Co když je to pravda ? CO když se to stane právě vám ?
29.01.2008 4 1292(16) 0 |
Sedíš vedle mě a držíš mě pevně za ruku. Já ti věřím. Jako jsme ještě nikdy nikomu nevěila. Držíš mě za ruku a díváš se mi do očí. Občas se políbíme. Dnešek je jiný. Cítím to. Po chvíli se ti odevzdávám celá. Stalo se to. Bylo to nádherné. Chtěla jsme to tak, jelikož jsi mi řekl, že mě miluješ. Věřím ti.
Proč nezvedáš telefony ? Proč neodpovídáš na smsky ? Co se stalo ? Dyť jsi mi říkal, že mě miluješ ! Co se s tebou stalo. Chci tě zase cítit. Neodpovídáš.
Je mi špatně. Celý týden ležím v posteli mám horečku. Zduřely mi uzliny. Nemůžu polykat. Strašně moc jsme zhubla. Vždycky jsi mi říkal, že jsem hubeňour. Kdyby jsi mě viděl teďka. Ale to je z toho, že nemám chuť k jídlu. Myslím furt na tebe.K doktorovi se mi jít nechce. Je to normální chřipka. Za týden to rozchodim.
Týden uběhl jako voda, ale mě je ješt hůř. Máma mě dokopala k doktorce. Dělala mi všechny testy. Brala mi krev a předepsala mi antibiotika. nedívala se na mě moc příjmně. Ptala se mě na tebe. Jako né přímo na tebe, ale prostě na chlapce. Chybíš mi.
Jsem nakažená virem HIV. Tak proto jsi se mi neozval. Proto jsi se schovával. Doktorka říkala, že jsem mladá, a že to nejspíš bude v pohodě. Ale netvářila se tak. Dívala se na mě, jako na mrtvolu. Kde jsi ? Musíme si spolu promluvit.
Napsala jsem ti o tom. Neodepsal jsi. Až dnes. ,,Promin" Nic víc, nic míň. Prostě jenom promiň. Odpouštím ti lásko. Jenom vrať se ke mně.
Nevracíš se. Jsem ti ukradená. Po těle mi naskákaly ošklivé fleky. Doktorka mi řekla do očí, že je to se mnou hodně špatný. Vir mi začal rozežírat orgány. Nechutný co ? Ale je to tak. Ven už ani nechodim. Stejně mě tam nic hezkýho nečeká. Dneska ani zítra. Prostě už nikdy mě tam nic nečeká.
Ztrácím paměť. Nevím. Nic si nepamatuji. Nevím, co se se mnou děje. Proč se mi to děje. Jsem skoro celá fialová. Docela vypadám vtipně. Sedím před zrcadlem a povídám si sama se sebou. Jsem jediná, kdo si se mnou povídá. Je to docela vtipný. Nepamatuji si o sobě vůbec nic. Kdo jsem byla než jsem byla slečna fialová. Kdo jsem byla ? Co se mi stalo ? Kdo mi to udělal ?
Dnes už nic necítím. Vůbec nic. Někdo mě pevně drží za ruku. Říká mi ať mu věřím. Věřím mu, ještě nikdy jsem nikomu, tak nevěřila.
Proč nezvedáš telefony ? Proč neodpovídáš na smsky ? Co se stalo ? Dyť jsi mi říkal, že mě miluješ ! Co se s tebou stalo. Chci tě zase cítit. Neodpovídáš.
Je mi špatně. Celý týden ležím v posteli mám horečku. Zduřely mi uzliny. Nemůžu polykat. Strašně moc jsme zhubla. Vždycky jsi mi říkal, že jsem hubeňour. Kdyby jsi mě viděl teďka. Ale to je z toho, že nemám chuť k jídlu. Myslím furt na tebe.K doktorovi se mi jít nechce. Je to normální chřipka. Za týden to rozchodim.
Týden uběhl jako voda, ale mě je ješt hůř. Máma mě dokopala k doktorce. Dělala mi všechny testy. Brala mi krev a předepsala mi antibiotika. nedívala se na mě moc příjmně. Ptala se mě na tebe. Jako né přímo na tebe, ale prostě na chlapce. Chybíš mi.
Jsem nakažená virem HIV. Tak proto jsi se mi neozval. Proto jsi se schovával. Doktorka říkala, že jsem mladá, a že to nejspíš bude v pohodě. Ale netvářila se tak. Dívala se na mě, jako na mrtvolu. Kde jsi ? Musíme si spolu promluvit.
Napsala jsem ti o tom. Neodepsal jsi. Až dnes. ,,Promin" Nic víc, nic míň. Prostě jenom promiň. Odpouštím ti lásko. Jenom vrať se ke mně.
Nevracíš se. Jsem ti ukradená. Po těle mi naskákaly ošklivé fleky. Doktorka mi řekla do očí, že je to se mnou hodně špatný. Vir mi začal rozežírat orgány. Nechutný co ? Ale je to tak. Ven už ani nechodim. Stejně mě tam nic hezkýho nečeká. Dneska ani zítra. Prostě už nikdy mě tam nic nečeká.
Ztrácím paměť. Nevím. Nic si nepamatuji. Nevím, co se se mnou děje. Proč se mi to děje. Jsem skoro celá fialová. Docela vypadám vtipně. Sedím před zrcadlem a povídám si sama se sebou. Jsem jediná, kdo si se mnou povídá. Je to docela vtipný. Nepamatuji si o sobě vůbec nic. Kdo jsem byla než jsem byla slečna fialová. Kdo jsem byla ? Co se mi stalo ? Kdo mi to udělal ?
Dnes už nic necítím. Vůbec nic. Někdo mě pevně drží za ruku. Říká mi ať mu věřím. Věřím mu, ještě nikdy jsem nikomu, tak nevěřila.
30.01.2008 - 10:01
... co k tomu napsat... snad jen, že v dnešní době už si za takovýhle věci může každej sám... ale o to je to smutnější...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co když se to stane právě vám ? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Žárlivost
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o mechanická okurka :jeho mimoděk rebelující a hrozně bezprostřední poezie mě prostě baví, i když s pomeranči toho asi moc společného nemá