akorát je škoda, že jsme se nedozvěděli co ten Kobolt vlastně dělal...

A taky: v baloňáku by ta Nikola asi vypadala dost divně :-D

Severak: Děkuji. Moc se mi to líbí. :-) :-) Zkus to zarecitovat celé, prosím. (Nejen první sloku.)

Má nejoblíbenější část je ta "Asistent - záležitost špatnosti".

Trochu jsem ti to zkusil zrecitovat, nebudeš-li se zlobit: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20905-plechovka

Tím jsem nechtěl říct, že by bylo mým záměrem, aby prostředí Ester Krejčí bylo tak odtržené od všední reality jako v Harrym Potterovi. Naopak, chtěl bych, aby si čtenáři na většinu odlišností postupně zvykli a přestali vnímat takové věci jako vykání, unisex wc, ženské příjmení ve tvaru podstatného jména (bez -ová) či mezinárodní jména jako něco nenormálního.

V EDDR je to "přechylování" příjmení otázkou volby, dokonce muži si mohou zvolit příjmení se zakončením -ový jako např. Bernard Koniklecový nebo Lars Višňový (Laris).

Severak: :-D

Severak: Obvykle ne, ale na školním hřišti, kde běhají i jedenáctileté děti (primáni), je takové bezpečnostní opatření, myslím, na místě. Navíc to ve studentech utvrzuje dodržování pravidla, že železniční trať se smí přecházet jen v místech železničních přejezdů (nebo pak v zastávkách a stanicích).

mimochodem vlečky a tratě v čechách obvykle plot nemají....

Pěkné. Překladač má talent. Přidám jeden překlad jímž obšťastnil jednoho mého kolegu:

,,Liebe Frau Lampe"
(milá paní Lampová - začátek německého dopisu)

a překladač na to:
,,Ženy milují světlo"

Teď si uvědomuju že by si to, zvlášť to příjmění někteří navrátivší emigranti mohli brát osobně. Tak se omlouvám...

Severak: Zajímavý postřeh. Ve skutečnosti předpokládám, že skoro všichni ve třídě jsou potomky imigrantů - EDDR vznikla v roce 1993 a měla původně jen kolem tří tisíc obyvatel; z nich navíc pro nespokojenost s eichlerskou politikou alespoň tisíc emigroval. V několika imigračních vlnách se do roku 2010 zvýšil počet obyvatel na zhruba 25 tisíc, takže imigranti výrazně převažují na původními obyvateli. Při imigraci do EDDR si lidé volí nové jméno a příjmení.

Severak: Děkuji. Odpověď na tuto otázku už hledám hodně dlouho a moc mi to pomůže. Původně jsem se snažil vyvážit nenormálnost většiny studentů právě postavou Jany Zlomilové. "Jana Zlomilová" mi připadá jako docela normální jméno a i její chování se v mnoha ohledech snažím držet co nejnormálnější. S reáliemi je to problém, ty moc omezit nepůjde. Když přijedeš do Číny, bude tam prostě normální jíst hůlkami a místo knedlo-zelo-vepřo dostaneš kung-pao a s EDDR je to podobné. Nevykání v Ally McBealové je, myslím, spíš otázka překladu. V angličtině snad ani žádné tykání není, tam člověk řekne vždy "You are", nikdy "you is" nebo něco podobného.

Ale chtěl bych si vzít příklad z Harryho Pottera - tam je také šílený svět, kde jsou samí čarodějové, trojhlaví psi, obři a poloobři, pohyblivé fotografie a další nenormální věci, ale J. K. Rowling se podařilo udělat "nenásilný úvod", díky němuž se člověk ani v tomto divném potterovském světě, kde si musí dávat pozor, aby ho nesežrala učebnice, necítil zmatený.

Pokud používáš podobné metody jako já, držím palce i já Tobě a ještě jednou Ti moc děkuji. :-)

Přemýšlel jsem co je to, co ztěžuje vnímání Ester Krejčí. Myslím že jsem na to přišel. Ukážu to na srovnání s Teorií velkého třesku (dále jen BBT).

Ester Krejčí je divná. To není nic proti ničemu. Problém je v tom že je tam divné (neobvyklé) uplně všechno. Počínaje jmény hrdinů, pokračujíc jejich charaktery a konče reáliemi EDDR. Tohle čtenáře (například mě) zmate, potřebuje totiž něco obvyklého, o co se může opřít.

Například takový Sheldon Cooper je sice exot první třídy, nicméně vykazuje jisté normální prvky. Například jeho jméno - je velice pravděpodobné, že nositelé tohoto jména existují/existovali.

I co se týká reálií tak je na tom BBT poněkud přehledněji. Svět ve kterém se BBT odehrává je v podstatě normální amerika současnosti. Některé postavy v seriálu jsou záměrně napsány velmi normálně, aby vynikla nenormálnost hlavních hrdinů (za účelem vtipu).

Oceňuji originalitu Ester Krejčí, ale pokud to chceš dostat mezi větší počet lidí, chtělo by to trochu zvolnit (nebo něčim normálním vyvážit) originalitu.

Jako dobrý příklad zpracování originality můžu použít seriál Ally McBealová. I zde se to hemží různými originálními nápady, podivnostmi (unisex wc tvoří velkou část zápletek) a filmovými triky, ale ty jsou do jisté míry vyvažovány civilnějšími částmi seriálu. Hrdinové si nevykají a opět mají v podstatě běžná americká jména.

Každopádně držim palce a věz, že některé tvé metody občas používám v ředěné verzi i já.

Melánie Navrátil, to zní jak dcera emigranta.

Severak: Děkuji za rady.

1) Ačkoliv mám rozhlasové hry celkem rád, jejich tvorba není můj hlavní zájem, takže lepší mikrofon si pořizovat nebudu. (Jsem rád, že mám vůbec nějaký.) Nedávno jsem začal zkoušet dělat animovaný film v OpenOffice prezentaci, třeba z toho něco bude.
2) Celou hru jsem vytvořil v jeden den. Ráno kolem 8.00 jsem vstal a kolem 12.00 už byla hra hotová. Překecávání někoho by trvalo několik týdnů a ani pak si nejsem jistý výsledkem, nejsem moc komunikativní typ.
3) Střih jsem použil, původně bylo přeřeknutí víc. Pár "skoro-přeřeknutí" jsem nechal, protože jsem si řekl, že při této úrovni kvality záznamu, hlasu, hereckého výkonu apod. na tom tolik nezáleží, a ušetřilo mi to čas.
4) Scénář je původně míněn spíše jako televizní. Rozhlasová hra je pro něj jen formou. Navíc si nejsem jistý, zda chci, aby seriál Ester Krejčí byl působivý, ale to by bylo na delší diskusi.
5) Jeden zvukový efekt tam je (ťuknutí o sklenici ve 12. obrazu). Od přidávání dalších mě odradila nezkušenost (nic takového jsem dosud nedělal) a autorská práva (nemůžu efekt jen tak od někud zkopírovat, musel bych se sám zabývat tím, jak ho udělat). Líbilo by se mi tam mít nějaké složitější efekty, ale za ten čas mi to nestojí.

Hodně omezení vyplynulo z toho, že jsem provedení té hry nechtěl věnovat moc času ani peněz. Hlavní je pro mě obsah seriálu, forma je vedlejší.

Rozhlasová hra je neprávem upozaděný žánr. Jedna z nejhustších věcí co se mi kdy povedla bylo, když jsme v rámci hodin dramaťáku nahráli jako rozhlasovou hru Blaník od Cimrmana (výsledek viz zde: http://w229.wrzuta.pl/audio/7H0LYXwRePd/jara_cimrman_-_blanik)

Držím palce a pokusím se poradit pár prvků (ty jsem nevymyslel, ale sprostě okopíroval od českého rozhlasu):
1) Zkus nějaký lepší mikrofon. My jsme použili ten na sluchátkách od počítače a bohatě stačilo.
2) Víc hlasů - zkus někoho překecat. Pak se hned líp rozlišujou postavy.
3) Použij střih. Nemusí to být na jeden zátah. My jsme na konci všechny přeřeky zapsali, přemluvili a vložili na chybná místa.
4) Scénář - minimalizovat vypravěče. Ty nejpůsobivější rozhlasové hry jsou z většiny dialog.
5) Zvukové efekty a hudba - je-li možno, použij. Hrozně to dodá.

Zdraví a drží palce Severák

vrh kůzlat a homosexuální přítel :D dobrý :D

:))))))

:D tak tohle je bombasticky napad - gratuluji! Velmi me zaujal!

No..docela jsem z toho zmatená, ale zatím mě nenapadlo, jestli vůbec existuji, tak je to se mnou dobré :))