Eva

Jestli Eva něco nesnáší, pak je to ta jeho neuvěřitelná nespolehlivost. Sleduje ho už dlouho, celé roky. Je to časově náročná činnost, aby ji mohla vykonávat musela si najít zaměstnání, které jí umožní mít dostatek volného času. Vede to k tomu, že mnohdy pracuje po nocích, aby pak mohla trávit čas s ním. Jeho rozvrh je silně nepravidelný, protože jako lékař dělí svůj čas mezi nemocnicí a soukromou ordinací. I po těch letech, co ho zná, si nebyl schopen najít stabilní vztah. Nejspíš se o to ani nepokusil. Jeho životem se sem tam na pár týdnů mihne žena, která je však opuštěna dřív, než by si stihla dělat nároky.

Člověk by skoro řekl, že Eva musí toho muže milovat. Vždyť s ním tráví každou volnou chvilku. Zapsala se kvůli němu do posilovny, chodí s ním do kina, či do divadla. Je pravda, že jistý citový vztah mezi nimi je. Eva toho muže nenávidí. Nenávidí ho do té míry, že se ho rozhodla zabít. Kromě nenávisti je ještě nutné pro porozumění situaci dodat, že Eva oním mužem opovrhuje. Plán jeho vraždy je pro ní totéž jako plán na odstranění krys z jejího sklepa. Nedělá jí to radost, ale udělat se to musí…

Eva není zlá. To je nutné zdůraznit. Je to inteligentní, pohledná žena, která nemá o pozornost mužů nouzi. Nejedná se ani o osobu v dětství nějak výrazně deprivovanou, což by mohlo vysvětlit její vražednou potřebu. Nikoli. Eva má velmi pevný hodnotový systém. Pochází z rodiny, která vychovala Evu a její čtyři sourozence ve víru v boží milost a která své děti zahrnovala láskou. Eva si uvědomuje, že svým činem jde možná proti morálce, ve které vyrostla, jenže Bibli lze vykládat různě a všichni víme, že uschlé větve je třeba odstranit, aby mohl strom dále růst. On je ta uschlá větev.

Za svůj čin nehodlá Eva nést právní zodpovědnost. Hodlá spáchat tzv. dokonalou vraždu, Z tohoto důvodu se velmi pečlivě připravila. Napsala si k tomu stručný manuál:

JAK SPÁCHAT DOKONALOU VRAŽDU?
1. Nesmí být jakýkoli dohledatelný vztah mezi vrahem a obětí.
2. Vrah musí mít pevné alibi.
3. Mrtvola se nesmí najít.

V zásadě k dokonalé vraždě stačí jeden z těchto tří hlavních principů. Já jsem se pro jistotu rozhodla pro kombinaci prvních dvou. Spáchat dokonalý zločin tedy není složité. O to překvapivější jsou data ukazující, že úspěšnost nalezení pachatele vraždy je v Praze kolem 97%. To dokazuje, že drtivá většina vrahů jsou neschopní ignoranti. Jedná se často o lidi, kteří svůj čin příliš neplánují a nepromýšlejí, nejsou příliš inteligentní a pocházejí z podnětově chudého prostředí, jež nepřispělo k rozvoji jejich kreativity.
Je potřeba si uvědomit, že vražda je v první řadě tvůrčí projekt. Za určitých okolností se může dokonce jednat až o umělecké dílo. Může mít sociální akcent i velmi osobní význam. O důležitosti aktu úmyslného zabití jiného člověka svědčí i fakt, že je toto téma velmi často popisováno v literatuře i filmu.

Samozřejmě každý zločin má své náležitosti. Čtenář je již stručně seznámen s vrahem a obětí. Teď bychom měli představit motiv. Před devíti lety, 5 měsíci a 4 dny se vrah a jeho oběť poprvé setkali v kavárně U Meluzíny na pražské Kampě. Jednalo se o schůzku naslepo, která byla domluvena prostřednictvím nejmenované internetové seznamky. Po dvou lahvích vína došlo k přeskočení jiskry, která vedla k tomu, že třetí (již nedopitá) láhev byla otevřena v jeho malém pokojíku ve spolubydlení a zažehla plamen opravdové vášně, který ovšem druhého dne prudce vyhasl a ti dva se již nesetkali. Tedy on si to alespoň myslel, neboť ji napsal stručnou SMS zprávu v tom smyslu, že to byla krásná noc, ale na vztah se cítí ještě nepřipraven, tudíž jí bohužel musí dát sbohem Eva umí být velmi trpělivá, proto s odpovědí čekala téměř deset let. Ta chvíle se teď blížila a ona cítila vzrušení jako před důležitou zkouškou. Vše si důkladně promyslela a naplánovala. Nic neponechala náhodě. Stane se to v pondělí.

Pondělí je dokonalý den, neboť služba v soukromé ordinaci mu končí v 17 hodin a pak se chystá vyrazit na schůzku s krásnou neznámou. Ta se má odehrát v 17:30 v kavárně U Meluzíny, neboť Eva má ráda kontinuitu. Do kavárny ovšem nikdy nedorazí, neboť ho, ach jak tragické, cestou přes kampu potká záludný vrah a píchne mu do svalu inzulín. Eva vše připravila. Inzulín ukradla už před rokem u své vzdálené sestřenice, která díky kombinaci cukrovky a alkoholismu ztrátu ani nezaznamenala. Místo, kde plánovala útok, ani nejbližší okolí, nebylo sledováno žádnou kamerou. V uvedenou dobu bude v okolí dost lidí, ale o to snadněji se pak Eva vytratí. Po aplikaci inzulínu do svalu zdravého člověka následuje šok a hypoglykemické kóma, z kterého se už chlapec z nejvyšší pravděpodobností nedostane. Aplikace inzulínu není příliš bolestivá. Při úzkém fyzickém kontaktu, tedy při šlápnutí na nohu jehlovým podpatkem, může být tato bolest vnímána jen slabě a případně i zcela ignorována.

Eva si ten den nasadí na své blonďaté vlasy krásnou černou paruku, kterou si pro tuto příležitost koupila před pěti lety. Dále si oblékne sexy outfit zcela mimo její styl a obuje lodičky na vysokém podpatku. Je si vědoma, že na nich nebude moci rychle zmizet, ale to pro ní nebude zásadní. Času bude dost. Okolí bude pokládat zhroucení oběť za zdravotní problém a nebude předpokládat zločin. Pravděpodobně zavolají sanitku a poskytnou první pomoc. Ona tiše zmizí a na toaletách ve fast foodu se převlékne, postupně se zbaví oblečení (daruje ho charitě vhozením do různých oranžových kontejnerů) i paruky. Jen pro jistotu. Nepředpokládá, že by ji kdokoli podezříval. Večer se Eva chystá odjet vlakem do Vídně. Miluje cestování, ale nesnáší létání. Vídeň je velmi uklidňující město a Eva jako překladatelka z němčiny tam bude mít následující den několik pracovních schůzek.

Ano a alibi. Málem jsme zapomněli na alibi. Každé pondělí v podvečer chodí Eva navštívit svou babičku, která bydlí v malé garsonce na Újezdě. Eva jí nakupuje, uklízí a předčítá červenou knihovnu. Stará paní to už má v hlavě trochu popletené, ale sousedi jistě případně potvrdí, že u ní byla i ten podvečer. Stačí, když se vytratí na chvíli zadním vchodem. Je to jednoduché. Ovšem i alibi je vymyšlené jen pro jistotu… Eva nejspíše vůbec nebude na seznamu podezřelých.
…………

Je pondělí 21:34 a vlak do Vídně opouští Hlavní nádraží v Praze. Eva se cítí příjemně unavena. Bylo to tak snadné. Tak snadné… Inzulínové pero je malé a snadno se schová. Tam, kam je schovala se nikdy nenajde. Nikdo už neobjasní, co se v ten podvečer na Kampě stalo. Eva necítí přímo radost, spíš má pocit dobře vykonané práce. Je zase o jednoho méně. Svět je čistší. Rozhodne se úspěch trochu oslavit v jídelním voze. Když dopije sklenku červeného vína, přistane ji na stole další se stručným vzkazem tázajícím se, zda by si přála společnost. Autorem vzkazu je sympatický mladík sedící o dva stoly dál. Eva ho obdaří širokým úsměvem…