zálibu, je dobré, když neustrne a dál se rozvíjí; že mu v tom může někdo pomoci, je možné, ale jedno úsloví praví, že je lepší naučit hladovějícího pěstovat obilí a péci chleba než mu ho dát hotový - možná je to o rybách a zvládnutí jejich lovu, ale to je nakonec jedno, smysl je ten, že větší cenu má vlastní aktivita a schopnost osvojení si nějakých dovedností aktivně a schopnost jich ve správnou chvíli použít.

To nejde, ale zde je má služba:
Správně by text zprávy měl vypadat takto:
Dobrý večer, zřejmě bych vás potřeboval vedle sebe, když píši poesii, samozřejmě to hned opravím, děkuji.
NIKOLI:
Dobrý večer, zřejmně bych vás potřeboval vedle sebe když píši poesii, samozřejmně to hned opravím, děkuji.

zdůvodnění: přídavné jméno od zřejmě = zřejmý, od samozřejmě = samozřejmý, takže to "n" tam nemá co dělat.
Před když a který (která, které, kteří) se píše čárka, pokud tato slova (spojky) uvozují další větu v souvětí.
Ještě jednou - mnoho zdaru a dobrou noc.

Eliška Vobrubová: Dobrý večer, zřejmně bych vás potřeboval vedle sebe když píši poesii, samozřejmně to hned opravím, děkuji.

dupot a jejich ržání... nikoli dupot a jejích ržání
Chtěl jsem otevřít oči,nebylo možné,zůstaly zavřené... nikoli Chtěl jsem otevřít oči,nebylo možné,zůstali zavřené
kol jen ty koně,a jejich hrátky podivné.... nikoli kol jen ty koně,a jejích hrátky podivné
Statní černí hřebci proháněli tam něžnou bílou kobylu. nikoli Statní černí hřebci proháněli tam,něžnou bílou kobylu.
.... vlála jí bílá hříva nikoli vlála ji bílá hříva
Byl snad nejstatnější.... nikoli Byl snad néjstatnější...
Ve skrytu duše tu statnost jsem mu záviděl... nikoli Ve skrytu duše,tu statnost jsem mu záviděl
Tak jak ten hřebec mít bych se jednou chtěl. nikoli Tak jak ten hřebec,mít bych se jednou chtěl.

... že koně jsou krásná zvířata, o tom není pochyb, ani o tom, že člověk může být v životní situaci takové, že když se do jejich tváře (tedy těch koňů) podívá, může se mu udělat lépe, dokonce že má ta zvířata raději než lidi... nicméně z básně nevyplývá, co mnohé se můžeme naučit od zvířat. Báseň pojednává o tom, jak si básnický subjekt při představě koňského stáda, dovadění koní atp. na děvče které miluje,nečekaně si vzpomenul. - Tedy myslím si, že ta anotace je zavádějící, k čemuž mne vede nejen text básně, ale i to, že otázka již dříve položená ( A co třeba?) vlastně stále čeká na odpověď, neboť to "vyznání se" z toho, že ty němé tváře někdy i víc než lidi máš rád, pořád ještě neodopvídá na to, co mnohé se od těch zvířat můžeme naučit...

Ty zvířata,myslím doopravdy ne obecně nemyslím zvířata lidi.Kolikrát jím dávám přednost těm němým tvářím,když se do jejích tváře podívám,tak někdy i víc jak lidi rád je mám.

Ano.

Myslíš od zvířat?

A co třeba?