přidáno 25.04.2015
hodnoceno 4
čteno 1020(14)
posláno 0
Sliby,
jež nesplněny
na rtech Tvých usínají
se slovy
jež nikdy víc
nespatří již denní svit
s city,
co i dnes
vytrácí se
v tiché temné dáli
a sny,
co nikdo z nás
by neměl nikdy snít.

Nořím svou novou tvář
do neznámé budoucnosti,
s inkoustem na srdci
otáčím další list,
připravena život svůj
- před lidmi všemi -
beze strachu
/ s láskou /
zase znovu číst.


A sliby?
Ty na rtech Tvých
upadly již v zapomnění,
se slovy
jež nikdy víc
už nespatřily denní svit.
Teď upouštíme od svých snů
- s naším koncem srozumnění -
se zbytkem citu snad
zapalíme novou svíc.
V naději,
že nikdy víc
nebude náš příběh zbit.
přidáno 29.04.2015 - 19:50
Amelie M.: Děkuji, jsem ráda, že se líbí :)
přidáno 29.04.2015 - 17:50
oslovuje mě.. zvlášť konec je super :-)
přidáno 26.04.2015 - 15:10
Lenča: :) moc děkuji
přidáno 26.04.2015 - 14:26
Má něco do sebe - líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zapomnění : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zvláštní pocit
Předchozí dílo autora : Pergamen

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming