13.05.2015 18 968(25) 0 |
V obrazu pod mostem a pod matnou oblohou
lodička proplouvá zrcadlem.
V předmostí skrytém se rozhodnout nemohu,
jeli to skutečných mraků lem,
nebo jen bílý šál okvětních lístků od hlohů.
Podplouvám pod mostem, pod rámem zrcadla
a v zámostí pořád něco čeká.
Kamenných pilířů jak by se klenba propadla
a všechno spolkla temná řeka.
Spád toku srovnají až budoucích roků zdymadla.
lodička proplouvá zrcadlem.
V předmostí skrytém se rozhodnout nemohu,
jeli to skutečných mraků lem,
nebo jen bílý šál okvětních lístků od hlohů.
Podplouvám pod mostem, pod rámem zrcadla
a v zámostí pořád něco čeká.
Kamenných pilířů jak by se klenba propadla
a všechno spolkla temná řeka.
Spád toku srovnají až budoucích roků zdymadla.
Ze sbírky: VvG
19.05.2015 - 18:28
Báseň sama o sobě se mi líbí. Mně tam ale ty páté verše ve sloce kazí rytmus.
16.05.2015 - 15:42
DDD: Poezie je krásná v tom, kolika různými způsoby je možné se vyjádřit( a také kolika způsoby je možné ji vnímat. V této básničce jsem naopak chtěl zaběhlou harmonii změnit. Kromě "účelově psaných" básní k určitým básnickým formám se snažím uniknout ze stereotypu. Důsledkem toho jsou někdy slova chvály jindy naopak. Někdy obojí u jednoho díla. To je zcela v pořádku. Příště se třeba do tvého vkusu trefím lépe. V každém případě děkuji moc za dobrý komentář.
16.05.2015 - 12:10
Myslím, že by bylo neupřímné k té básni nic nenapsat, takže se k ní vracím. Mám z ní rozporuplný pocit. Moc se mi líbí jazyk a celková nálada dílka. Opravdu umíš vyvolávat představy.
Co se mi ale nelíbí je forma. Přijde mi taková nějak překombinovaná. Špatně se mi to čte. Rytmicky mi to vůbec nesedí. Jakmile chytím nějakou melodii, přijde ten nešťastný pátý verš, který ji úplně zahubí. A to je mi líto. Myslím, že takhle jemná poezie by neměla tímto způsobem čtenáře znervózňovat. Že bychom neměli být otroky zvolené formy. Že méně je někdy opravdu více.
Co se mi ale nelíbí je forma. Přijde mi taková nějak překombinovaná. Špatně se mi to čte. Rytmicky mi to vůbec nesedí. Jakmile chytím nějakou melodii, přijde ten nešťastný pátý verš, který ji úplně zahubí. A to je mi líto. Myslím, že takhle jemná poezie by neměla tímto způsobem čtenáře znervózňovat. Že bychom neměli být otroky zvolené formy. Že méně je někdy opravdu více.
15.05.2015 - 18:58
Moc se mi líbí tohle:
"Kamenných pilířů jak by se klenba propadla
a všechno spolkla temná řeka."
Drhne mi ale hodně to "oblohou - nemohu" a celkově mi zbytek zbytečně spadává do klišé ... I když neříkám, že já se mu dokáži kolikrát vyhnout ... :-) No, je to těžké s rýmy ...
"Kamenných pilířů jak by se klenba propadla
a všechno spolkla temná řeka."
Drhne mi ale hodně to "oblohou - nemohu" a celkově mi zbytek zbytečně spadává do klišé ... I když neříkám, že já se mu dokáži kolikrát vyhnout ... :-) No, je to těžké s rýmy ...
15.05.2015 - 16:25
já ji musela nechat odležet, samozřejmě jsem si všimla její vypracovanosti a to tedy oceňuji, ale neuměla jsem se do ní "dostat" .. teď mi to přijde zvláštní, protože ji vnímám úplně jinak a musím uznat, že se mi moc líbí :-)
13.05.2015 - 20:11
já jsem okouzlena těmi rýmy, tohle je přesně to co já u sebe postrádám, tohle je schopnost ten nápad zpracovat k dokonalosti, navíc mohla by to být báseň s metaforou, jo to se mi prostě líbí
13.05.2015 - 16:24
koiška: Děkuji, ten obraz je vskutku krásný, pod jeho vlivem se to píše samo. :)
13.05.2015 - 13:39
Nádherná báseň.Krásné verš,něžné. Právě jsem vstoupila do Tvého obrazu, kouzelné..:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Řeka a most : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ...a zase ti kosi
Předchozí dílo autora : Něco o kosech
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Helee řekla o Werena :Spřízněná duše s tvůrčími záchvaty, jimž se žádné nevyrovnají. Objekt, kterému závidím a přeju v jednom..