Jasně že jsou to zlatá léta. Vždyť jsem zareagoval jen pro úsměv. A v úctě "pane"----

:-) v jistém způsobu jsou to zlatá léta, už se těším na kolej na vejšku :-P

Mívali jsme zrcátka na botách, abychom zjistili, jaký mají ty kóči učitelský kalhotky. Johohó, bylo to v jisté době důležitější, než ty kraviny, co jsme si stejně nepamatovali...

Určitě... ;-)

Podivam se, zda ji nemam nekde jeste napsanou.. Mam ji sem pak dat, kdyz se mi ji podari najit? :)

Děkuji, vzpomeň si a pokus se o nějakou rekonstrukci své staré myšlenky, možná ji znovu dáš dohromady ;-)

Mě se líbí.. Jednou jsem napsala podobnou.. ale uz je to celkem dlouho..

nebo tak :-)

jazz

... k tomu odkazu můžu říci jedině to, že to je spíše experimental music, než psychedelie ;-)

Tohle není psychedelie ani zdaleka, Homére, až na ty Duny...

Namol po námelu
LOL upravení
Píčec hipec tripec
Duny duní pomalým přesýpáním
Hodin, kterým jsi utekl
Stojíš nahý v lese a dáváš pít komárům
Hladíš orosené listy a řveš
Peace vole
Kde je love?

Kundí vůně
Po ránu polyká sršní hnída
Každej nějak stůně
Čichám si k prstům
Derivát kyseliny lysergové
A její fotografická paměť
To je změť co?
Psychadeliku

Děkuji Ti moc... budu rád, když ocení můj styl více lidí...

Mně se to líbí,máš svůs styl a to je hlavní! :)....a je zvláštní jak každý vidí smrt jinak,ale tohle podání zní pěkně!

Nevím, jestli tím někoho nudím...

O něco se snažíš, ale mnohé tím nudíš, stejně jako já.

Přemíra patosu a nevkusná stylizace ubírají téhle úvaze na síle... Škoda.. :(

možná jsem něco dobře nevystihl, je to rok stará píseň a teď mám už jinak vyvinutější názor na věc... no, hudba je složená pro akustickou kytaru a je taková ve stylu Lennona ;-)

vyvraždi lidstvo, když jsou taková hovada, a budeš mít klid v duši, že jsi 'zachránil' svět...

nelíbí se mi ani styl, ani tema. (rozhodně je důležité chranit přirodu ale některé organizace už to vážně přehánějí a naučili se k tomu dokonale zneužívat lidské city..) zajímalo by mne jakou k tomu máš vymyšlenou hudbu?

Tvůj problém nese název jednoho termínu, který mi kdysi řekl jeden redaktor a který si už nepamatuju jak zněl. Jde ale o to, že ty rýmy ti nesedí, protože jsou to rýmy s donucením. Přídavná jména, infinitivy, přechodníky - dá rozum, že všechny mají stejné koncovky a básníci se tomu raději vyhýbají, protože dopředu čtenář uhodne, čím bude řádek končit. Umění tkví v poezii v překvapení. Spanilých-zbloudilých to se dá čekat - tam není na výběr jiný tvar, to samé se tu opakuje všude. Oblak-mrak; vzplálo-zaplesalo...
Tohle ti tam nesedí.

Další věc je rytmus. Básničky, které jsou v řádcích dlouhé by měly mít určitou zpěvnost, jinak je básnička moc hutná a dlouhá a nudná. Básník umí málo slovy vyjádřit celé věty, jde jen o to najít ta pravá slova a ještě ke všemu tak aby zněla hezky. Z té básně by se dalo 60% slov vyhodit a pořád by to byl tentýž příběh - akorát by se líp četl. U krátkých básniček (tak tři slova na řádek - tam o rytmus vlastně nejde, rytmus je pomůcka pro čtení délších básniček. Představ si, že by si to měl někdy někdo zapamatovat nazpaměť a recitovat. Na takové školáky, co tě jednou budou recitovat u tabule bys měl brát trochu ohled)

Předposlední sloka má hromadu chyb. (Přechodníky jsou zrádná past a je dobré se jim vyhnout, protože už jim dneska moc lidí nerozumí) A jsme u toho, že čtenář si nejen rád přečte báseň, ale taky ji chce dobře rozumnět a snáze ji pochopí, když bude psaná jeho jazykem. Je pěkné užívat Máchovský slovník, ale ten dneska lidem nic neřekne, jako v době, kdy psal Mácha (tehdy čeština ostatně byla velmi kuriózní řečí, nebyla ani úřední řečí).

A poslední věc: Vybral sis žánr, jak píše Mattyna, velmi dobrý výber tématu, mohu-li to tak říci. Dýchá z toho lyrická fantasy. Ovšem je taky důležité mít osobitý styl. Dneska, když čteš Seiferta, Horu, Hrubína, Nezvala, Wolkera, Ohniska... už na první přečtení poznáš, čí ty verše jsou. Je to jako s hudbou. Poznáš interpreta podle jeho díla. To je umění. A toho bys měl umět dosáhnout. Až tě někdo bude číst a nebude vědět čí ty básn jsou, řekne: To je úplně jako od Poustevníka! - pak teprve pochopíš. Pak už ti nikdo žádné rady dávat nemůže.

Ámen. Hodně zdaru.