Yana: Děkuju za krásný komentář! Určitě nejsi blázen, ani trošinku, a moc ti to přeju. Se mnou je to taky trochu jinak, než jak to z mého psaní vypadá... ale ona ta ich forma mate, já vím :).

Moc pěkná. Dobrý nápad a hezky zpracovaný. Schovaná a přeci k poznání.

určitě, jde jenom o to chtít, já ji mám u sebe už nějaký pátek, možná že někdo myslí že jsem malinko blázen, možná jsem, ale mně je s ní dobře a doufám, že ještě hodně dlouho bude:-)já ji totiž od sebe nepustím, a pak že se nečte próza, možná minipróza, ale pro mě superpróza

Doporucil bych ti neskrome sve dilko Česká televize - proč se z ní stává komercněveřejnoprávní hybrit

Orionka: Dobrá fabulace se stejně opírá o nějakou vypozorovanou skutečností :-).

Hnus!!!
...ne tvé dílo, ale to, co tě k němu přinutilo...

To je marketing ... Prodavame to, co chteji klienti. Bezny konzument, sedici u telky, v jedne ruce pivo a ve druhe bramburky. Na dalkac by potreboval treti ruku a tak nachavam na fantazii, jak to treba resi :)
Máme celkem dobry prehled o jedlotlivych nestesti z druheho konce sveta. Ale, prehled o tom, co opravdu hybe nasim bytim ? ... Pis dal, budu cist tve postrehy ...

Jiří Turner: Souhlasím, asi ne úplně každé dítě, ale ten vliv je zřejmý.
Jinak pozoruji zajímavou věc. U prózy se komentuje spíš obsah než forma, zatímco u poezie právě naopak.

mannaz: Potěšilo mě, že moje fabulace je jinde realitou, svědčí to o věrohodnosti. Ale i v prozaických textech platí totéž, co u mých básniček - je to tvorba, ne můj život. Nenechejte se zmást ich formou... Každopádně díky za komentář :).

Je to tak a velmi smutná je i další fáze. Děti časem a věkem otupí a začnou brát cizí neštěstí jako realita show.

Ano, tohle se u nás občas stává. Dcera si běží pro něco do obýváku, v době, kdy už se pomalu ukládá do postele a manžel kouká na zprávy. No a pak tam zůstane přikovaná k nějaké takovéhle reportáži. Vysvětlit se to dá těžko. Ano, někde na světě se takové věci řeší, lidi nejsou jen hodní. To se jí snažím vysvětlit.
Já od sebe si pamatuju zase zprávy o hrozící atomové válce (zmiňovaly ji snad každý den) a moje následné usínání s přáním, jen ať není atomová válka :-).
Souhlasím s tím, že zprávy záměrně a přehnaně hrají na city, až se to jeví neetické.

Bože! Na mě se neohlížej, já tě nekárám, že něco zařazuješ špatně! A co je literární útvar miniatura - vůbec netuším. Jen jsem upozornil, že na literárních serverech se nehraje na zavedené pojmy.

Vladan: Jenže kategorie črta tady není. Je miniatura totéž? Zkusila jsem jednu vložit a jsem zvědavá, jestli je podle Tebe zařazená správně :).

To je další problém literárních serverů. Pod pojmem povídka se schová ledacos. Povídka je totiž zápis příběhu.
V podstatě povídka bez příběhu není povídka, ale črta.
S délkou máš pravdu. Mikropovídka je rozsahově pro LS ideální formát.

Vladan: Díky za rozbor, přesně to jsem potřebovala! S rozsahem máš samozřejmě pravdu, ale když jsem nakoukla do kategorie povídek, tak 9000 znaků jich má jen naprostá menšina. Říkám si, jestli to nebude tím, že internet všem trochu mění vnímání, relativizuje čas i délku... Asi podvědomě vnímám ten tlak "nesmí to být moc dlouhé, nikdo by to nečetl". V tištěné podobě je to asi jiné.
Určitě by šlo příběh rozvést a víc vysvětlit. Ale on to byl spíš záměr, jednak nechat věci nevyřčené a k domyšlení a jednak mi nešlo o příběh, ale o kontrast - mannaz to hezky vyjádřila jako kruh osudu. Neřeším, proč to se synem tak dopadlo, ale jak se změnil žebříček hodnot a vůbec postoj dvou lidí, kteří na stejnou věc najednou reagují úplně jinak než před lety. A taky to, že největším zlodějem nám můžou být ti nejbližší.

Orionka: Tvé autorské rozhodnutí bylo správné :)

loner: Děkuji! Přiznám že, že původně jsem psala za sebe, jenže "sama sebe nebojím" mi připadalo až příliš dlouhé ;-). A tak mě napadlo, že text je vlastně oboupohlavní...

az na konci jsem se dozvedel, ze pises za neho ... hezke

Docela dobré! Rozsahem je to ovšem mikropovídka (ani ne krátká povídka). A to ještě velice krátká mikropovídka. Hranice mikro je 9000 znaků, tvoje nemá ani 3000. Je umění napsat povídkou dobrou a krátkou. Na moje gusto je ale zhutnělá příliš. U takových povídek hrozí jedno nebezpečí - že čtenář v těch zkratkách a zjednodušeních najde i to, co autor nezamýšlel, o čem vůbec neuvažoval. Dám příklad. Je pochopitelné, že se nemůžeš rozepisovat o dětství a mládí syna. Ovšem zjednodušné konstatování "dali mu všechno" a stejně z něho vyrostl hajzl, vede na úvahu, jestli věříš na genetickou předurčenost. Nebo to bylo spíš tak, že na něho kašlali, nestarali se o něj, nechali ho ulici a on přebral žebříček hodnot od party místo od rodičů?
Samozřejmě, pokud bys ale tohle pitvala, vedlo by to na psychologický román, ale přílišná zkratka zase vzbuzuje nedůvěru!

Erma: Opravdu velký dík. Dámy, vy mě snad přesvědčíte, abych se zas vrhla na prózu a popřela tak, co jsem včera napsala o literárních webech :).