Život má být kombinací stereotypu (sebeláska, individualita, stabilní dobro i zlo atd.) s pestrostí (střídáním lásek i nelásek, prostě různých impulsů). Jako když vám hrají na vaše oblíbené hudební nástroje většinou pokaždé něco jiného, ale pravidelně se vrací i k tomu samému, jakoby ohranému.

Makyna: Snažím se si optimismus chránit, ale ne vždy se mi to podaří. V tom případě si sice přemýšlím o věcech v textu, ale jsem rozhodnuta o nich jen psát :) Děkuji .. :)

.. začínala jsem podobně, poslouchala hlasy uvnitř hlavy a kdesi vpovzdálí tušila, že se něco děje.. že to co tkví uvnitř mě musí jít nějakou prazvláštní formou ven, do světa.. Je důležité nezvolit špatnou cestu a nezaseknout se na rozcestí.. Možná bych ti poradila žít optimismem a čerpat sílu z jakékoli radosti, úsměvu a dobrých skutků. Mě to nabíjí neskutečně :)

Děkuji... děluji moc za cenné rady.. Moc si toho vážím :)

Zajímavé jak obyčejná slova dokážou ranit srdce. Je to tím že než to slovo uslyšíme, prošlo srdcem a rozumem toho člověka. Proto pro nás mají slova velký význam. Co je nejlepší proti takovému dělat? Nedovol aby jejich slova vstoupili hluboko do tvého srdce a mysli, vytvoř si své rozumné opodstatnění které bude sloužit jako obranná cihlová zeď vůči těmto zlým větám ve které se nachází zlý cit. Ale pokud možno buď upřímná k sobě a nenálhávej si proto aby ses cítila líp. Protože pak tato zeď za nějakou dobu spadne, protože není postavěna na pevné, správné půdě.

Sarus: V tomhle věku a v ženském prostředí zvlášť, dokáže závist změnit kamarády v zavilé nepřátele. Řekni si: Pomlouvá mne, tedy jsem nebo i: Člověk, na něhož nadávají blbci, je hoden důvěry! A chovej se tak, aby ses před sebou samou nemusela stydět, abys mohla stát za každým svým slovem či činem! Každý soudný člověk Tě pak dříve nebo později bude posuzovat podle Tvých činů nikoli podle něčích pomluv. A pokud ne, není soudný a nestojí Ti za trápení...Každý si tímhle prošel a musel to vydržet. Přeju Ti štěstí i dostatek trpělivosti!;o)))

Mockrát děkuju ;)

Pěkná a úvaha ze života, stalo se mi něco jinýho kdysi, ale v tu chvíli člověk pozná kdo je opravdový přítel

Hezká úvaha. Ano, proti pomluvám je třeba bojovat a všichni se občas dostaneme do situace, že nejsme oblíbení. Možná je dobré vzít to jako příležitost. Teď si můžeš najít opravdové přátele. Teď si můžeš vážit postavení, které máš. Teď můžeš zjistit, kdo opravdu jsi a najít v sobě to, co zajímá i ostatní. V neposlední řadě je třeba dodat, že každý boj, ze kterého vyjdeme se ctí, nám ubírá z dětské naivity, ale také, a to hlavně, posiluje naší osobnost. Do dalšího boje půjdeš s větším nadhledem... Myslím, že tomu se také říká dospívání... ;)