Hudební motiv vznikl při psaní básně, a tak jej vkládám spolu s ní. Omlouvám se za kvalitu nahrávky, berte ji prosím s rezervou. Šlo mi spíše o zachycení nálady...
25.01.2017 25 1436(29) 0 |
|
Chodívá po špičkách
křehká jak porcelán
ve vlasech střádá si
odrané štěstí
a naději v pěsti
že jednou zpod víček
pro dámu na klíček
odemkneš bělásky
malé
jak dětství
23.08.2017 - 23:25
kmotrov: Děkuju… Tvých slov si velmi vážím a jsem rád, že ses podepsal právě tady.
23.08.2017 - 21:13
Je to super! Pustil jsem si i nahrávku, to nemá chybu. Ta křehkost. Jsem dojatej chlap.
28.01.2017 - 23:21
Stará neznámá: To já děkuju… Za zastavení a krásný komentář. Mám radost, že báseň a melodie v Tobě vyvolává takové pocity a moc mě to těší.
Skříňky si někde dobře schovej, i přesto, že baletky už netančí. Jednou, až třeba nebude úplně dobře, je otevřeš a ony se vrátí…
Skříňky si někde dobře schovej, i přesto, že baletky už netančí. Jednou, až třeba nebude úplně dobře, je otevřeš a ony se vrátí…
28.01.2017 - 23:04
Amelie M.: Jsem rád, že ji vnímáš právě takto. Snad v ní ale ta lehká nostalgie a naděje převažuje nad smutkem… Děkuji mockrát za návštěvu a krásná slova!
28.01.2017 - 15:05
Poslední dobou se stává že se rozplývám nad kdečím, jako jsou například vztahy, které prožívají mí přátelé, ať to jsou vztahy na dálku nebo naopak na blízko. Jenže tohle, to, cos napsal, je úplně něco jiného. Nostalgie, smutek, zároveň věc, při které se mi prohnal mráz po zádech a zamotala se mi hlava. Melodie zahrála na tisíc strun v mém srdci a jakoby se zase o trochu otevřelo. Mimoto, máme doma ještě dvě takové skříňky, ale baletky dávno odešly do věčných lovišť, ale skříňky nadále hrají i bez nich a čekají, kdy se zase nějaká objeví aby mohly hrát pro ně a ony mohly tančit pro potěchu duše a očí. Děkuju!
27.01.2017 - 19:35
ta báseň je opravdu krásná.. křehká.. dýchá z ní lehká nostalgie, naděje i smutek..
27.01.2017 - 18:14
A42: To je zajímavý postřeh.. Asi by mě nenapadlo o tom takto přemýšlet, ale možná nás to fascinuje právě proto, že je to věc, které se můžeme reálně dotknout, je nedokonalá ale uchopitelná a navíc vyvolává něco, co virtuální realita nabídnout nedovede… Nevím, možná by nám to lépe vysvětlil nějaký erudovaný psycholog :)
Děkuju moc za zastavení...
Děkuju moc za zastavení...
26.01.2017 - 18:40
Křehká jak ten porcelán, taky se člověk bojí cvrnknout, aby... Ale je to stejně legrační, jak nás při možnostech virtuální reality fascinuje něco tak mechanického a vlastně neobratného.
26.01.2017 - 16:46
DDD: Chudák skříňka, dostala tenkrát asi co proto :)
Já si zase vzpomínám, že jsme na prázdninách u babičky se sestrou tajně chodili na hůru, kde jsme chodit nesměli protože tam byla stará podlaha plná steřelých prken, některé i chyběly. A na té hůře v rohu stála skříň a v ní byla spousta věcí, které nás samozřejmě lákali. A jednou z nich byla hrací skříňka na klíček s malou baletkou. Vždycky jsme si ji vytáhli, natočili a dívali se, jak tančí. Hrozně se mi líbil ten zvuk a potěšil jsi mě, že to zní autenticky, snad jsem se tomu aspoň malinko přiblížil.
Kde je té skříňce konec nemám tušení, protože chalupa kde prarodiče žili je už dávno přestavěná. Ale mám ji v sobě…
Děkuji moc za zastavení a krásná slova!
Já si zase vzpomínám, že jsme na prázdninách u babičky se sestrou tajně chodili na hůru, kde jsme chodit nesměli protože tam byla stará podlaha plná steřelých prken, některé i chyběly. A na té hůře v rohu stála skříň a v ní byla spousta věcí, které nás samozřejmě lákali. A jednou z nich byla hrací skříňka na klíček s malou baletkou. Vždycky jsme si ji vytáhli, natočili a dívali se, jak tančí. Hrozně se mi líbil ten zvuk a potěšil jsi mě, že to zní autenticky, snad jsem se tomu aspoň malinko přiblížil.
Kde je té skříňce konec nemám tušení, protože chalupa kde prarodiče žili je už dávno přestavěná. Ale mám ji v sobě…
Děkuji moc za zastavení a krásná slova!
26.01.2017 - 16:24
Yasmin: Děkuju za krásný komentář, nevím co říct… Mám radost, protože když báseň vyvolá nějaký pocit, dojem nebo třeba lehký úsměv, je to pro mne to nejvíc, co si jako autor mohu přát. A těší mě, že jsi u ní zanechala otisk...
26.01.2017 - 08:04
To je krásný! Vzpomínám, jak jsme před patnácti lety skoro nábožně sedávali kolem prvního nemluvněte v naší velké a značně příbuzensky pokřížené partě a sledovali, jak nemůže spustit oči z malé tanečnice na babiččině hračkové skříňce. Mimochodem - ta melodie byla podobná. Jen ta skříňka už není. Těch dětí se na ní vystřídalo potom moc :-) Jsem rád, že i v čase, kdy se nosí spíš cynismus a rádobydrsňáctví, je možné tu a tam narazit na kousek krásna a citu, kterému se dá věřit. Díky :-)
26.01.2017 - 07:22
Jsem tak moc ráda, že tu jsou tvé básně. Tolik něžné a nádherné, bojím se, abych tu křehkost nerozbila zbytečnými slovy... Hudba skvěle doplňuje text a celkovou atmosféru a dokonale do té čisté něhy zapadá. Je to krása :-)!
Usmívám se... :-)
Usmívám se... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balerínka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V peří
Předchozí dílo autora : Tanec pro dva