Už ten úvod je všeříkající. Emoce, city jsou myslí tak nepochopitelné a snad právě to je na nich tak fascinující, nádherné a jindy zase způsobuje to nejhlubší utrpení. Tak jako tak - o nich je život, o nich jsme my...

Pěkné.
Jen život protinaji blesky.
Nekonečny spěch,kdy dá tu chvylku vnimat že jme.
Pro krasu života

Minimum lásky je skoro vždy za maximum utrpení.
A časem,kdy na to nahlížím s odstupem,se mi po tom stejně stýská. Myslím po těch silných emocích, protože prázdno je jako chodit po okraji šálku a nahlížet neustále dovnitř.

to je moudré uvědomění si...:-)

Ráda si připomínám věci, situace, vzpomínám na lidi co prošli mým životem, někteří jen prošli, někteří zanechali hlubokou vzpomínku a s nimi bych ráda navázala zpřetrhaná pouta, jen najít odvahu

Ohližet se za minulostí,přináši smutek.
Myšlenkám se nedá poručit,přijdou tak tiše.
Jen je nesmí brát tak vážně.

To je fakt. Zrovna dnes mi čas vrtal hlavou. Vyřešil jsem to pohledem na sluneční hodiny osvětlené pouliční lampou. Ani se nehly. Vítězství to ovšem nebylo.

Mlčeti Zlato: Specialni magický trik je v tom, jak se umime skrývat, casto i pred sebou samými :)

Sakryš v čem je ten trik?

Sometimes it takes being lost, to be found. Sometimes it's better to leave...

Lenča: :) *

Ano, s tím souzním...

Ano, jsi živel, nenech se zpoutat a kéž nezraňuješ příliš sama sebe...

SSS: slnečnica: Lenča: dekuju ))*

kmotrov: Kazdej si najde svy, co je mu blizko :)

Yessss

Myslíš covid?

Super

*

Hezká.