přidáno 26.07.2010
hodnoceno 2
čteno 1481(12)
posláno 0
Půlnoc byla, podařilo se usnout po těžškém dni,
zavřel jsem oči, přepadly mě dost zvláštní sny.
V okně mříž, a nad hlavou kříž se tyčil,
na nevelkém nádvoří, se kostliovec z vlajky mračil.

V hrdle sucho jsem měl, nohy těžškým řetězem spoutané,
tvář připadala starce, a celé mé tělo bylo zjízvené. Vlasy měly barvu stříbra, z nohou mi krev stříkala,
myši a krysy v temné kopce, běhaly do kola.

Po tvářích stékal pot přítom mně velká zima byla,
na nádvoří před oknem ve větru, oprátka se houpala.
Viděl jsem ji každý den místo smíchu, slzy kanuly,
srdce i duše má, stále víc a víc bolely.

Na železné posteli a tvrdých matrácích, denně jsem usínal,
jedl jsem blafy a tuhle smutnou báseň psal.
Když hvězdy vycházely,já přes mříž je počítal,
na lásky, které mě dávno už opustily jsem vzpomínal.

přidáno 05.04.2011 - 00:19
To snad ne, to jsem složil když jsem tam byl.
přidáno 26.07.2010 - 13:25
Silně mi to připomíná jednu z hororových povádek Edgara Allan Poea, myslím že to bylo Kyvadlo :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZDÁLO SE MI....... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : PROMIŃ
Předchozí dílo autora : Musí někde být

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming