Píseň o princi Fedorovi

Dávno tu byly pusté bory,
bezejmenné zelené hory.
Poslové tu dvěma bloudili směry,
otec král bědoval, měl čtyři dcery.

Na své prosté chotě radu
dal vzniknout novému hradu.
Na Modrém kopci, kde dlel modřín,
povstal z klína Modrohradu syn.

Vážil si starců, jejich moudrosti,
cestovatelům naslouchal dosti;
král však jednou k jeho lítosti
zval mít choť jeho povinností.

Tak směrem na Polsko byl vezen Fedor
tím průsmykem temným pod masivy hor.
V cestě byl kámen, vyhnout se mu nešlo,
k dopravní nehodě tam v lese došlo.

Hledali prince, špatně nejspíš,
nalezli jenom s jehličím kříž,
avšak princ přežil přírodě blíž,
s vrchů sestoupil pod hory níž.

Našel si dívku, jež byla sličná,
prostá a přímá, nikdy však pyšná;
v Podhoří Fedor s dívkou šťastně dlel,
než čas jejich osudu nadešel.