DDD: Je to tak, už jsem to konečně psal, ta moje první reakce měla být neutrální nebo kompletní. Jsem rád, že máme jasno:).

Jiří Turner: Já ti rozumím. Máš zcela určitě pravdu.
Vůbec jsem se nechtěl bavit o mé básni. Jistěže má nějakou formu. Jinak by těžko držela pohromadě. To dobře vím a nemá smysl o tom diskutovat. Jako muzikant se celý život pohybuju ve formách. Myslím, že poezie a hudba mají v tomhle k sobě neskutečně blízko. Pokud chybí jakýkoli řád, není dílo možné nijak uchopit. Ano nerozuměli jsme si v tom, že, jak říkáš, jakákoli snaha utéci z formy je marná. Možná by stálo za to doplnit: ...pokud výsledkem není forma nová :-)

Yana: Snad vše vysvětluji dostatečně :) DDD. Tobě děkuji za komentář. Básnická abeceda má smysl pro mě a pro moje děti. Pokud má nějaký smysl pro každého jednoho dalšího čtenáře, je to přidaná hodnota, za kterou jsem moc rád.

DDD: Přemýšlím, jak na tvůj komentář stručně a smysluplně reagovat. Stručně to asi nepůjde a smysluplně... no uvidíme.
V prvé řadě bych chtěl jaksi oddělit Akain komentář a moji reakci od této básničky. Ona s tím v podstatě nesouvisí, protože Básnická abeceda je projektík, který jsem si vymyslel pro potěchu a poučení svojí a mých blízkých, a jak s tím naloží čtenáři zde i jinde, je na nich. Jistě to nemá ambice někoho poučovat a už vůbec ne přesvědčovat, že se mají pustit do psaní balad, sonetů akrostichů a podobně. Napsal jsem a napíšu v této souvislosti ještě hodně básniček ve formách , o které bych jinak zavadil jen jako čtenář, možná někdy ani to ne. Pokud to někomu bude, stejně jako mým dětem, ukazovat pestrost a mnohotvárnost poezie, budou moje ambice zde naplněny více, než bych čekal.

Reagoval jsem včera na komentář z mého pohledu více emocionální než rozumový. S odstupem si říkám, že na něho reagovat jinak než "děkuji za názor" , bylo zcela zbytečné. Nechtěl jsem reagovat také emocionálně (napsal bych asi něco jako: "to je pěkná hloupost") a svoje stanovisko jsem řádně nevysvětli, což činím teď.

K tomu, co jsi na psal: v mnohém souhlasím, jen si asi nerozumíme v definicích pojmů.
Uvedu příklad: tvoje poslední (velmi zdařilá) báseň je napsána v nějaké formě, a to bez ohledu na to, že ta forma nemá jméno. Je však možná identičtější než mnohé volnější formy, které jméno mají. Je stylisticky , výrazově a formálně ve formě, kterou tvůj vzor vymyslel, upravil nebo také převzal. Na druhou stranu, a to opravdu nemyslím ve zlém, je, myslím, tato báseň autentičtější, než ta tvoje. Tím samozřejmě není řečeno nic o zdařilosti technické dokonalosti, tedy kvalitě, jakkoli tento výraz nerad používám.
A tak je to s většinou básní vůbec. Formy tvoříme, přejímáme a upravujeme. Tak jsem to udělal i s touto básničkou stejně jako s baladami předchozími, na velmi volné formální zadání balaty jsem si vymyslel vlastní rýmové schéma. A to je z mého pohledu také způsob hledání, o kterém se zmiňuješ.
Snaha utéci z nějaké formy a netvořit přitom jinou mi přijde vskutku buď marná nebo šílená a výsledek tomu odpovídá. Tím však, probůh, nemyslím, že by hledání nových cest, vyjádření, témat a konečně tím i forem nebylo dobré. Naopak. Obdivuji to a jsem nadšen, když se to někomu daří. A to i proto, že je to těžké a čím dál těžší. Mám tím pádem (jako čtenář) pochopení i pro těch 99. 999%, kterým se to nedaří, protože, jak ses zmínil, má pro ně i literaturu jako takovou smysl už jenom to hledání.

já toto beru jako moji encyklopedii:-), jako příjemné zpestření s ponaučením, protože mě nebaví číst si o teoriích, ale tady to beru, protože Jíří nám to dávkuje nenásilně a příjemně a vždy přidá svoje dílko, což já bych nedokázala, nakonec moje dílka jsou právě ta bez ladu a skladu, myslím že je pro nás dobře toto znát, samozřejmě ne se všeho zuby nehty držet, ale jako ukázky to je fajn

Proč myslíš, že snaha utéci z formy je marná? Co když ty "pokusy" nakonec přinesou něco nového a smysluplného? U nás tomu říkáme vývoj. Třeba vede částečně i slepými uličkami, ale je to vývoj. Nemyslím, že smyslem jakékoli činnosti je užívání již dobytého (byť jakkoli umné), ale dobývání nového. Aspoň pro mě je to daleko cennější.
Tím nechci v žádném případě obhajovat snůšky slátanin a hromádky čehosi vydávané za umění. Navíc zastávám názor, že pravidla toho, čím se zabývá, by měl znát každý. Ale obdivuji víc ty, kteří se dokáží z těchto pravidel vymanit, než ty, kteří se jich úzkostlivě drží.

Už mnoho staletí se básníci (stejně jako ostatní umělci) nesnaží v podstatě dělat nic jiného, než nacpat myšlenku či emoci (případně obojí) do nějaké formy. Poezie jako forma vznikla a snaha z formy nějak (marně) utéci je "pokus" několika posledních desetiletí.
Jiná věc je, jak se to vecpání komu podaří...
Děkuji za komentář.

koiška: Děkuji, těší mne, že se ti líbí.

Vždycky mi přišla snaha nacpat myšlenku do nějaké konkrétní formy spíš škodlivá..

Jiří Turner: Moc hezká balada. Konec je bezva, povedla se Ti.

Amelie M.: Děkuji. Ten antický příběh není asi úplně nosným prvkem, spíše se odkazuji na stejnojmennou Sartrovu povídku.

vzhledem k pověsti na mě báseň působí obsahově velmi zajímavě.. líbí se mi, jak jsi to uchopil..

DoPaPl: děkuji

krásný příběh...

elisza: třeba se někdy naučí i ta pštrosáčata :)

elisza: děkuji

elisza: děkuji za komentář, je to asi otázka vkusu.

Vážné téma skvěle vyjádřeno v básni.

Chudák Eliška. :D

Báseň sama o sobě se mi líbí. Mně tam ale ty páté verše ve sloce kazí rytmus.