Vstoupí vždy, když ji potřebujeme. Moc líbí.

Jestli to nejde s věkem.

SOUZNÍLKA: jsem ráda, že se líbí, díky ti :)

Mlčeti Zlato: mám pocit, že do nás vstoupí často ve chvíli, kdy nám už nic jiného nezbývá.. jednoduše - pozdě.. díky

Drahá Amélie..Princezno....Navždy utkvěláav srdci mém..Ty Nezapomenutelná...Mám Tě moc ráda...

nádhernéééééé neskutečně, hluuuuuuuuuuubokééé..

Je to tak fatalistické, až děsí. Vstupuje do nás pokora z přesvědčení nebo z rezignace?: Ach jo.

Dickens: takový komentář mě moc těší.. tohle byl záměr textu.. aby lidi začali přemýšlet.. děkuju :)

Immotyob: je těžký, poskládat myšlenky tak, jak by člověk opravdu chtěl, ale tady mám sama pocit, že jsem řekla to, co jsem chtěla.. děkuju ti :)

Zamila: vygůglilo se mi, že je to něco z nemocničního prostředí? kde se vzala ta báseň?

Immotyob: děkuju ti.. :)

Děkuju. Je to jeden z těch textů, při kterém najednou zjistíte, že už nečtete, ale přemýšlíte, a trochu vám dává věci zpátky do těch správných proporcí.

Je to moc hezky napsaný - jako by nějakej stroječek uměl, ani snad ne číst, ale zhmotňovat tvý myšlenky a dávat je rovnou na papír... a ty jenom ležíš a přemýšlíš o těch dvou ... Moc, moc fajn :-)

Vybavila se mi při čtení má milovaná báseň a její melodie...

"Já nevěděl, že rostu,
a vůbec mě to nebolí
a v noci spím a rostu
a rostu cestou do školy..."

:-D :-)

Jsi ... cokoliv chceš - když budeš chtít, tak i robot. Ale roboti nepíšou básničky - zvlášť ne tak hezký, jako ty...

Psavec: už jsi tu jednou byl, ale přesto ti znovu děkuji :-)

Líbí se mi, hezká.

Immotyob: byly doby, kdy jsem snila i s otevřenýma očima :)) díky moc

Immotyob: tak moc chvály.. :) no.. děkuju, potěší, když některá věc zaujme

Hanulka: děkuju ti za návštěvu :)