Já teda nevím, ale pokud samota znamená úlevu, není nad čím dumat...jo, já vím, jsem se vším rychle hotová, ale pokud už začínám pochybovat, znamená to, že vztah není v pořádku a skomírá.
Alespoň tak to mám já.

A co se dílka týká, je to krásné vystižení problému nás všech...Líbí se mi.

Stejné pocity prožívám i já, právě teď ... A můžu ti říct, že je krásné vědět, že nejsem sama, kdo se tímto trápí.
Ale jak bych měla odpovědět na tvou otázku ?
Stojí to za to ?
Stojí ...

Zblblá moderní doba. Vzpomenu-li si na svoje mládí, z hlediska historie zanedbatelných 13 let, kdy nebyly e-maily, mobily byly sci-fi, a já bydlel 40 km od své milé...........jak jsme to vlastě mohli dotáhnout až k manželství? Při nějakém nepovedeném randeti jsem pak 14 dní čekal na dopis a vlastně 14 dní jsem nevěděl, zda spolu ještě chodíme. Tak nezoufej, když ti denně nevolá a nepíše. Je-li to láska poznáš, ikdyž se denně neuvidíte a neuslyšíte. Stopy lásky hledej, když jste spolu a ne, když jste každý sám.

odpovím na anotaci.... stojí.... i když je to zvláštní, tak takovou první lásku prožívám právě teď.... víc než půl roku.. a nehodlám jen tak přestat..... vždycky to záleží na těch dvou... jestli ještě oba chtějí..... jestli jsou ochotni něco obětovat, udělat pár kompromisů... jestli jim oběma je ještě s tím druhým dobře.. jestli si myslí, že by s ním mohli žít celý život... a pokud to tak není, tak je prostě nutné hledat dál...

Znám pocity, o kterých píšeš, myslím, že takové zklamání a bolest si za svůj život jednou prožije každý. Ale nemělo by nás to donutit pochybovat o lásce. To, že nás někdy bolí, že nás zradí je jenom důkazem, že tady je. Je jako slunce - někdy příjemně hřeje, bez něj by se všechno proměnilo v led... Ale umí i pálit a ničit. Nevím, já v lásku pořád věřím a myslím, že i když možná ne každý je pro ni stvořený, zažít ji, ale tu pravou, byť i jen na krátký čas, mu dáno bylo.

Jinak mě zaujal ten konec, od toho citátu. A jestli to je miniatura? Ale jo, taková miniatura pocitů. Škoda, že tolik smutných...

To má být miniatura???:o)

A už je všeho konec ...

myslím, že tě můžu (bohužel) ubezpečit, že i lidé o deset let starší řeší úplně stejný dilema a problémy...

a moc nesejde na tom jestli to je první láska nebo pátá, desátá, ...

každopádně jsi to pěkně popsala! :)

nesoudila bych to podle věku :) To je asi jedna z největších chyb, kterou děláme ... Ano změna je život, ale já ho furt miluju a je fajn vědět, že tu někoho mám :)

no... v 16... to se mi zdá na stereotyp trochu dost brzy... změna je život ;)

Každý v sobě máme tu malou našeptávací potvůrku... Jo jo :)... Pozor na čárky u vět vložených ;)

žárlivost je strach že o něco přijdem, je to vlastně obraz hodnoty nás samých,
kdo nežárlí, neváží si sám sebe a druhých - nežije

jseš! všichni jsme! :) ...ale jako fakt!!!!! pěkná úvaha

jujda :-(

Och bohové...

... co k tomu napsat... snad jen, že v dnešní době už si za takovýhle věci může každej sám... ale o to je to smutnější...

...silné, smutné ...ale mohlo by to být jako varování před HIV