Amelie M.: Děkuji, jsem ráda, že se líbí :)

Lenča: takový je můj život, proto takový musí být i příběh, který vyprávím.. :)

oslovuje mě.. zvlášť konec je super :-)

Plné zvláštních, trochu zmatených i matoucích, rozporuplných emocí... Ale o to víc mě zajímá, co bude dál :)

ioreth: ne ne.. rozumím, co říkáš. a ano je to přesně tak. podle mě je umění k tomu, abychom mohli vyjádřit sami sebe. možná to chápu špatně, a časem svůj názor změním, ale momentálně věřím v to, že básně by měli být plné citu a ne o citech bez smyslu...
ne každému vše sedne a já jsem ráda za každý komentář (pozitivní, negativní) posouvají mne dále a i když to možná nedávám najevo, beru si je k srdci a přemýšlím nad nimi.. a časem to možná pochopí i mé myšlenky a změní se na papíře v něco jiného, v něco v čem lidi najdou city a bude to mít smysl... :)
nevím, jestli věk je zrovna to číslo, které určuje stáří duše, ale budiš :) básně mám... "staré" to vím..stejně, jako právě duši. Mám to napsané i na profilu.. pro ty, co by mohli být "zaskočeni".
Co se týká "rýmů za každou cenu", tak to vidíme odlišně.
Jsou to slova, jak je cítím a jak se ze mne skrze pero dostávají ven... :)
Jinak moc děkuji za komentář, milé vyslechnout si další názor :)

čtu teprve tvou druhou báseň. takže těžkou posoudit. myslím si, že poezie pro tebe znamená spíše hledání prostředků vyjádření pocitů, než pojmenování pocitů samotných. možná to zní jako prázdná věta a je z ní možná těžké pochopit co tím myslím, ale nepodřizuj formulaci myšlenek metaforám a různým opisům nebo i rýmům za každou cenu. na to kolik ti je, je pro mě trochu "stará". jinak ale stále pořád patří mezi lepší dílka v poslední době tady :) báseň se mi něčím i líbí a proto se snažím popsat, co by se mi líbilo ještě víc :)

Lenča: :) moc děkuji

Má něco do sebe - líbí :)

Ignácius J. Reilly: děkuji :) ano.. úžasná (bolestná) pravda

moc pěkná, na několikeré čtení ..... "vrací zpět mou lásku - ač kuší" úžasná pravda!

Miro Sparkus: Děkuji. Že zaujala, mne těší. I když ne "s chválou" zapůsobila.. a to je myslím si záměr umění.
Rytmus je myslím si věc názoru a ne každnému může ten můj sedět. Stejně, jako mě nemusí sedět Váš. Třeba se jen správně nechápeme a neumíme udělat pomlku tam, kde by měla být.. nevím.
Nicméně, začínám.. a casta předemnou je dlouhá - to vím.
Zlepšovat a zlepšovat, využívat potenciál...

Recitovaná by zněla zvláštně, protože má dost špatný rytmus. Skoro až žádný. Jinak myšlenak hluboká, ale to zpracování mi moc nesedí. Přijde mi to jako používání velkých slov, ale bez větší síly a významu. Jakobys jen klouzala po povrchu. Chybí mi tam trochu víc poetičnosti a překvapivých obrazů. Nevím no, obsahově se mi líbí, ale jak píše Timothy, její potenciál mi přijde dost nevyužitý.

Na druhou stranu, něčím mě zaujala, protože jsem jí četl asi třikrát a ještě jsem měl nutkání komentovat, i když zrovna ne chválou, což nebývá zvykem, takže něco tam je, ale nedokázu to pojmenovat :-) :-D

Timothy A. Postovit: Děkuji moc za vřelá slova. Recitování básní.. to je má další zastávka na této dlouhé cestě. Chystám videa - autorské čtení. :)

Je to velmi pěkná báseň, ale myslím, že nedokážu úplně pojmout její potenciál, když si ji čtu sám pro sebe...recitována by byla vyzněla silněji.)

Lenča: jsem ráda, že ještě pár takových lidí po světě chodí :) je pěkné taková svola číst, děkuji za přízeň :)

"Jsem věčným snílkem. Žiji několik životů, jen ne ten, který bych měla žít. Vždy to tak bylo, cizí příběhy jsou pro mne tak fascinující a dech beroucí." Tak to je mi docela blízké... Těším se na pokračování :)

ŽblaBuňka: A to je další otázka. Proč nás okolí nutí si myslet, že když nezapůsobíme, nemůžeme být součástí něčeho většího? Lidé se přetváří, aby zapadli, aby byli podle představ ostatních.. Ale jak potom mohou být doopravdy šťastní? Proč lidé touží být podle představ ostatních a ne podle těch svých?

Nosit masku je asi lidské, kdo by nechtěl zapůsobit. Horší je, když jsme i pod maskou maškary.

koiška: děkuji :) třeba jednou pochopíme o jakou hru to vlastně jde. Třeba najdeme scénář, který nám tolik schází. Nebo se třeba jen naučíme smířit se s tím, že představení je jedno velké faux pas.

Hezká báseň.
S maskou či bez masek, život je jedno velké představení a ptají se nás snad umíme hrát. Ne jen nás sem šoupli a čiň se..