Je to zase jenom výplod toho co prožívám. Vypisuju tu svůj život, a ani nevím jestli vás to zajímá....
30.07.2008 3 1446(27) 0 |
Každý kousek mého těla postupně umírá. Všechno mě bolí. Nedokážu na nic myslet. Jenom na tebe. Štve mě to. Chci, aby to zkončilo, aby to tolik nebolelo. Bolí to ale čím dál tím víc. To jak se ke mně chováš, to jak na mě koukáš, jak povrchně vtipkuješ. Říkám si, jestli jsi mě vůbec někdy miloval. Začínám o tom silně pochybovat. Nědokáže si připustit, že by někdo přestal takhle narychlo někoho nemilovat. To nejde. Sama to cítím, ale asi sjem to celé brala jinak. Tys to bral povrchně. Jako všechno. Teď si to musím odpikávat sama. Musím si sama projít tím peklem. A sama se z něj musím vyhrabat. Nevím jak, nevím jestli se mi to vůbec povede. Kdybych to mohla vyřešit, tak jako dřív. Prostě kdyby jsi pro mě zase umřel. jenomže já tě budu vídat skoro denně. Furt tě budu mít před očima a začnu čím dál tím víc litovat toho času s tebou. Budu si už pamatovat jenom hnusný věci. Ty hezký mi zmizí. Už mi mizí teďka, i když si říkám, že nechci. Ale nedokážu to nijak ovlivnit. Tys to pohřbil. Nikdy by jsi pro mě nedokázal nic udělat. Nic co by tě stálo alespoň trochu námahy. Doufám, že už nikdy nepotkám někoho jako jsi ty. Stálo by mě to jenom spousty další bolesti a sama nevím, jestli bych to vydržela. Ze začátku zase asi ano. Jako všechno. Miloval jsi mě vůbec někdy ? Popravdě. Nebo jsi mi celou dobu jenom lhal? Lhal o všem. Co ke mně cítíš, co pro tebe jsem, že jsem tvoje všechno a nedokážeš beze mě žít. Už ničemu něvěřím, ani sama sobě. Vím, že sjem slabá, a že bych se nejradši k tobě rozeběhla zpátky, ale vím, že to nesmím udělat. Nesmím. Už mi nesmíš ubližovat. Daří se to skvěle. Nevěřím ničemu. A už vůbec né lásce. Jak řekl Henri: ,, Někteří lidé si neuvědomují, že nebyli stvořeni pro lásku." Proto si Vincent uřízl ucho a na konec spáchal sebevraždu. Taky bych si to měla začít uvědomovat. avšak taky řekl, že : ,, Ženy potřebují v lásce zklamání, proto jí vyhledávají." Jenomže já to asi nějak nezvládám. Dyť on sám si po celý život neuvědomil, že není zrozen pro lásku a přes to po ní celý život toužil. Každou částí svého těla. A taky proto každý kousek jeho těla postupně umíral.
04.08.2008 - 07:48
Znám pocity, o kterých píšeš, myslím, že takové zklamání a bolest si za svůj život jednou prožije každý. Ale nemělo by nás to donutit pochybovat o lásce. To, že nás někdy bolí, že nás zradí je jenom důkazem, že tady je. Je jako slunce - někdy příjemně hřeje, bez něj by se všechno proměnilo v led... Ale umí i pálit a ničit. Nevím, já v lásku pořád věřím a myslím, že i když možná ne každý je pro ni stvořený, zažít ji, ale tu pravou, byť i jen na krátký čas, mu dáno bylo.
Jinak mě zaujal ten konec, od toho citátu. A jestli to je miniatura? Ale jo, taková miniatura pocitů. Škoda, že tolik smutných...
Jinak mě zaujal ten konec, od toho citátu. A jestli to je miniatura? Ale jo, taková miniatura pocitů. Škoda, že tolik smutných...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozchod : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Země zaslíbená
Předchozí dílo autora : První Velká Láska