Singularis: díky za obsáhlé vysvětlení rodů :)) docela jsi mi zamotal/a hlavu, ale myslím, že ve své podstatě chápu :D je to vymakané :))

Singularis: máš pravdu, myslím, že zrozenec je bezva pojmenování.. :) a co se týká radka, tak to jsi vystihl/a naprosto přesně, jak to vnímám i já.. zde je dokonalá shoda :)

Amelie M.: Velice děkuji za ten postřeh o soupisu postav. Teď jsem si uvědomil/a, že ve filmech bývaly kdysi titulky na začátku, ale dnešní filmy už mívají hlavní titulky obvykle na konci a bude to mít asi ten stejný důvod. (Neodstrašovat diváky.) Takže od příští epizody Ester Krejčí začnu dávat soupis postav až na konec a možná i trochu vylepším formát, aby to vypadalo jako titulky.

Myslím, že zatímco úkolem spisovatele je napsat dílo, skoro stejně významný je i úkol čtenáře najít způsob, jak dílo číst. Některá díla jsou vyloženě založena na tom, že se čtou velmi obtížně, např. Odysseus Jamese Joyce. Já bych chtěl/a, aby moje díla byla pokud možno čitelná a pochopitelná co nejlépe (nejsnadněji), ale přesto tam vždy určitá snaha na straně čtenáře musí být. A chválím tě, že jsi v této snaze uspěla. :)

Mám velikou radost, že se ti líbí Ester Krejčí a její rodiče. :) Mně osobně jsou také docela sympatičtí. A přitom Ester Krejčí obvykle dělá dost negativní první dojem (třeba v Únikovém reflexu měla vyloženě nepřátelskou náladu).

Amelie M.: Žasnu nad tím, kolik a jak různých lidí znáš nebo jsi o nich alespoň slyšela. Je poznat, že tě opravdu zajímá, jací lidé jsou. :)

Co se týče požadavku JZ na BK, nemám sam/a příliš jasnou představu o tom, co je normální a co ne. Ale máš pravdu, že určitá "jinakost" k tomu seriálu patří.

A tu část s výhonky fazole jsem asi málo promyslel/a. EK tím senzitivním rozhovorem myslela, že bude vnímavější než obvykle (tzn. že nebude používat dlouhé, složité věty plné cizích slov, na jaké je zvyklá, ale přizpůsobí svoje vyjadřování BJ), BJ je totiž plachá a hodně citlivá, takže by normálně s EK asi nemluvila.

Amelie M.: "taková zjevná manipulace" - Myšlenka byla taková, že Ester Krejčí nemá ráda, když se někdo snaží s lidmi manipulovat, a když MVR nabízela "nádherný" příběh, znělo jí to, jako že chce přimět všechny, aby si ten příběh poslechli. Ale uznávám, že to tam zní trochu rušivě, bez toho by to možná bylo lepší.

Na jménech si dávám záležet, je to jedna z věcí, k nimž mě inspiroval J. R. R. Tolkien. Ten když vymýšlel příběh, začal od jmen a pak teprve uvažovat o tom, komu patří a co se jim stalo.

Amelie M.: "Růžový věci" - ta situace je podle mě taková vzorová situace, kdy okolí nutí člověka přijmout jakési skupinové postoje; je to manipulativní logika typu "Kluci mají rádi modrou; ty jsi kluk, tak máš mít rád modrou; pokud ne, tak jsi špatný kluk a nikdo tě nebude mít rád."

Nádherné počasí. :D Také mi tato část připadala "super", když jsem to psal/a. Byla to příjemná náhoda, že to tak vyšlo. :)

Pravidla na on/ona v eichlerské češtině existují; formální popis je dost složitý (on i výklad normální české mluvnice má nějakých 130 stran), ale základní myšlenky by se daly shrnout takto:

- Gramatický rod nevyjadřuje pohlaví ani životnost. (Prakticky jde jen o pomocnou gramatickou kategorii, která již nenese žádný reálný význam.) Pokud určité slovo pohlaví či životnost vyjadřuje, musí to být součástí jeho vlastního významu (např. dívka či nebožtík).

- Použitý gramatický rod se odvozuje od rodu jména (obecného či vlastního), pod kterým o dané osobě či věci uvažujeme (židle je ona, profesor je on, okurka je ona, okurek je on). V případě zájména já odvozuje mluvčí jeho rod podle vlastního jména, se kterým se v dané situaci identifikuje. (Tzn. pokud si říká "Jana Kropáčová", říká proto: "Řekla jsem.")

- Pokud označujeme osobu či věc více jmény, vybere se jedno z nich, přednost mají zpravidla vlastní jména. (Např. profesor Sonetová je ona, dáda Fortunát je on, zpěvák-žena může být jak on, tak ona. Pozor, platí to i u neživých věcí, takže třeba hudební skupina Kabát je on!)

- Pokud mluvíme o vícečlenné skupině, rod se řídí podle libovolného členu (pokud jsou členy ve větě vyjádřeny, podle nejbližšího) a číslo je vždy množné. Tzn. mluvíme-li o skupině, kterou tvoří dělník a chůva, můžeme ji označovat oni (jako dělníci) i ony (jako chůvy), ale už ne jako ona (žádný člen není středního rodu). To platí i pro neurčité skupiny jako všichni = všechny, každý = každá apod.

- Zpodstatnělá přídavná jména měkká (např. věřící, cestující, vyučující apod.) jsou pouze ženského rodu, tvrdá pak obykle mužského i ženského rodu bez rozlišení významu (hajná = hajný). U podstatných jmen existují snad všechny možné kombinace, tam to závisí na konkrétním slově.

Pauza na frustraci - to jsem nemyslel/a tak, že se na obrazovce objeví titulek po dobu pěti minut, ale že se tam jen na chvilku objeví titulek oznamující, že v příběhu mezitím pět minut uplynulo. Možná by to chtělo jinak zformulovat, aby to bylo pochopitelnější...

Mám radost, že se tí líbí shrnutí epizod (závěry). :)

Amelie M.: Myslím, že jsi udělala dobře, že jsi nezačala od začátku. U většiny seriálů, které znám, je několik prvních dílů trochu horších, snad proto, že autoři teprve hledali, jak má ten seriál vypadat. U Ester Krejčí je to také tak, takže při čtení od začátku mohou ty první díly některé čtenáře odradit. Myslím, že nejlepší je najít si pro začátek něco, co čtenáře zajímá, a začít tím.

Poradila sis s eichlerskou češtinou velice pěkně, když jsi pochopila slova jako dáda a zrozenec. Se slovem 'dítě' mám trochu problém, protože si myslím, že si pod ním většina lidí představí nedospělého člověka. Když třeba povím: "Představ si, že dítě mého pradědečka dnes odchází do důchodu," jak si to dítě představíš?

Ten závěr "V některých situacích" - vidím to jinak, ale bylo by to na delší diskusi, možná o tom napíšu úvahu.

V dopise může být člověk mnohem upřímnější než při osobním kontaktu, je snažší odložit stud a strach z následků. A ten dopis ukazuje, že Radek ani v té době hluboko uvnitř není takový, jak se tváří, že je to jen jakási maska, kterou si musel "nasadit" kvůli okolnostem, které ho potkaly.

Už tvůj první komentář se mi líbí, určitě chválím, že jsi zdůraznila, co tě pobavilo a které myšlenky tě zaujaly. :) To dělej určitě i v dalších komentářích. A o to protkání zajímavými poznatky a myšlenkami se rozhodně snažím v celém seriálu, je to pro mě asi hlavní přidaná hodnota Ester Krejčí ve srovnání s jinými seriály, takže pokud tam opravdu jsou, je to dobře. :)

Amelie M.: Hlavním účelem té povídky bylo právě vykreslení charakterů sester Janů, protože ty charaktery již delší dobu "probleskovaly" v seriálu Ester Krejčí, ale nebyla tam příležitost k tomu, aby se plně projevily. Takže podle tvého komentáře soudím, že se mi můj záměr povedl. :))

Zájmy a city jsou součástí určitého celku, který tvoří všechny příběhy z prostředí Eichlerské dopravně demokratické republiky. Ale konkrétně u této povídky jsem chtěl/a, aby se dala číst i samostatně a aby ji mohl přečíst a pochopit i čtenář, kterého EDDR nezajímá - účelem bylo vykreslit sestry Janů, ne kulturu, ve které žijí. Připadá mi, že čtenář, kterého ty souvislosti zajímají, na ně může přijít při čtení dalších děl... Ale budu nad tím, jak čtenáře uvést do souvislostí, uvažovat.

Singularis: na změnu ani nemysli, činí to tvou tvorbu zajímavou :-)

Amelie M.: Ony nejsou z Prahy, jde o shodu jmen (sídliště Západní Město, o kterém píšu já, leží v EDDR; o stejnojmenném sídlišti v Praze jsem v době psaní povídky ani nevěděl/a). Podobným problémem by mohl trpět strýček Skrblík (ze seriálu http://www.csfd.cz/film/77115-my-z-kacerova/ ), který žije ve fiktivním Kačerově, přičemž v Praze existuje stejnojmenná městská čtvrť... Myslím, že "Západní Město" není tak světově známý název, aby bylo třeba to v povídce vysvětlit.

Mám radost, že tě zaujaly obě sestry Janů. :)

S tím chladným a odosobněným dojmem máš asi pravdu, nicméně to se asi do mé tvorby promítá moje osobnost a přístup k životu a to je jedna z věcí, které už asi nezměním.

„Ale dospěla jsem k názoru, že je-li taková touha nenaplnitelná, spíše škodí než prospívá. Byla jsem pak nešťastná, protože jsem toužila po něčem, čeho jsem nemohla dosáhnout, a bránilo mi to vidět možnosti, jak být šťastná taková, jaká jsem.“ myslím, že je to geniálně vyřčená pravda.. ;)

úvahy EK o vnitřní identitě člověka jsou také velmi zajímavé..

„a dopracuji se k vznešenému poznání, že za svůj život jsem ztratila spoustu času zbytečnými snahami jako čtení sedmidílných intelektuálských románů namísto věcí skutečně důležitých - jako třeba psaní sedmidílných intelektuálských románů.“ tak to se mi moc líbí :)))) a celkově se mi líbí to množství paradoxů, kterými je seriál protkám.. baví mě a obdivuji, že je dokážeš vymýšlet v takovém množství

zaujal mě popis louky, opravdu nevšední, jako spousta dalších věcí v seriálu.. a taky už vím, co je horká brambora :)) moje vinná réva je mi sympatická

přemýšlím nad smyslem letáků, které jsou často vidět ve třídě – ještě jsem nenarazila nikde na horkou bramboru a vysvětlení jejího smyslu a poslání.. :) ale čtu na přeskáčku, tak třeba se dočtu dál..

tato kapitola pro mě zatím byla nejméně zajímavá..

buď práci čest! :)))

krátká absurdní hororová báseň.. zajímavá věc a velmi mě zaujalo logické vysvětlení názvu :))) kam na to chodíš.. :)) odhalení orientace EK a zvlášť důvody k jejímu utajování, mi přijdou zajímavé..

zaujala mě „hláška“ BJ, v kontextu s povahou TJ, o bezcitnosti suvoka :) a říkám si.. že by TJ opravdu ani nezanadávala, když jí něco bolí? :) je divná :))

směr komunistická.. hehe :)) super název! co je angyklos.. předpokládám, že něco jako formální oděv vhodný k výjimečným příležitostem? dost by mě zajímalo, jak jsi přicházela na různá jména a názvy.. jak dlouho ti to trvá, vymyslet podobně originální věci? také se tu krásně vykresluje povaha nafoukané a sebestředné astry.. „když mě nikdo nepochválí, pochválím se sama“.. :) zlý sen astry mě opět velmi pobavil :D

celkově to vykání v člověku evokuje odstup a větší míru slušnosti, s jakou se k sobě postavy chovají.. je zde krásně vidět to, co se říkává – snadnější je říct „ty vole“, než „vy vole“.. postavy v seriálu mi přijdou „jiné“.. takové, jakoby bez většího zájmu o okolní svět a lidi v něm.. nemají potřebu nějakého většího družení se a tak dál.. jsou raději samy se sebou (tedy, většina, ne všechny)

ony ty scénáře mají něco do sebe.. :) původně mě vyděsil ten soupis postav v každé epizodě.. vůbec jsem se v tom nevyznala a velmi mě to odrazovalo od čtení.. ale pak jsem ho jednoduše začala ignorovat a postavy si poznávám během čtení a po svém.. (nejsem schopna je vstřebat jen tím, že si přečtu kdo, kdo je..) je to pro mě osobně mnohem přijatelnější způsob čtení.. a začalo mě to bavit :-) což jsi poznal/a z toho množství, které jsem stihla přečíst a okomentovat..

začíná se mi čím dál víc líbit postava kňoura :) to je správnej úchyl a také EK včetně svojí rodiny je zajímavá.. z mého pohledu není snadné popisovat je a situace, které prožívají - spousta cizích slov a „těžkých“ myšlenek.. smekám :) a ta báseň tamary janů je strašná a přitom něčím velmi zajímavá – taky velmi dobrý kousek!!! :)

bezva epizodka, bavila mě :-)

tento scénář mě zaujal zvlášť svým tématem a to je aspergerův syndrom.. něco jsem o tom před časem četla, když ho diagnostikovali u kamarádčina syna..

pobavilo mě uhranutí astry :) otázka o masturbaci a následné reakce zúčastněných.. má to vtip, ač je to psáno stručně a zdánlivě bez emocí :)) a ta nechápavost nikity král (ZORANA: Chápete, že jste ji zranil? NIKITA KRÁL: Ne, ani jsem se jí nedotkl. Nesnáším násilí, nikdy bych nikomu neublížil.) je velmi zajímavá a trošku úsměvná (zapřičiněná syndromem, pokud dobře chápu).. skvěle jsi to vystihl(a) nejenom tady, ale následně v celém dílku, opravdu se mi tato část velmi líbila – MĚ SNAD ZAČNOU BAVIT SCÉNÁŘE! :))

jen nechápu, proč nebyl požadavek JZ u BK brán jako normální.. mně to přišlo v pohodě :) ale o tom asi celý seriál je.. tak trošku „jiný“

v 15. výhonky fazole mugno mě zaujalo, jak ester přišla s nabídkou rozhovoru k barboře janů a ve výsledku byla ráda (a nahlas to přiznala), že se vyhnula tomu, co vlastně barboře sama původně nabídla - tedy, ten vnímavý rozhovor, přemýšlím, že v běžném životě by něco takového bralo dost lidí osobně a BJ se jen pousmála

zajímalo by mě, proč si hned v úvodu pro sebe ester krejčí říká – taková zjevná manipulace.. to jsem asi moc nepochopila :)

zaujala mě myšlenka, že pravda vždycky nemusí dávat smysl.. že je často dokonce absurdní.. ano, myslím, že ano :)

napadá mě, že se mi moc líbí tvá jména osob, jsou nápaditá a baví mě :-) ale teda, s tím střídáním rodů mi dáváš zabrat, pořád mi to ještě dělá v hlavě zmatek, ale je mi jasné, že je to zde důležité..

tento scénář se mi zatím líbil nejvíc, zaujaly mě všechny příběhy a také taková ta moudra, které jsi do toho vsunul(a).. svědčí to o tvé vysoké inteligenci a rozhledu.. asi nejvíc mě zaujal příběh tamary janů a pak také svatba.. u tamary mě pobavila tvá fantazie ve vymýšlení jazykolamů.. u svatby mě bavil popis toho, co si vzájemně slibovali..

oceňuji tvé vysvětlivky na konci, které čtenáři ulehčí práci, ne všeho je znalý a je dobře, že na to myslíš..

docela bych brala, kdyby to někdo natočil, mohl by to být fajn seriál :))

jiří zeman a růžový věci – zajímavý, škoda, že to není více rozvedené

obrat nudistické kmeny mě pobavil, přemýšlím, jestli se to nakonec vážně nepoužívá :))

11.2. nádherné počasí – to je prostě super! :D

zajímalo by mě, zda v EDDR existují nějaká pravidla na určování osob nebo jak to říct.. zda si jednou říká třeba „ONA“ - on a poté zase ona anebo jen protikladem ke svému rodu anebo z toho mohou dělat guláš a nazývat se kdy chtějí, jak chtějí? to mi totiž zatím vychází jako nejpravděpodobnější.. mám v těch rodech momentálně slušnej guláš :))

zaujala mě pauza na frustraci :))) vtipné, alespoň z mého pohledu, jen nevím, jestli bych vydržela pět minut v kině čučet na „nic“ :))

a taky zmínka o vzpomínkovém optimismu je fajn.. tak to opravdu je..

dobré jsou i závěry, to je pro mě asi nejvíc srozumitelné, i když samotný závěr by nestačil.. k pochopení některých souvislostí je třeba přečíst scénář..