ŽblaBuňka: Děkuji...

zaujalo

Orionka: No, můžeš si všimnout, že tímto jazykem většinou mé básně neoplývají :) Chtěl jsem si to ale zkusit, na chvíli se vžít do těch starých, rozervaných básníků a vidět svět jejich očima. Nevím, jestli se mi to povedlo, ale pokud to zní vznešeně a jakoby z jiných časů, jsem rád...
Jenom budu muset ještě udělat jemnou úpravu, protože ono nešťastné "básníci, již verše píší" mi po korekci DDD a opravení na správný tvar zní hrozně. Takže tohle asi ještě není úplně hotová báseň. Díky moc za zastavení...

Yasmin: To mě moc těší a zvlášť od Tebe, malířky krásných slov a črt. Děkuji mockrát, že jsi četla...

Hm, pošmákla jsem si. I když ten vznešený básnický jazyk není úplně moje gusto, tady se mi moc líbí.

Krásná je, umíš moc hezky v básni vykreslit atmosféru, že ji člověk opravdu prožívá... A to je pak zážitek :-)!

DDD: Děkuji... za návštěvu i upozornění na chybu, opravil jsem. Horší ale je, že ten správný tvar zní vážně divně, nepoeticky a jsem teď na rozpacích, jestli jej tam nechat nebo použít jiný obraz. Stejně je na poezii krásné, jak jedno slůvko dokáže celý celek zbortit :) Ještě jednou díky...

Moc hezká slova, zvlášť druhá sloka se mi opravdu moc líbí. Jen drobnůstka: gramaticky správně je "básníci, již verše píší" (ač to vypadá zvláštně). Jsem rád, že jsem si mohl přečíst - a všechno nejlepší k psaneckým narozeninám :-)

Nikytu: To mě moc těší... Děkuji :)

Líbí se mi. :-)

Vcelku povedená, líbí se mi :-) Nostalgie v ní ...

Yasmin: Každý máme svého vnitřního boha, ale ne vždy je to, čemu věříme dobré. Tím spíš, když je takovým bohem droga. Děkuju za zastavení a zamyšlení Yasminko!

Je moc hezky napsaná, dotýká se mě...

DDD: Díky… tahle je jedna z mých nejstarších. A i když k ní mám hodně silný citový vztah, jsem k ní zároveň i velmi kritický. Ale tak už to bývá… Člověk by některé věci teď už napsal jinak, jen ten okamžik už je dávno pryč.

Ta je opravdu povedená. Mám rád zdánlivě máloslovné básně. Většinou mnoho říkají.

DDD: Část Tvého komentáře mě velmi pobavila :) Ale krásně jsi to shrnul… díky moc za zastavení!

Stará neznámá: To já děkuju… Za zastavení a krásný komentář. Mám radost, že báseň a melodie v Tobě vyvolává takové pocity a moc mě to těší.
Skříňky si někde dobře schovej, i přesto, že baletky už netančí. Jednou, až třeba nebude úplně dobře, je otevřeš a ony se vrátí…

Zamila: Děkuji... Jsem rád, že se líbí :)

Amelie M.: Jsem rád, že ji vnímáš právě takto. Snad v ní ale ta lehká nostalgie a naděje převažuje nad smutkem… Děkuji mockrát za návštěvu a krásná slova!

Poslední dobou se stává že se rozplývám nad kdečím, jako jsou například vztahy, které prožívají mí přátelé, ať to jsou vztahy na dálku nebo naopak na blízko. Jenže tohle, to, cos napsal, je úplně něco jiného. Nostalgie, smutek, zároveň věc, při které se mi prohnal mráz po zádech a zamotala se mi hlava. Melodie zahrála na tisíc strun v mém srdci a jakoby se zase o trochu otevřelo. Mimoto, máme doma ještě dvě takové skříňky, ale baletky dávno odešly do věčných lovišť, ale skříňky nadále hrají i bez nich a čekají, kdy se zase nějaká objeví aby mohly hrát pro ně a ony mohly tančit pro potěchu duše a očí. Děkuju!