Přehled zpráv

Místo čtení zpráv se jenom dívám na nadpisy,
obsah dobře znám a mám z něj těžkou hlavu,
vše co se nyní děje, to již tu bylo kdysi,
jako bych už někdy slyšel tu či onu zprávu.

Území a státy spolu marné války vedou,
o moc a čest hrají své nedohrané šachy,
jak vzteklí psi se bratři smířit nedovedou
a ti co hrát nechtěli, trpí a trnou strachy.

Bojím se čehosi v nás i toho, co spí ve mně,
a co probudí se náhle na povel jediný,
proč lidem najednou je malá velká země,
proč bůh, jenž spojoval, dnes dělí rodiny.

Z trpkých vzpomínek si vlastní hrůzy kradu
a posté marně dumám o něčím zločinu a vině,
to co jsem kdysi spatřil na ulicích Bělehradu,
to dnes a denně dozvídám se o jižní Ukrajině.

Vše co jsem nepochopil v mládí na Kavkaze
s Ázerbájdžánci i s Armény v jednom stanu,
to nejsem schopný pochopit dnes v Praze,
když zprávy čtu o válce v Sýrii a v Kurdistánu.

Svět nezešílel ani nezměnil se v jedné chvíli,
lepší nikdy nebyl, jenom se občas vlídně tváří,
po válkách prolhané heroické zpěvy zbyly
a my jsme šťastní, že nám se dobře daří.

Do knihovny sáhnu a v knize pana Hemingwaye
čtu větu Johna Donna – je to třetí strana,
že ač kdesi daleko se Divný kníže směje,
i u nás neslyšně nám zvoní jeho hrana.