|
zamyšlení... snění... - nasáklé dušemi zbloudilými...
 15.08.2010 4 1383(14) 0 |
Hle! Zříme žhnoucí paprsky,
dotýkajíc se každičké myšlenky.
Nebe má moudré vrásky
a suknice bouře nám zavládne brzky.
Kopule, jenž nám dává
nekončenou radost,
odpluje pryč,
jako neutichající starost.
Vše se náhle pročistí
- mysl, živel, smysl.
Duše zbloudilé se objeví...
Začíná rej!
Magií nasáklá abstrakce,
náhle - teď!
Snění,
sinalé kuropění!
Klap, klap a klap!
toť pouze déšť,
pamalu a zdlouhavě stékají kapky...
Vítr ševelí,
prodírá se starobylým hvozdem.
Souzvuk, který náhle vzniká,
odráží vlny ticha.
Uvolní se energie...
Bim, bam a bim a bam,
bije půlnoc, slyše skřípení pantů
brány, která mě vítá
na druhou stranu světa.
Nevědomky, bezmocně
- mé kroky vstupují tam,
jak pod kletbou, kajícně.
Prostor mě vibrací vzruší,
stojím tu sám.
Sen to není, skutečnost
jest v zapomnění
a přesto je to jakési snění!
- v bdělosti...
V prostoru vznáší se bělošedá mlha,
žádné jiné barvy, pachu či předmětu
tu není.
Pouze milióny hlasů krouží tu,
dýchajíc a přesto mému zraku,
jsou skryty v zákrytu.
dotýkajíc se každičké myšlenky.
Nebe má moudré vrásky
a suknice bouře nám zavládne brzky.
Kopule, jenž nám dává
nekončenou radost,
odpluje pryč,
jako neutichající starost.
Vše se náhle pročistí
- mysl, živel, smysl.
Duše zbloudilé se objeví...
Začíná rej!
Magií nasáklá abstrakce,
náhle - teď!
Snění,
sinalé kuropění!
Klap, klap a klap!
toť pouze déšť,
pamalu a zdlouhavě stékají kapky...
Vítr ševelí,
prodírá se starobylým hvozdem.
Souzvuk, který náhle vzniká,
odráží vlny ticha.
Uvolní se energie...
Bim, bam a bim a bam,
bije půlnoc, slyše skřípení pantů
brány, která mě vítá
na druhou stranu světa.
Nevědomky, bezmocně
- mé kroky vstupují tam,
jak pod kletbou, kajícně.
Prostor mě vibrací vzruší,
stojím tu sám.
Sen to není, skutečnost
jest v zapomnění
a přesto je to jakési snění!
- v bdělosti...
V prostoru vznáší se bělošedá mlha,
žádné jiné barvy, pachu či předmětu
tu není.
Pouze milióny hlasů krouží tu,
dýchajíc a přesto mému zraku,
jsou skryty v zákrytu.
24.08.2010 - 22:21Mně se to líbí,máš svůs styl a to je hlavní! :)....a je zvláštní jak každý vidí smrt jinak,ale tohle podání zní pěkně!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na druhé straně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Psychedelic feeling
Předchozí dílo autora : Save the Planet
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
johny.rotten [14], Happy Angels [13], Ozzy [11], SarahCa [9], Klar_rkaa [7], Dešťová kapka [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
