Hudební motiv vznikl při psaní básně, a tak jej vkládám spolu s ní. Omlouvám se za kvalitu nahrávky, berte ji prosím s rezervou. Šlo mi spíše o zachycení nálady...
přidáno 25.01.2017
hodnoceno 25
čteno 1436(29)
posláno 0


 

Chodívá po špičkách
křehká jak porcelán

ve vlasech střádá si
odrané štěstí

a naději v pěsti

že jednou zpod víček
pro dámu na klíček

odemkneš bělásky


malé





jak dětství

 
 
 
přidáno 22.02.2023 - 15:51
Moc hezká i s tou melodií :)
přidáno 23.08.2017 - 23:25
kmotrov: Děkuju… Tvých slov si velmi vážím a jsem rád, že ses podepsal právě tady.
přidáno 23.08.2017 - 21:13
Je to super! Pustil jsem si i nahrávku, to nemá chybu. Ta křehkost. Jsem dojatej chlap.
přidáno 14.02.2017 - 16:58
Nikytu: To mě moc těší... Děkuji :)
přidáno 14.02.2017 - 13:25
Líbí se mi. :-)
přidáno 28.01.2017 - 23:21
Stará neznámá: To já děkuju… Za zastavení a krásný komentář. Mám radost, že báseň a melodie v Tobě vyvolává takové pocity a moc mě to těší.
Skříňky si někde dobře schovej, i přesto, že baletky už netančí. Jednou, až třeba nebude úplně dobře, je otevřeš a ony se vrátí…
přidáno 28.01.2017 - 23:09
Zamila: Děkuji... Jsem rád, že se líbí :)
přidáno 28.01.2017 - 23:04
Amelie M.: Jsem rád, že ji vnímáš právě takto. Snad v ní ale ta lehká nostalgie a naděje převažuje nad smutkem… Děkuji mockrát za návštěvu a krásná slova!
přidáno 28.01.2017 - 15:05
Poslední dobou se stává že se rozplývám nad kdečím, jako jsou například vztahy, které prožívají mí přátelé, ať to jsou vztahy na dálku nebo naopak na blízko. Jenže tohle, to, cos napsal, je úplně něco jiného. Nostalgie, smutek, zároveň věc, při které se mi prohnal mráz po zádech a zamotala se mi hlava. Melodie zahrála na tisíc strun v mém srdci a jakoby se zase o trochu otevřelo. Mimoto, máme doma ještě dvě takové skříňky, ale baletky dávno odešly do věčných lovišť, ale skříňky nadále hrají i bez nich a čekají, kdy se zase nějaká objeví aby mohly hrát pro ně a ony mohly tančit pro potěchu duše a očí. Děkuju!
přidáno 28.01.2017 - 12:02
Milá ... a kouzelná - především svým závěrem ... :-)
přidáno 27.01.2017 - 19:35
ta báseň je opravdu krásná.. křehká.. dýchá z ní lehká nostalgie, naděje i smutek..
přidáno 27.01.2017 - 18:14
A42: To je zajímavý postřeh.. Asi by mě nenapadlo o tom takto přemýšlet, ale možná nás to fascinuje právě proto, že je to věc, které se můžeme reálně dotknout, je nedokonalá ale uchopitelná a navíc vyvolává něco, co virtuální realita nabídnout nedovede… Nevím, možná by nám to lépe vysvětlil nějaký erudovaný psycholog :)
Děkuju moc za zastavení...
přidáno 26.01.2017 - 18:40
Křehká jak ten porcelán, taky se člověk bojí cvrnknout, aby... Ale je to stejně legrační, jak nás při možnostech virtuální reality fascinuje něco tak mechanického a vlastně neobratného.
přidáno 26.01.2017 - 17:00
annaav: Děkuji...
přidáno 26.01.2017 - 16:46
DDD: Chudák skříňka, dostala tenkrát asi co proto :)
Já si zase vzpomínám, že jsme na prázdninách u babičky se sestrou tajně chodili na hůru, kde jsme chodit nesměli protože tam byla stará podlaha plná steřelých prken, některé i chyběly. A na té hůře v rohu stála skříň a v ní byla spousta věcí, které nás samozřejmě lákali. A jednou z nich byla hrací skříňka na klíček s malou baletkou. Vždycky jsme si ji vytáhli, natočili a dívali se, jak tančí. Hrozně se mi líbil ten zvuk a potěšil jsi mě, že to zní autenticky, snad jsem se tomu aspoň malinko přiblížil.
Kde je té skříňce konec nemám tušení, protože chalupa kde prarodiče žili je už dávno přestavěná. Ale mám ji v sobě…
Děkuji moc za zastavení a krásná slova!
přidáno 26.01.2017 - 16:24
Yasmin: Děkuju za krásný komentář, nevím co říct… Mám radost, protože když báseň vyvolá nějaký pocit, dojem nebo třeba lehký úsměv, je to pro mne to nejvíc, co si jako autor mohu přát. A těší mě, že jsi u ní zanechala otisk...
přidáno 26.01.2017 - 16:09
Yanishka: Jsem rád, že se líbí...
přidáno 26.01.2017 - 10:35
Pekné. Snivé.
přidáno 26.01.2017 - 08:04
To je krásný! Vzpomínám, jak jsme před patnácti lety skoro nábožně sedávali kolem prvního nemluvněte v naší velké a značně příbuzensky pokřížené partě a sledovali, jak nemůže spustit oči z malé tanečnice na babiččině hračkové skříňce. Mimochodem - ta melodie byla podobná. Jen ta skříňka už není. Těch dětí se na ní vystřídalo potom moc :-) Jsem rád, že i v čase, kdy se nosí spíš cynismus a rádobydrsňáctví, je možné tu a tam narazit na kousek krásna a citu, kterému se dá věřit. Díky :-)
přidáno 26.01.2017 - 07:22
Jsem tak moc ráda, že tu jsou tvé básně. Tolik něžné a nádherné, bojím se, abych tu křehkost nerozbila zbytečnými slovy... Hudba skvěle doplňuje text a celkovou atmosféru a dokonale do té čisté něhy zapadá. Je to krása :-)!
Usmívám se... :-)
přidáno 25.01.2017 - 20:18
překrásná
přidáno 25.01.2017 - 16:57
timelady: Ty jsi také milá :) Díky moc.
přidáno 25.01.2017 - 16:54
vanovaso: To mě moc těší, děkuju za zastavení...
přidáno 25.01.2017 - 16:24
Krásné a miloučké :)
přidáno 25.01.2017 - 16:02
Krásná, něžná, pohladila a vyvolala vzpomínky na dětství....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balerínka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V peří
Předchozí dílo autora : Tanec pro dva

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming