Ľudskosť je -priať,robiť ľuďom to,čoby sme chceli aby robili ľudia nám.Nehovorme o tom, ale konajme a budeme ľudský./JEžiś KRistus/

Ľudskosť je - priať,robiť ľuďom to,čo by sme chceli aby ľudia robili nám.Nehovorme,ale konajme tak všetci a budeme ľudský. / JEŽIŠ KRISTUS./

človiček: Ano, mám Vídeň velmi ráda a děkuji za milý komentář.

Doufám že se ti ve Vídni líbilo.Smím si objednat sebevraždu dle scénáře,na deseti letech bych tak nebazíroval.a záchranku netřeba,,nač zatěžovat rozpočet zdravotnictví.Jinak moc hezký

,,Větší jamku na golfovém hřišti ",přejme si s rozvahou hvězdy mají málo tlumočníků na ministerstvu snů.

Tvoje úvaha o vyprazdňování mě zaujala a nejen díky tomu, že jsem ji inspiroval/a. Souhlasím s tebou ve všem, snad až na ty delfíny. Ale myslím, že vyprazdňování slova „slušnost“ není způsobeno jen jeho zneužíváním, ale také tím, že přestává existovat to, co to slovo v minulosti označovalo. Slušnost původně představovala soubor pravidel upravujících vztahy mezi lidmi zastávajícími společenské role. Jenže v minulosti si ten soubor pravidel vystačil s rozdělením na „pravidla pro muže“ a „pravidla pro ženy“ a s vágním pojmem společenské významnosti. V dnešní společnosti je ale jen genderových identit kolem deseti a přidávají se k tomu různé duševní a tělesné abnormality, kompenzační pomůcky, subkultury, nezvyklé situace (např. telefonování či chatování po webu) a další specifika (alergie, veganství, bojkot palmového tuku apod.). V tak složité společnosti už jednoduchý soubor pravidel nemůže postihnout všechny vztahy mezi všemi možnými skupinami a jejich kombinacemi a slušnost taková, jaká byla před, řekněme, 150 lety už prostě není možná ani vhodná.

Pro tebe je třeba slušnost vyslechnout, co je nového od paní z vedlejšího vchodu, ale co kdyby vůbec nepotřebovala vyslechnout, co je nového, ale potřebovala by každý druhý den zalít květiny na parapetu, protože by pro ni bylo těžké k nim dosáhnout. Dělala bys to ze slušnosti také, když bys šla kolem?

Já jsem člověk, který se po duševní stránce od většiny v mnohém liší. Spoustu věcí, které ostatní potřebují, já nepotřebuji, ba mě otravují. A pak mám zase nezvyklé potřeby, které bych chtěl/a od druhých respektovat. Jenže snahy o slušnost, s jakými jsem se setkal/a, mi připomínaly víc bezohlednost než ohleduplnost a respekt − třeba potřást levákovi pravou rukou, dát vegetariánovi do zeleninové bagety šunku (protože většině by tam přece chutnala), snaha zavést bezvýznamný rozhovor s introvertem apod.

Jsem pro ohleduplnost, která ale vyžaduje se s druhým člověkem trochu sblížit, naslouchat mu a poznat, co ve skutečnosti potřebuje, co mu vadí a co by mu udělalo radost. To je ale něco, co nejde dělat mezi cizími lidmi, kteří se jen náhodou potkají.

"co však znamená lidskost?" - to je dost zajímavá otázka a docela ráda bych na ni znala odpověď, asi dost lidí to spojuje výhradně kladnými vlastnostmi, ale je lidskost opravdu jen dobrá?

Meluzina: Aha. Takže vlastně obě varianty jsou bolestivé.

Z tvého komentáře jsem se hodně dozvěděl/a. Mně připadne hodně nefér, že si rodiče nemohou náročnost porodu rozdělit. Napadlo mě, že teoreticky musí být porod nesmírně bolestivý i pro rozené dítě, ale tam je to v pořádku, protože je to bolest žádoucí a formující − prvotní bolest, díky níž pak bude schopno správně cítit a vydržet všechnu ostatní bolest v životě.

cavansit: To je mi líto. Genetik mi říkal, že v ČR je mimořadný tlak na ukončení těhotenstvi a přitom často není nic jisté a postižení je také velmi široký pojem. Já si tím naštěsti projít nemusela (Ami si nechala svou originalitu jako překvápko), ale vím, že by naše rozhodnutí nechat si potenciálně postižené dítě negativně ovlivnilo vztah k širší rodině i reakci okolí. Naštěsti s manželem máme názor stejný. Doktoři bývají v tomto ohledu často necitliví.To ale vím jen z doslechu.

Singularis: Pokud jsi přijala premisu (jistě nedokonalou), že dítě je v této fázi součastí těla matky, pak to sobecké není. Je v zajmu státu, širší rodiny i partnera, aby žena měla dítě. Je to ale ona, kdo jej nosí devět měsíců pod srdcem a na závěr absolvuje ten pekelný proces nazývaný porod. Ona riskuje své zdraví (porod je častým spouštěčem různých onemocnění) a to vůbec nemluvím o totální sociální proměně. Nic z toho žena obvykle nevnímá jako nějakou velkou oběť, neboť byla vybavena hormony a schopností cítit nekonečnou a bezvýhradnou lásku k tomu drobečkovi. Jenže ta láska činí rozhodnutí o ukončení těhotenství velmi bolestným. Proto by se mělo jednat o rozhodnutí matky. Kdyby byl život fér, tak si náročnost těhotenství a porodu oba rodiče rozdělí napůl. To není možné.
V zájmu dítěte... to je ještě složitější otázka. Postižené dítě může být velice šťastné, cítí-li se přijato a milováno. Konec konců jedině tak může být šťastné i zdravé dítě. Proto by podle mě měla zůstat svoboda rozhodnutí.
Ještě jedna věc je však důležitá. Netvařme se, že potrat je nějaká drobnost. Přijdete o část sebe sama a svým rozhodnutím. Každá žena to má asi trochu jinak, ale pro mě by to bylo rozhodnutí horší, než nechat si uříznout nohu. Já vím, není to vidět. Psychická bolest může být ale veliká.

Prošli jsme si něčím podobným. Některé "hlášky" z okolí (to lékařské nevyjímaje) jsou doslova "na ránu".

Pojem „přerušení těhotenství“ je podle mě opravdu zavádějící. Ale to asi proto, že lidé se snadno nechají manipulovat dojmem, jaký z označení mají. Nacisté také nemluvili o „vyvraždění židů“, ale o „konečném řešení židovské otázky“, protože chtěli, aby s tím lidé souhlasili. Když chtějí, aby rodička souhlasila s potratem, nemohou jí navrhovat „násilné ukončení těhotenství“. (Stejným mechanismem s uživatelem manipulují antiviry zdarma, když mu nabízejí „odstranění doplňků prohlížeče se špatnou pověstí“ a „instalaci bezpečného a spolehlivého prohlížeče“. Jenže všechno to jsou jen reklamní pojmy, které nemají žádný obsah a mají uživatele přimět se rozhodnout předem daným způsobem. „Přerušení těhotenství“ je možná něco trochu podobného.)

Zarazilo mě označení donošení dítěte za „sobecké“, ale když jsem nad tím přemýšlel/a, myslím, že jsem na to přišel/a. Ano, matka má právo učinit rozhodnutí, zda takové dítě přijme nebo ne. Jenže co zbytek rodiny? Co stát? Připomeňme si politiku jednoho dítěte v Číně − tam šlo hlavně o to, že stát neměl pro nové děti dost zdrojů a míst, tak je prostě nepřijímal; část těch dětí tak vyrůstala bez občanství a bez nároků na vzdělání (už si nevzpomínám, jak to bylo se zdravotní péčí) a rodiče byli trestáni za to, že přivedli dítě do takové situace. U nás zákon přímo ukládá narozené dítě přijmout jak druhému rodiči, tak státu. (Ještě to ukládá zdravotnickým zařízením a základní škole. Zbytku rodiny to neukládá a z toho jsou pak případy, kdy chybí hlídání...) A v tom je možná považováno rozhodnutí matky za „sobecké“ − přivlastňuje si sama rozhodnutí o věci, která se bude podle zákona týkat i druhého rodiče a státu. Ale ještě jsem nad tím nepřemýšlel/a tolik, abych se dokázal/a rozhodnout, zda je to tak správně, nebo by to bylo lepší jinak. Má se jednat v zájmu dítěte, jenže zájem dítěte vznikne až jeho narozením, předtím jde opravdu jen o část těla rodiče, která vlastní zájem nemá.

človiček: Dekuji za zastaveni.

Bolestné je pokud je člověk blízko a přitom vzdálen.

Postižená planeta,postižený hodnoty
postižený děti,rodiče,stromy,ptáci a do toho
život jenž koulí z bublifuku boha co nohy brouzdá v
lidských duších slibujíc že vše máme odpuštěno pokud
zakotveni v Ježíši budeme.Taky jsme stáli kdysi nad volbou.V bříšku byl strach nad Naším rozhodnutím.Planeta má šanci ba stromy a ptáci a šanci mají i rodiče,jen strach je vrah.Buňka jen dvě možnosti má buď žít a růst nebo zmírat a držet půst ,myšlenka je kompasem zda bude těhotná dál naše zem,zda zbytečně se již milujem. Žádný rozhodnutí není správný ani špatný šeptá koruna stromu a vy věřte tomu že v zániku je zrození a ničíce svět milujeme plození.všichni jsme postižení.

to je pěkné, pěkné jak dobrá písnička ...a jako vinař oceňuji
a potvrzuji pravdivost 1 a poslední sloky!

Hezký obsahově.život jsou křižovatky osudů.

Stará neznámá: none: Dekuji za zastaveni i komentare!

Přemýšlím, co napsat. Starala se o mámu s cukrovkou a aplikovala inzulín, vím, že se s ním dá zabít.
Já být Evou, tak bych s ním byla hotová hned. Nestál by mi ani za druhou myšlenkou.
Ráda četla. :)

Černá vdova. Pěkný.