Amelie M.: Myslím, že jsi to velmi pěkně popsala a (obrazně řečeno) "otevřela mi oči". :-) Děkuji. Asi byla chyba očekávat od takové povídky, že by z ní mohlo plynout ponaučení pro druhé, když s jejím tématem nemám osobní ani zprostředkovanou zkušenost.

S tvým názorem na Zdeňkovo "tlačení" souhlasím. Také se mi takový přístup nelíbí. A také myslím, že by bylo fajn, kdyby se lidé uměli takto rozumně chovat. (To byl vlastně asi hlavní motiv, který mě k napsání a uveřejnění této povídky vedl.)

Severak: Děkuji za komentář. Když teď nad tím přemýšlím, máš pravdu, že se Zdeněk a Jitka v povídce chovají velice racionálně. Překvapuje mě, že to tak reální lidé vůbec nedělávají (což prozrazuje moji nezkušenost v této oblasti).

Asexualita je jistě zajímavý jev, ale připadá mi, že v současné společnosti je také rozšířená ještě egodystonní sexuální orientace https://cs.wikipedia.org/wiki/Egodystonn%C3%AD_sexu%C3%A1ln%C3%A
D_orientace), která by také stála za prozkoumání. Společenský výskyt asexuálního chování totiž nemusí přesně korelovat s psychologickou asexualitou (stejně jako společenský výskyt homosexuálního chování nemusí přesně odpovídat jeho biologickému zastoupení).

v pohodě, četlo se mi to dobře

stejně jako severakovi, mi chování postav přijde zvláštní a nedůvěryhodné.. působí to na mě velmi škrobeně, nereálně.. pochybuji, že se někdo ovládá natolik, aby dovedl vést po emočně vypjatém zážitku podobně "rozumný" hovor.. možná bych to ještě věřila někomu staršímu, ale rozhodně ne devatenáctileté holce.. u zdenka se mi nelíbí takové to tlačení do pozice "já jsem ti něco dal a také za to něco čekám".. čímž vlastně zodpovídám další otázku..

poučení? nevím :-) upřímně, vzhledem k tomu, že mi jejich chování nepřipadá reálné, tak asi ne.. snad jen, že by bylo fajn, kdyby se lidi takhle uměli ovládat, přiznat si své chyby, přijímat názory druhého, otevřeně komunikovat..

- Četla se vám povídka v této podobě dobře?

Ano (v podstatě je to struktura divadelní hry).

- Připadá vám chování postav autentické?

Ne. Takové věci jako rozchody jsou dost emotivní záležitosti. Lidi se hádají, když se jich druhý na něco zeptá tak mlčí nebo se urazí... Oproti tomu postavy této povídky jednají přísně racionálně, což je pravý opak toho, co dělají reální lidé.

---

Jinak domnívám se, že Jitka z této povídky může být asexuál. To je mimochodem velice zajímavý a prozkoumání hodný jev.

Eleanthir: Děkuji za přečtení a výborný komentář. Zvlášť mám radost, že jsi mě doplnil. Souhlasím, že sebevědomí a arogance se přímo nepodmiňují.

Singularis: Díky za tuto obšírnou úvahu, nepopírám, že jsem si ji pochopitelně taky musel nechat "uležet" alespoň přes noc, oceňuju taky zvukovou nahrávku (ne, že bych se vyhýbal čtení :P ). Cením si kapitoly "samota a neužitečnost", ta je výstižná a snad jsem se tak někdy i sám choval..
Chtěl jsem napsat, že je rozdíl mezi arogancí a sebevědomím, ale ty teze Maslovy pyramidy jsou celkem trefné. Přesto je jedna věc, v níž cítím potřebu této " skromnosti a pokoře" oponovat a sice, takovýto postoj na mě působí příliš pasivně a nezaujatě, jaksi nezúčastněně.

Když jsi zmiňoval upřímnost, sebevědomí, kterým disponuji pramení z jakéhosi osobního postoje, který se vyznačuje přirozeností, nadhledem/nadsázkou a upřímnou aktivitou (jsem tak skromný :D No co, taky mi trvalo přes dvacet let, než jsem se k takovému světanázoru dopracoval a přeji to všem. Do té doby jsem zkoušel i přetvářku..apod, ale tu lidi vycítí, minimálně z řeči těla. Pouhá bezprostřednost bez přirozenosti je také docela bezúčelná ). Cítím se díky tomuto postoji sebevědomě, leč ne arogantně, protože svou "aktivitu" vztahuji na kohokoli bez rozdílu (kámoši si ze mě někdy dělají srandu, že bych uklidnil i cikány s otevřenými rybičkami.). I tak se ale arogance sem tam projeví (jsem mladý, krásný a chytrý, kdo je víc? :D ), což potvrzuje onu zmíněnou tezi, že sebevěd. a arogance jsou bratři.
Navíc tato arogance může pramenit z faktu, že stále ještě vězím v nižších příčkách pyramidy (ach ta láska.. :) ).

Eleanthir: Myslím, že označení "uniformní masa myslící asexuální želatiny" je přehnané. Ačkoliv textová online komunikace výrazně zkresluje charakteristiku člověka, přesto i v ní lze hodně "psychologického prvku" vypozorovat.

Děkuji za návrh dlouhodobého seberozvíjení. Ta myšlenka je mi sympatická, ale když se nad ní zamyslím, obávám se, že aby bylo seberozvíjení nejen efektivní, ale i účelné, nemůže být jen spontánní. Musí probíhat podle nějaké rozumné "osnovy", protože jinak hrozí, že člověk si vybere pohodlnou, ale nevyváženou směs oblastí, ve kterých se chce rozvíjet, a něco důležitého, co v dalším životě bude potřebovat, ač o tom ještě neví, opomene. Asi jako spisovatel, který se roky cvičí v pravopisu a už jej má prakticky dokonalý, ale opomněl kreativní myšlení, takže nemá, co psát, protože ho nic nenapadá. Nebo trosečník, který stráví roky zdokonalováním schopnosti svádění a flirtování, aniž by věnoval jakékoliv úsilí opuštění jinak neobydleného ostrova, na němž ztroskotal. (Ale možná to jen špatně chápu...)

Souhlasím, že dobrovolný rozvoj člověka bývá efektivnější než umělé vštěpování, ale ještě efektivnější by, myslím, bylo utvořit podmínky, které člověka k rozvoji vybízejí a odměňují ho za něj, a to lze i uměle.

S možností realizovat moderní "základní službu" ve spolcích jako např. skauti, souhlasím, jen musí být splněna podmínka izolace od rodiny a podmínka nutnosti přiměřeně se o sebe postarat. Bylo by ideální, kdyby tento "šok" přesvědčil zúčastněné k dobrovolnému a přirozenému rozvoji k dospělosti i za situace, kdy jiné zdroje (např. rodiče, kamarádi, média) takovou cestu nepodporují, nebo od ní vyloženě odrazují. Ale obávám se, že žádná stoprocentně účinná metoda neexistuje. Někdo vždy zůstane submisivní a závislý. A asi to nevadí, pokud takoví nebudou všichni.

Děkuji za vynikající a podnětný komentář. :-)

Na úvod bych vyslovil názor, že v dnešní společnosti funguje spíš matriarchální systém. Ten respektovali kdysi i slované, než je ovlivnili nájezdníci z východu. Pochybuji, že by polovina tehdejší zemědělské společnosti byli o něco méně muži než polovina té válečnické. Byli spjati s přírodou a aktivně ji objevovali, pracovali zemědělně nebo řemeslně (oproti takřka bezúčelné práci u mašiny (pozn.: přiznávám, že jsem student a přispívají mi rodiče a moc si toho cením)).
Muži moderní doby však vyhlížejí spíš jako ženy. Svou roli může mimo jiné hrát také internet jako prostředník kontaktu se světem - jedničky a nuly příliš nějaká osobní aura zajímat nebude. Vynechává se tak nejen genderový, ale i psychologický prvek a z člověka činí řekněme spíš uniformní masu myslící asexuální želatiny.
Co se týče samotné Tvé úvahy, děkuji za ni a líbí se mi Tvá ranhojičská alternativa. Větší smysl bych ale viděl v dlouhodobějším seberozvíjení - tedy jak sebevzdělání tak i bezprostřednost a zájem o své okolí. Vadí mi manipulace, na druhou stranu nepopírám její důležitost a všudypřítomnost, ostatně už rodiče jsou takovými prvními manipulátory. Vhodnou alternativou vojně jsou podle mě spolky (ať už třeba skauti nebo bojové umění). Cením si lidí, kteří si vzali z vojny zkušenost, ale jejich "mozek zůstal nevymytý" (tak se jeví PetrK.).
Nicméně v dobrovolném rozvoji člověka vidím oproti strojenému výcviku a vštěpování asi tak stonásobnou efektivitu.
Cítím, že usiluješ o pomoc společnosti a nikoho jen tak zázračně neosvítí samo od sebe. Nevidím důvod proč Tvůj nápad "dvouměsíční vojny" nepodpořit, byť je to nejspíš jen krůček k řekněme návratu k přirozenosti. ;-)

A42: Děkuji. :-)

Povedené. A slovo "rozzor" mě dostalo, ten význam sedí a ještě to pěkně graficky vypadá.

Singularis: nic konkrétního, taková generická filmová melodie (vymýšlená na místě)

Severak: Děkuji za přečtení a komentář. Co za hudbu ti začalo v hlavě znít? Byla to nějaká známá melodie, nebo prostě jen nějaké tóny?

Dobrý popis vycházejícího slunce (v hlavě mi u něj začala znít hudba, asi profesionální deformace) :D

Jo, a Rozzor je super název, jak pro nějakou metalovou skupinu.

Amelie M.: Děkuji. :-) Mám radost, že ti to vyvolalo příjemné či zajímavé pocity a myšlenky. Souhlasím, zdání klame. Děj v těchto povídkách není vůbec důležitý. Hlavní jsou ty pocity a myšlenky a osobnost vypravěče.

pro pocity a myšlenky, které to ve mně vyvolalo, stálo za to, si to číst.. :) zdánlivě bych to hodnotila, jako plytké a o ničem.. jenže, zdání klame.. ;) těším se na další a vrátím se brzy k předchozímu..

Amelie M.: Děkuji za přečtení a komentář. Úplně s tebou souhlasím; s mou úvahou lze polemizovat i souhlasit a každý člověk se dívá na svět svým subjektivním pohledem. Myslím, že spousta špatných věcí na světě není ničí vina. Prostě tu jsou a musíme se s nimi vyrovnat, případně vypořádat.

vlastně mi po přečtení došlo ono otřepané, že spravedlnost neexistuje.. stejně tak, jako jednoznačná vina či nevina.. každý se dívá na svět subjektivním pohledem, ovlivněným různými faktory

napadá mě myšlenka.. čí je to vina, že jsou na světě lidé postižení, vrazi, šmejdi..? jejich matek a otců, kteří je zplodili, protože měli předpokládat i tu možnost, že se jejich dítě zrovna "nevydaří" nebo je to vina boha, pokud vůbec nějaký existuje? pokud bychom šli až do takových důsledků, které nastiňuješ třeba v případě vázy, pak lidstvo vymře a.. čí by to byla vina? :-)

nicméně úvaha je to opět zajímavá, má hlavu a patu a lze s ní jak polemizovat, tak souhlasit, jednoduše záleží zrovna na rozpoložení člověka a úhlu pohledu..

Amelie M.: Děkuji za návštěvu a komentář. :)

Myslím, že pocit sci-fi ti způsobují slova jako diody, přístroje, počítače a skafandr. Nebyl to záměr, navíc ten skafandr je vlastně nadsázkou pro teplou bundu.

Ta zvláštní atmosféra a s ní související pocity jsou v této miniatuře to hlavní. Podle mě se podobá atmosféře knihy "Hudba ticha", jen je z jiného prostředí. Připadne mi krásná a křehká (snadno zaniká při srovnání s jinými situacemi). Zažil/a jsem ji teď poprvé a zapůsobila na mě natolik, že jsem se rozhodla pokusit se ji zachytit. Asi tak působí jen na někoho. Navíc se zachycováním pocitů a atmosféry mám jen málo zkušeností...

já ani nevím, jak to okomentovat.. napadá mě jediné.. scifi - to tam zlehka cítím.. možná to udělal ten skafandr na konci.. má to zvláštní atmosféru, ke které se ani neumím pořádně vyjádřit.. buď plně nechápu anebo to na mě působí jinak, než má.. kdo ví..

Singularis: Dobře/nedobře, je to tvůj pocit. Já to zmínila spíš pro odlehčení. Je to prostředek, co lze použít k dorozumění, jako mnoho jiných možností, tak proč ne.