První Velká Láska

Vzpomeňte si na svoji první lásku. Nemyslím tu, kdy vám bylo 10 a mysleli jste na toho krásného blonďáka od naproti. Protože se na vás vždycky usmál a řekl: ,, Tak co prcku? Z tebe už je princezna." Co na tom že mu bylo dvacet. Ne, tuhle lásku nemyslím. Vzpomeňte si na ten už "opravdový" vztah. Láska, sex, dlouhé hovory, chození za ruku, však to znáte. Jakou to mělo délku trvání ? První nával absolutní zamilovanosti si pamatujeme všichni. Vidíme ho všude, cítíme ho všude. Myslíme jenom na něj. Voláme si, když se delší dobu nevidíme. Pak to ale příjde. První hádky, čím dál tím míň se vídáte, a pokud vám za den vůbec napíše, tak je to zázrak. Většinou vás odbyde klasickými frázemi: Uvidíme se večer, není mi dobře, budu v práci. Uvidíme se zítra. Myslím na tebe. Papa. Jenomže vy už tomu přestáváte věřit. Už vás to nenaplňuje tolik jako ze začátku a zapomínáte na šťastné dny. Pamatujete si pár posledních a říkáte si: Proč s ním ještě jsem ? Jsem ještě dost mladá na to, abych poznávala jiné lásky. Ale co když tohle je ta pravá láska ? Co když ho opustím a uvědomím si, že někoho takového už nepotkám? Dost! Já už takhle dál ale blouznit nemůžu. Doufat, že mi sám od sebe napíše. Že mi ještě někdy řekne, že mě miluje. Nechci zahodit půl roku do koše. Ale takhle dál už taky nejde. Radši být sama a užívat si, než být s někým a trápit se. Nebo nám to všechno za to stojí ? Stojí nám láska za to ? Stojí mi to za to ? Já už sama nevím.