Zaujala.

Hmmm, "kdo pro nás bije hodiny". Líbí. Jen ty vzpomínky - kdyby tak některé šlo fakt odložit.

Trochu Nás to sledování drží za pačesy v prázdných životech co? Na druhou stranu jde o studium a závěrečný zkoušky už děláme v reálném životě.

Hodně bolavý, milovat jen tak přestat nejde a odejít od někoho koho milujeme také ne, snad jen naučit se neztratit sama sobě...

vanovaso: To každopádně. Jen je občas problém, že druhé milujeme víc :)

Povedená.

Odejít si dovolíme ve chvíli , kdy začneme milovat a vážit si konečně i sebe, jinak bychom druhým nikdy nedovolili nám ubližovat.

Tu poslední otázku dobře znám, kmotra snad jednou až neodveze mne dostavníkem.

Singularis: samozřejmě a logicky je obojí překlep. :))

Ten pocit jako celek mi připadne dobře pochopitelný a představitelný, ale dvěma věcem tam nerozumím – „Jako práci, co neodlétnou do teplých krajin“ (asi překlep – myslím, že by tam také měli být „ptáci“) a „Skáču do kaluží, toužíme vstávat na východy slunce a být vedle Tebe“ („toužíme být vedle Tebe“ mi nedává logicky smysl).

Pěkné. Hloubka, ze které vyvěrá smutek.

Láska

krásná

...ale kosti srostly a jizvy vzpomínek už tolik nebolí...
:-)

cítíme se být na živu jen když vnímáme hlad, úzkost, běsy, bolest... když nám kůže a jiné orgány krvácí pod ostřím událostí?

a co když už nechci nic chtít? Byla by to lepší (snažší) varianta?
ráda Tě zase čtu :-)

Dobrý nápad.

Chtěl jsem se tebou provonět...

:'(

No jo. Hus a jeho nabodeníčka. Odstranil sice spřežky, ale netušil, že v době počítačů se to stane problémem.
(Naštěstí jsem zvyklý z "dřevních" dob bez české lokalizace na texty bez diakritiky).
Takže - krásné i když hodně smutné.