Ester Krejčí S02E09: Bicyklická mise

Osoby:
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- identická sestra Tamary Janů; venku na sobě má bílé tričko s dlouhým rukávem a bílé kalhoty.
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- identická sestra Barbory Janů; oblečená stejně jako ona.
ANNA JANŮ (žena, 41) -- dáda sester Janů
SUVOK (muž, 26) -- fanoušek Star Treku, cyklista
MUŽ S KOČÁRKEM (muž, 32) -- chodec
MLADÁ ŽENA S BATOHEM NA ZÁDECH (žena, 19) -- chodec
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč



1. Čas

(Titulek:) Neděle 15. 8. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Neděle, 15. srpna 2010.



2. Suvokův deník

Křižovatka chodníků před vchodem do panelového domu na adrese Galadrielina 3, dopoledne.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V Eichlerské dopravně demokratické republice cyklisté jezdí po chodnících mezi chodci. Kvůli bezpečí a plynulosti se provoz na chodnících řídí pravidly analogickými pravidlům silničního provozu v ostatních zemích.

Od kamery přijíždí na jízdním kole Suvok, na hlavě má helmu. Současně přichází zleva muž s kočárkem a zprava mladá žena s batohem na zádech. (Všichni jedou/jdou po pravé straně svého chodníku). Suvok i kočárek zastaví před hranicí křižovatky, mladá žena projde. Suvok projede rovně ke vchodu a po něm projde křižovatku muž s kočárkem. Suvok zastaví před vchodem, sesedne z kola a zaparkuje jej do stojanu (zamkne visacím zámkem). Z batohu vytáhne diktafon a přiloží si jej k ústům.

SUVOK: (do diktafonu:) Suvokův deník. Hvězdné datum 100815.9¹. Od dády Marie jsem dostal za úkol naučit dceru její kolegy jezdit na kole. Prý je to velmi neobyčejná dívka.

Suvok vypne diktafon a vydá se ke vchodu. Stiskne tlačítko zvonku a čeká.

ANNA JANŮ: (z reproduktoru:) Haló.

SUVOK: Dobrý den, tady Suvok.

ANNA JANŮ: (z reproduktoru:) Pustím vás dovnitř. Přijďte do patra 8.

SUVOK: Dobře.

Zámek na dveřích zabzučí, Suvok je otevře a vejde.
──────────────────────────────────────────────
¹ Čte se jedna nula nula osm jedna pět celých devět.



3. Turbovýtah

Domovní výtah (záběr zvenku). Otevřou se dveře, Suvok vstoupí dovnitř a zvolí cílové patro. Dveře se zavřou a výtah se rozjede směrem nahoru.



4. Směrnice trpělivosti

Hala v bytě rodiny Janů². Vstoupí Anna Janů a Suvok (ten s helmou, ale v přezůvkách).

ANNA JANŮ: Víte, Tamara Janů je velmi neobyčejná dívka.

SUVOK: V jakém smyslu neobyčejná?

ANNA JANŮ: Necítí takové ty normální věci, třeba radost, smutek, náklonnost. Nemůže se urazit, ale ani milovat.

SUVOK: Takže nedokáže prožívat emoce?

ANNA JANŮ: Zjednodušeně řečeno.

SUVOK: Fascinující.

ANNA JANŮ: Spoustu věcí, na které ostatní přijdou samy od sebe, se musela učit. Část jsem jí vysvětlila já, zbytek pochytila od své sestry.

SUVOK: Ona má sestru?

ANNA JANŮ: Barboru Janů. Půjde s vámi. Ale ještě k Tamaře Janů. Chtěla bych vás poprosit... je tak těžké to říct. Víte, já ji mám ráda. Cizím lidem obvykle není zrovna příjemné s ní mluvit, ona je taková - jiná, spoustě lidí to vadí. Ale chtěla bych vás poprosit, abyste s ní měl trpělivost. Zvyknete si na ni. Uvidíte. Když se před ní hned neuzavřete, zvyknete si. Byl byste tak hodný a pokusil byste se?

SUVOK: (odhodlaně:) Slibuji, že k ní budu přistupovat bez předsudků a xenofobie, trpělivě a nejlépe, jak budu schopen.

ANNA JANŮ: (Usměje se.) Děkuji. Budu vám moc vděčná. -- Kdybyste měl nějaké problémy, zkuste se domluvit s její sestrou.

Suvok přikývne a usměje se.

ANNA JANŮ: Počkejte tu.

Anna Janů odejde z místnosti. Suvok vytáhne diktafon.

SUVOK: (do diktafonu:) Suvokův deník, dodatek: Podle nových informací jsou Tamaře Janů cizí emoce a má sestru Barboru Janů.

Suvok vypne diktafon a schová jej.
──────────────────────────────────────────────
² Hala vzniklá spojením obývacího pokoje s kuchyní. Uprostřed stojí stůl, kolem něj židle. Na jedné straně od stolu vybavení běžné pro kuchyni (např. kuchyňská linka), na druhé straně křeslo a televizor se satelitním přijímačem.



5. Empatik

Pokoj Barbory Janů³, ráno. Barbora Janů (bosá) sedí na zemi a usmívá se. Hladí mourovatou kočku Čiči, která jí klidně spočívá v klíně.

ANNA JANŮ (M. O.): Tamaro, pojďte, Suvok je tu.

TAMARA JANŮ (M. O.): Dobře.

Do pokoje vstoupí Anna a Tamara Janů.

ANNA JANŮ: Barboro, Suvok dorazil.

BARBORA JANŮ: Ale já bych teď chtěla být s Čiči. Co si tu beze mě počne?

ANNA JANŮ: Postarám se o ni, jako když jdete na procházku. (Klekne si k Barboře Janů.)

ANNA JANŮ: (jemně:) Barboro... Vy se bojíte Suvoka, vidím vám to na očích.

Barbora Janů se zastydí.

ANNA JANŮ: Nemáte čeho, vždyť jste ho ještě ani neviděla. Pojďte se na něj podívat a uvidíme. Co vy na to? (Usměje se.)

Barbora Janů chvilku váhá, pak úsměv opětuje a uloží Čiči do pelíšku.

ANNA JANŮ: Tak se mi to líbí.

Anna a Barbora Janů vstanou.
──────────────────────────────────────────────
³ U stěny naproti posteli stojí akvárium s rybičkami.



6. První kontakt

Přijdou Anna, Barbora a Tamara Janů. Barbora Janů je bosá, Tamara Janů má na nohou bílé ponožky a sandály, jinak jsou sestry oblečeny stejně.

ANNA JANŮ: Tak, to jsou mé dcery.

Tamara Janů přijde blíž k Suvokovi, Barbora Janů zůstane stát u dády.

TAMARA JANŮ: Dobrý den. Jsem Tamara Janů.

Suvok udiveně zazírá na Tamaru Janů, pak na Barboru Janů a zpět na Tamaru Janů.

SUVOK: Vy jste dvojčata?

TAMARA JANŮ: Ano. Jednovaječná dvojčata. Dojde k tomu tak, že oplodněním vajíčka spermií vznikne zygota a ta se rozdělí na dvě, ze kterých jsou pak samostatná embrya.

SUVOK: To jsem nevěděl. Jinak, já jsem Suvok.

TAMARA JANŮ: Píše se to v učebnici biologie. Budete mě učit jezdit na kole?

SUVOK: Ano. (Je trochu v rozpacích.) Vlastně, proto jsem tu.

TAMARA JANŮ: Dobře.

SUVOK: (na Barboru Janů:) Vy budete Barbora Janů, že ano?

BARBORA JANŮ: (Přikývne.) Uhm.

TAMARA JANŮ: To je hezká helma. Proč tam máte ty otvory?

SUVOK: Otvory?

TAMARA JANŮ: Ano.

SUVOK: Kde? (Chytne se za helmu.)

TAMARA JANŮ: Nahoře.

SUVOK: Aha, ty. Nevím. (Zamyslí se.) Asi kvůli větrání. Ano, to bude ono. Aby se mi nezpotila hlava.

TAMARA JANŮ: Děkuji.



7.1. Skřivánčí halucinace

Chodník v panelovém sídlišti, dopoledne. Vedle sebe jdou Tamara Janů a Suvok. Každý z nich vede jízdní kolo. Následuje je Barbora Janů.

TAMARA JANŮ: Suvoku.

SUVOK: Ano?

TAMARA JANŮ: Víte, jak od sebe rozeznat cukr a sůl? Já jsem na to přišla. Cukr je sladký, zatímco sůl je slaná.

SUVOK: Na to není tak těžké přijít.

TAMARA JANŮ: Vy už jste na to přišel?

SUVOK: No... nevím, zda zrovna na tohle.

Barbora Janů otráveně vzdychne. Suvok se na ni ohlédne.

SUVOK: Mimochodem, znáte Star Trek?

TAMARA JANŮ: Ne. Co to je?

SUVOK: Televizní seriál, můj oblíbený, mohl by se vám líbit. Ve skutečnosti je to celá řada seriálů a řada filmů a jsou i knihy, ale původně to byl jeden seriál.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé. Znáte Silmarillion?

SUVOK: Ach, ano. Než jsem začal sledovat Star Trek, zajímal jsem se o Tolkiena.

TAMARA JANŮ: V Silmarillionu se píše, že Lúthienina píseň byla jako píseň skřivánka, který stoupá z bran noci a rozlévá svůj hlas mezi hasnoucími hvězdami, protože vidí slunce za hradbami světa. Ale slunce přece nebylo za hradbami světa, křižovalo nižší oblasti Ilmenu, takže buď měl halucinace, nebo to byl optický klam. Která možnost je podle vás pravděpodobnější?

SUVOK: Já si spíš myslím, že to byla nějaká básnická metafora. Tolkien je občas používal. Kvůli tomu se třeba s jistotou neví, jestli měli balrogové křídla.

TAMARA JANŮ: Metafora je přenesené pojmenování na základě podobnosti.

SUVOK: Ano.

7.2. Ozónová díra

BARBORA JANŮ: (Rozhlíží se.) Ach!

SUVOK: (na Barboru Janů:) Vy se nechcete naučit jezdit na kole?

BARBORA JANŮ: Nechci. Pro člověka je přirozené chodit, ne sedět na bicyklu. Podle mě by lidé měli dělat to, co je jim přirozené.

SUVOK: (trochu pobaveně:) Třeba lézt po stromech?

BARBORA JANŮ: (vážně:) Třeba.

TAMARA JANŮ: Sestra umí vylézt na strom už od svých devíti let.

SUVOK: Opravdu?

TAMARA JANŮ: Ano.

SUVOK: Fascinující.

BARBORA JANŮ: Ach! Kolik půdy si člověk přivlastnil asfaltem a betonem... Proč se nespokojí s tím, co mu dala dáda příroda?

SUVOK: Člověk se musí rozvíjet. To je jeho podstata a evoluční výhoda. Proto potřebuje stále více zdrojů.

BARBORA JANŮ: Ale k čemu to povede?

SUVOK: No... (Zamyslí se.) snad k pokročilé mírumilovné společnosti.

BARBORA JANŮ: Ne. Něco takového nemůže dopadnout dobře. Znečištění ovzduší, ozónová díra, devastace krajiny, civilizační choroby... Ach! Proč jsou lidé takoví?

SUVOK: Já myslím, že to vidíte moc černě. Lidstvo si s tím poradí.

BARBORA JANŮ: Ne, to není správné. Lidé se musejí naučit rozumět přírodě. A naslouchat jejímu hlasu, jinak to nemůže dopadnout dobře.

Suvok pokrčí rameny. Mlčí.



8. Vulkánské reakce

Dlouhé náměstí⁴, dopoledne. Přijde Suvok a sestry Janů a zastaví se.

SUVOK: Tak jsme tu.

TAMARA JANŮ: Už mě budete učit?

SUVOK: Ještě chvilku. Zajímalo by mě, třeba, proč se vlastně chcete učit jezdit na kole.

TAMARA JANŮ: Protože mám kolo.

SUVOK: (Zasměje se.) Aha. No a jak jste k němu přišla?

TAMARA JANŮ: Koupil mi ho dáda Pavel za dobré vysvědčení.

SUVOK: Mimochodem, až se budete dívat na Star Trek, myslím, že se vám tam budou líbit Vulkánci. Připadá mi, že reagujete na otázky trochu podobně jako oni.

TAMARA JANŮ: Dobře.

SUVOK: Myslím, že můžeme začít.

Suvok odloží své kolo na zem a sundá si helmu. Tamara Janů také odloží kolo na zem.

SUVOK: Začneme s helmou. Zkuste si ji nasadit. (Ukáže na předek helmy.) Touto stranou dopředu a utáhnout. Musí vám na hlavě držet.

Tamara Janů si nasadí svoji helmu a utáhne si ji. Suvok zkusí, zda jí helma drží.

SUVOK: Výborně. Teď si vemte kolo.

Tamara Janů zvedne svoje kolo ze země.

SUVOK: Takže... když rozeznáte cukr od soli, šlapátka od řídítek poznáte také. Tady na řídítkách je ovládání brzd. Tohle (Ukáže.) je zadní brzda a tohle (Ukáže.) přední. Používejte hlavně zadní, přední jen na posílení účinku. Když použijete přední samostatně, přeletíte dopředu. A toto je zvonek. (Zazvoní.) Chápete, co k čemu slouží?

TAMARA JANŮ: Ano. Brzdami se brzdí a zvonkem se zvoní.

SUVOK: Správně. Teď se zkuste na kolo posadit.
──────────────────────────────────────────────
⁴ Osmdesát metrů široká betonová plocha uprostřed sídliště táhnoucí se podél rovné tramvajové a železniční tratě dva kilometry daleko.



9. Pozemský trapas

Dlouhé náměstí, dopoledne. Tamara Janů sedí na kole, Suvok jde vedle ní a sleduje ji. Tamara Janů kousek popojede a zastaví nohou.

SUVOK: Dobře.

Tamara Janů znovu popojede a zastaví nohou.

SUVOK: Dobře.

Totéž ještě jednou.

SUVOK: Dobře.

BARBORA JANŮ (M. O.): Sestro!

Tamara Janů se ohlédne na sestru, přicházející zezadu s lahví vody.

BARBORA JANŮ: Potřebujete se napít.

SUVOK: Neměla byste ji rušit. Musí se soustředit na udržení rovnováhy.

BARBORA JANŮ: Ale musí přece pít. Copak byste chtěl, aby byla dehydrovaná?

SUVOK: Nechtěl, ale stačí, aby se napila, až bude mít žízeň.

BARBORA JANŮ: Ale ona to nepozná!

SUVOK: (na Tamaru Janů:) Opravdu?

TAMARA JANŮ: V podstatě ano. Když jsme se sestrou venku, pijeme vždy spolu, abych si nemusela žízeň kontrolovat. Já ji totiž normálně necítím, když něco dělám.

SUVOK: Aha, to jsem nevěděl. Promiňte.

TAMARA JANŮ: Není zač.

BARBORA JANŮ: Sestro, na promiňte se neříká "Není zač."

TAMARA JANŮ: Aha. A co se říká?

BARBORA JANŮ: "Nic se neděje," nebo "V pořádku."

TAMARA JANŮ: Aha, dobře.

TAMARA JANŮ: (na Suvoka:) Nic se neděje v pořádku.

Suvok zadržuje záchvat smíchu.

BARBORA JANŮ: Jen jedno z toho. A vy se nesmějte!

SUVOK: Promiňte, nechtěl jsem. Ale tam, odkud pocházím, se tomuto říká trapas. Hned to přejde.

TAMARA JANŮ: Ještě, že já trapasy nedostávám.

Suvok dostane další záchvat smíchu, Barbora Janů si rukama zakryje oči. Tamara Janů se v klidu napije.



10. Oběd

Hala v bytě rodiny Janů. Anna, Barbora a Tamara Janů a Suvok (bez helmy) obědvají u stolu slepičí polévku. Sotva začali jíst.

ANNA JANŮ: Jak to Tamaře Janů jde, Suvoku?

SUVOK: Ráno to šlo pomalu, ale dělá velké pokroky.

ANNA JANŮ: To ráda slyším.

SUVOK: Už zvládá držet rovnováhu i v zatáčkách a na hrbolech, ukazovat rukou při odbočování vpravo i vlevo a dávat přednost. Na jízdu v terénu nebo na závody to ještě není, ale po chodníku už klidně jezdit může.

Barbora Janů vzdychne.

SUVOK: Pak se ještě trochu projedeme. Mimochodem, děkuji za oběd.

ANNA JANŮ: Není zač. Jsem ráda, že jste se připojil.

SUVOK: Dáda Pavel není doma?

ANNA JANŮ: Je ve službě.

SUVOK: V neděli?

ANNA JANŮ: On je strojvedoucí. Ale ani když je doma, neobědvá s námi. Raději jí sám.

SUVOK: Hm... (Zamyslí se.)



11. Zranění

Dlouhé náměstí, odpoledne. Suvok a Tamara Janů jezdí po obvodu velkého kruhu. Suvok zazvoní, užívá si jízdy. Projedou okolo Barbory Janů, která je, stojíc na místě, sleduje.

Najednou se Tamara Janů za jízdy převrátí na levý bok a mrští sebou o zem. Přitom sebou trhne, ale nevydá ani hlásku. Barbora Janů se vyděsí a rozeběhne se k ní. Suvok u Tamary Janů zastaví, seskočí z kola a začne ji vyprošťovat.

TAMARA JANŮ: (Podívá se na Suvoka.) Napadlo mě, že když zatáčím, působí na mě odstředivá síla. Že je to tak?

Suvok přestane s Tamarou Janů manipulovat, je v šoku. Doběhne k nim Barbora Janů.

BARBORA JANŮ: Opatrně! Neubližte jí!

Suvok se podívá na Barboru Janů.

BARBORA JANŮ: Já sama! (Klekne si k sestře a chytne ji.) Sestro! Nemáte nic vykloubeného nebo zlomeného?

TAMARA JANŮ: (Udělá několik pohybů klouby na rukou a nohou.) Nemám.

BARBORA JANŮ: Díkybohu. Pokuste se opatrně vstát.

Suvok se vzpamatuje z šoku a začne sestry se zájmem sledovat. Tamara Janů se pomalu vyprostí z kola a vstane, sestra jí pomáhá. Tamara Janů má na levé ruce prodřený rukáv se stopami čerstvé krve a na levé noze prodřenou nohavici (zatím bez krve).

BARBORA JANŮ: Sestro, máte tam krev. Musíme s tím domů!

TAMARA JANŮ: Aha. Dobře.

BARBORA JANŮ: (Vytáhne z batohu lahev vody.) Ale nejdřív se to musí vymýt. (Vymyje sestře ránu na ruce. Pak schová láhev zpět do batohu.)

SUVOK: (na Tamaru Janů:) Překvapilo mě, že jste nekřičela. Myslel jsem, že jste v bezvědomí. To je fascinující.

BARBORA JANŮ: Fascinující? Jak jen můžete být tak bezcitný? Jste sobec! Moje sestra pro vás nic neznamená. (Rozpláče se.)

TAMARA JANŮ: (Prohlíží si ránu na ruce.) To je zajímavé. Myslím, že mi to ještě trochu krvácí.

SUVOK: (užasle:) Bezcitný?

Barbora Janů chytne sestru za ruku a odvádí ji pryč. Suvok vezme oba bicykly a jde za nimi.



12. Ošetření

Předsíň bytu rodiny Janů. Otevřou se dveře bytu a dovnitř vstoupí sestry Janů (Tamara Janů s helmou na hlavě) a za nimi Suvok.

BARBORA JANŮ: Musíme to znovu vypláchnout, vydezinfikovat a obvázat. Půjdeme do koupelny.

BARBORA JANŮ: (na Suvoka:) Vy počkejte tady.

Sestry Janů odejdou do koupelny (bez přezutí). Suvok zůstane stát v předsíni. Vytáhne diktafon.

SUVOK: (do diktafonu:) Suvokův deník. Hvězdné datum 100815 celých... (Podívá se na náramkové hodinky.) šestnáct. Sestry Janů vypadají sice úplně stejně, ale každá má zcela jinou povahu. Připomíná mi to rozdělení osobnosti kapitána Kirka v epizodě Nepřítel v nás.

Suvok vypne diktafon a zahledí se na dveře koupelny.



13. Suvokova zklamání

Hala v bytě rodiny Janů. Tamara Janů sedí v křesle, má obvázanou levou ruku a sestra (opět bosá) jí obvazuje nohu. Suvok (bez helmy) je sleduje.

BARBORA JANŮ: (Zajistí obvaz.) Tak. (Vstane.)

Přichází Anna Janů.

ANNA JANŮ: Proboha! Co se jí stalo?

Barbora Janů se smutně zahledí do země.

SUVOK: Spadla z kola a odřela si ruku.

TAMARA JANŮ: A nohu.

ANNA JANŮ: (Přijde k Tamaře Janů a chytne ji za ruku.) Ach, Tamaro, co jsem to provedla? Nikdy jsem to neměla dovolit.

Barbora Janů chytne sestru za druhou ruku.

TAMARA JANŮ: Budu se dál učit jezdit na kole?

ANNA JANŮ: Ne. Bicykl půjde do bazaru.

SUVOK: Ale vždyť se jen trochu odřela, to se za pár dní zahojí.

ANNA JANŮ: Mohla si zlomit ruku. Mohla se zabít!

SUVOK: (jako by se chystal něco říct:) Um...

ANNA JANŮ: Už nechci nic slyšet!

Anna Janů pustí Tamařinu ruku a rázně odejde.

SUVOK: (smutně:) Škoda.

TAMARA JANŮ: Řekněte mi ještě něco o Star Treku.

SUVOK: To je fakt, alespoň na něj se ještě můžete dívat.

BARBORA JANŮ: O čem vlastně je ten Star Trek?

SUVOK: Jsou to příběhy posádky hvězdné lodi Enterprise, která se vydává hledat nové formy života a nové civilizace za hranice známého vesmíru.

BARBORA JANŮ: (Vytřeští oči.) To je sci-fi?

SUVOK: Ano.

Barbora Janů se lekne a utíká na chodbu a do svého pokoje.

SUVOK: Já za to nemohu!

Suvok si vzdychne.

SUVOK: Neměla by odsuzovat něco, čemu nerozumí. Víte, co mám na Star Treku nejraději?

TAMARA JANŮ: Nevím.

SUVOK: Snahu o pozitivní vztahy s neznámými inteligentními tvory jako třeba v epizodě Ďábel v temnotě. Nejspíš si s nimi nejdřív nebudeme rozumět, nebudeme je chápat, ale pokud jsou inteligentní, můžeme se s nimi nakonec domluvit tak, aby to bylo výhodné pro obě strany. A měli bychom se o to snažit, protože je špatné něco odvrhnout a nenávidět jen proto, že tomu nerozumíme.

TAMARA JANŮ: Aha. A jak poznáme, že jsou ti tvorové inteligentní?

SUVOK: Podle toho, že se budou inteligentně chovat.

TAMARA JANŮ: (Zamyslí se.) A jak vypadá takové inteligentní chování?

SUVOK: No... to se dost těžko popisuje, ale většině lidí to připadá zřejmé.

TAMARA JANŮ: Aha.

SUVOK: No nic. Myslím, že už půjdu domů.

TAMARA JANŮ: Dobře. Tak ať vás provází Síla.

SUVOK: (Zašklebí se.) To je ze Star Wars. Ty nemám rád.

TAMARA JANŮ: Aha. Ve Star Treku je to jinak?

SUVOK: Slibte mi, že se budete snažit neplést si Star Trek a Star Wars.

TAMARA JANŮ: Dobře, slibuji.

SUVOK: No... pokud se chcete rozloučit jako trekkie, tedy fanoušek Star Treku, musela byste se naučit vulkánský pozdrav. (Ukáže Tamaře Janů gesto vulkánského pozdravu.) Žijte dlouho a blaze.

Tamara Janů se pokusí jeho gesto napodobit, ale rozjedou se jí prsty.

SUVOK: Chce to cvik. Pokud se ještě někdy uvidíme, zkusím vás to naučit, ale dnes už půjdu.

TAMARA JANŮ: Dobře.

Suvok odejde.



14. Shrnutí mise

Chodník před vchodovými dveřmi. Odpoledne. Suvok stojí s bicyklem opřeným o bok. Přiloží si k ústům diktafon.

SUVOK: (do diktafonu:) Suvokův deník, dodatek: Zdá se, že tak, jako můžeme letět na nejzazší hranici známého vesmíru a objevit tam planetu, která je dokonalou kopií Země⁵, i s lidmi, jako jsme my, stejně tak můžeme na Zemi objevit vyrůstat mezi sebou bytosti tak odlišné, že bychom je neočekávali ani na druhém konci galaxie.

Suvok vypne diktafon, schová jej, nasedne na kolo a odjíždí.
──────────────────────────────────────────────
⁵ Taková se objevila v epizodě Star Treku 1x12 "Miri".



Shrnutí epizody:

Toto byla první epizoda druhé série seriálu Ester Krejčí. K sestrám Janů dorazil Suvok, fanoušek Star Treku, který měl Tamaru Janů naučit jezdit na kole. Slíbil její dádě, že bude mít s Tamarou Janů trpělivost. Barbora Janů s nimi nechtěla jít (chtěla místo toho zůstat doma se svou kočkou Čiči), ale dáda Anna ji přemluvila.

Tamara Janů poučila Suvoka o vzniku jednovaječných dvojčat a pochválila mu helmu. Venku pak diskutovali o různých tématech, např. o tom, zda měl skřivánek v Silmarillionu halucinace. Barbora Janů byla z takových témat otrávená a lamentovala nad zkázonosným vlivem lidské civilizace. Suvok se ji pokusil přesvědčit, že lidstvo situaci zvládne a vyvine se ve vyspělou mírumilovnou společnost, ale Barbora Janů tomu nevěřila.

Suvok prohlásil, že Tamara Janů reaguje na otázky podobně jako Vulkánci. Když se pak učila udržovat rovnováhu při popojíždění, musela se napít a vznikla trapná situace, kterou Suvok označil jako "trapas", dostavši záchvat smíchu. Suvok poobědval v rodině Janů a po obědě se s Tamarou Janů, která už se mezitím celkem naučila jezdit, projížděl po Dlouhém náměstí. Tamara Janů však z kola spadla a odřela si ruku a nohu. Barbora Janů obvinila Suvoka z bezcitnosti, odvedla Tamaru Janů domů a ošetřila ji. Dáda Anna pak další výuku cyklistiky zakázala a prohlásila, že bicykl půjde do bazaru, což Suvoka zklamalo. Když se Barbora Janů dozvěděla, že Star Trek je sci-fi, při představě, že se na něj bude její sestra dívat, se lekla a utekla do svého pokoje. Suvok pak Tamaře Janů vysvětlil, čeho si na Star Treku nejvíc cení, a rozloučil se s ní vulkánským pozdravem. Výsledné zjištění své "mise" pak se značnou dávkou nadsázky zaznamenal do "Suvokova deníku".



Hudba k titulkům: Queen: Bicycle Race.