taron: Já mužu opravdu soudit jen podle toho, co kdo řekl. Číst myšlenky (úmysly) neumím a nejspíš to je dobře, možná bychom byli překvapení, jaké pohnutky za některými činy stojí :-).
A pokud si dokážeš představit pohled bezvěrce, tak jemu jsou papežova slova opravdu fuk. Nejsou důležitá ani slova ani úmysly - prostě proto, že celé křesťanství je jen pohádka na dobrou noc.
Pokud bych měl spekulovat o úmyslech papeže, viděl bych v tom snahu "podmanit" si část ateistů.

Vladan: A teď ještě hodím do placu já to, pro mnohé nepochopitelné, a to tím : ,že jak můžeme porušovt desatero? No...křesťané, kteří žijí živou vírou ( opravdu se zdokonalují) se mohou nechat řídit jen srdcem...a ono opravdu napoví....takže křesťané jsou někde jinde, než judaisté...: nemusíme vždy dodržovat desatero a za každou cenu !!!! Ale chápu, že totok bude pro tebe tak nepochopitelné, že budeš opět " křičet" , že do nebe nechceš...... ale nedívej se na to, co jsem tu napsala, ale na to, jak jsem to asik myslela. Nad tím přemýšlej.... trošku fantazie u toho použij !!!

No a kam chceš? :-) Do březového háje a rozptýlit se necháš děvčaty?

Mně osobně na té zprávě zarazila jedna malá drobnost. Proč si lidi pořád ještě myslí, že po smrti vyfasují jakýsi obláček na modrém nebi, harfičku, křidýlka a svatozář s bílou košilkou? Baroko skončilo před dvěma sty lety a věřící i nevěřící mají dál tyhle naivní představy o nebi a pekle.

Vladan: ...teď jsi označil papeže, že prakticky " porušuje" desatero...tím, že "prohlásil " , že i ateisté, co nevěří, ale jsou slušní, se do nebe dostanou...takže to nebylo " jeho pyšné " jednání? Nebo ano? No....hele, co se ti hodí, to tadyk hážeš do placu a povím ti proč!!! Protože je ti to jedno, co chtěl papež sdělit, jak to myslel v srdci...protože ty slyšíš jen to, co řekl...ale ne jeho úmysly....i když často může nějaké jednání vyjít naprázdno, nebo i negativně, důležité jsou úmysly konajícího...a podle toho se má soudit....:)

taron: A proč to není pýcha věřících, kteří jsou přesvědčeni, že jen oni MUSÍ mít pravdu (o existenci Nebe a Boha)?

Uf...na odkazy nemám čas....leč....no, právě, Papež to myslel dobře a určitě se toho chytli takoví rypálkové, jako můj "miláček" Vladan, co prohlašuje , pro mě velmi bolestivé prohlášení : že do nebe nechce.....je v tom vidět tvá pýcha!!!!!! Hrozná pýcha, až to bolí.....takže tobě opravdu do nebe překáží tatok pýcha. Jinak jsi na nebe zralý, protože tě znám. Tak k tomu : že ten, kdo se řídí svým srdcem....ten se tam dostane....jakobych dnešní mou báseň napsala pro tebe...tak jo, před chvílí jsem měla nutkání, že toto musím napsat....a teď jsem ji sem chtěla vložit,...tak chviličku posečkej a tuto báseň si čti od večera do rána a od rána do večera. Pa.

ewon: Ale viry se nemnoží! Alespoň ne tak, jak si to běžně představujeme. Jsou množeny (klonovány) v jádře cizí buňky. Viry samotné se množit neumí. Takže opravdu jen existují.
Bakterie jsou bez diskuze živé - pro ně už platí "běžné" podmínky života .
Veškerý život je založen na chemické podstatě.

Vladan: No tak viry mě při původní úvaze vůbec nenapadli. :) Ty jsou definičně mezi: nejspíš neumírají (což v jejich případě asi znamená: fungují stále, nerozbijí se). Nedochází k žádné látkové výměně. Takže jediná vlastnost je, že "žijí" existují. A ta nejpodstatnější: že se rozmnožují (ta je vlastně jediná, která určuje život). Co je pro mě, ale podstatné je, že jsou závislé na živém.
S tím, co to je organismus to může být ošemetné :). Teď to vezmu neabstraktně- bakterie považuju za organismy (můžou umřít- i když si tím nejsem jist, nejsou taky věčné? Tj. umřou řekněme, jen když jim dojdou zdroje?). O co mi ale šlo: např. jejich jádro, jejich organely už patrně v principu považuju za neživé. Podobně se lze ptát u každého organismu: kdy je složen z podorganismů a kdy už je složen z neživých látek (tuším, že je teorie že eukaryontní buňka vznikla z baktérií). Jendak nemám dost znalostí a druhak ani slovník- o něčem řekneme, že to nějak funguje (chemicky) a když je to složitější, tak řekneme, že to žije. Ten rozdíl mezi živým a neživým je asi patrnější u vyšších živočichů. Poněkud střeštěná otázka jestli můžou být bakterie "nemocné", nefungovat úplně správně a přitom žít.- krom toho, že je napadne vir.

ewon: Jejda, jak hluboko v čase jsi zavítal! O živém a neživém viru píšu tady: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=18511-viry-viry-viry-same-
viry
Podle mne je vir neživý. Ta hranice "živého" je opravdu trochu neostrá. Například umřou viry? Jak se to pozná? Nijak se neprojevovaly "za živa" - jak se projeví smrt? Rozpadem? Rozpadá se i kámen.
život, se dokáže udržet při životě samovolně - hmmm živí tvorové přijímají z okolí energii ve formě potravy. Nebude-li potrava (energie) - zemřou. Není to dost podobné počítačovému viru?
jakou má virus idividualitu? Existují miliony naprosto stejných virů. Možná by bylo lepší říkat, že vir se klonuje.
1) jaká je nejmenší velikost organismu? - na to ti odpovím, až zadefinuješ význam pojemu "organismus".
2) co všechno z živého umíme stvořit uměle? DNA bakterie?
3) máme si život představovat jako... - co je to život? Jak chceš hovořit o vztahu uhlíku a života, když zatím nevíme, co je to "život"?
4) když jsme u rozměrů života: čas- je smrt evolučně výhodná? - zcela jistě. Bez ní by nebyla evoluce.

nějakej rozdíl by filozoficky bejt měl, když máme pojmy živé a neživé. :)
Předně existencialisti: smrt. Co je živé jednou umře. Myslím, že neživému se něco jako smrt nemůže přihodit. Druhá tajemná věc: zrození. Ta už nechala existencialisty chladnými. Co je zrození?
Pokud vím, tak živé je z živého a nový život je nedokonalá kopie starého. Ale... co bylo na začátku? právě ten problém, který asi nikdo zatím nechápe. :) Další pojem: individualita. Opět pojem, který se těžko chápe v neživém světě (i když můžeme myslet, že třeba kámen je individuální). Individualitu můžeme chápat tak, že organismus: přijímá energii a hmotu a vylučuje nepotřebné látky (a teplo). Tj. vždycky je tu: živý organismus a (zpočátku) neživé okolí mezi nimiž probíhá čilá výměna.
Co by tyto pojmy spojovalo na materiální úrovni? Můj první nástřel je DNA...nebo nějaká sloučenina, která definuje infividuum a je kopírována při rozmnožování. Na DNA je asi hezké to, že ji můžeme chápat jako informaci (byť věřím, že může mít i jiné funkce) (první problém by mohl být v tom, že virus na počítači by tu definici splňoval též...). V čem je rozdíl (a možná jádro sporu): život, se dokáže udržet při životě samovolně. (neboť viry na PC si pro sebe nestaví počítače a nevyrábí proud).
Při všech dokumentech o přírodě na všech televizích, tyhle otázky jsou těžce abstraktní a málokdy si je spojuju s nějakým pišišvorem v moři... No šlo by psát dál, ale je to zbytečné zatěžování čtenářů.
Spíš položím jiné otázky:
1) jaká je nejmenší velikost organismu?
2) co všechno z živého umíme stvořit uměle?
3) máme si život představovat jako zvláštní existenci uhlíku nebo spíš jako funkci, jako dynamický tok informace (neumím to lépe vyjádřit), které v našich podmínkách využívá uhlík?
4) když jsme u rozměrů života: čas- je smrt evolučně výhodná? (myslím, že jo)
Uf, je pozdě, doufám, že neopakuju, co někdo napsal pode mnou.
Jsou to hezký témata :), takový správně neřešitelný. :)

taron: Áááá. Tím jsi mě dostala. Kolik je "ou", fakt nevím...

Vladan: ou....:)

taron: pokud se shodneme na významu slov "dvě", "čtyři" a "šest", tak zkus, taron, odpovědět na tuto otázku:
K planetě Zeta 4 na nejvzdálenějším konci vesmíru od Země přiletí dvě kosmické lodi Klingonů a zaparkují na oběžné dráze. Nedlouho nato tam za nimi přiletí dvě lodě Denobulanů. Kolik lodí potom bude zaparkováno na oběžné dráze? Myslíš, že šest? Proč by mělo?
Jiná věc ovšem je, zda všude platí "stejné" fyzikální zákony. Lépe řečeno, jestli ty zákony, kterými popisujeme svět kolem nás, lze aplikovat i na nějaká vzdálená místa. I tady je vzásadě odpověď nejspíš kladná (nevíme, proč by to nemělo být). Spíš nacházíme "překvapující" vlastnosti v prostorech hodně odlišných, jako je hluboké vakuum, nitro Slunce, jádro atomu. Díky tomu musíme naše známé zákonitosti upravovat (zobecňovat) tak, aby platily všude.

Kakuzu: Vladan je odborníkem na tyto otázky :)

Mě se jen honí hlavou, kde je psáno, že všude ve vesmíru platí stejné zákony? Dobrá u nás jsou dvě a dvě čtyři, ale platí to i na nejvzdálenějším konci vesmíru? Co když už to je šest, nebo nula?

Pokud je má otázka hloupá, tak se omlouvám :) asi je :). Přesto...mě to vrtá hlavou :)

Kakuzu: To, že se vesmír rozpíná, měříme už trochu déle. Princip měření jsem malinko popsal v Budiž světlo včetně toho, že opravdu hvězdy, které pozorujeme, vidíme na pozicích, na kterých byly před X lety. (To je otázka pojmu "současnost" událostí). Nalézt geometrický střed vesmíru takový problém není.
Pozor, nepleť si neutrino a neutron - ty těžké hvězdy vzniklé po výbuších nov jsou neutronové hvězdy. Neutrino je částice, která proletí napříč Zemí a ani si toho nevšimne... Hádám, že neutrinová hvězda principielně nemůže existovat.

těžko říct jak vznikl vesmír, možná se zhroutil větší vesmír ( něco na způsob černé díry ) a pak , stejně jako z oné díry vznikne neutrinová hvězda, vznikl náš vesmír. a pak je otázka zda se opravdu vesmír rozepíná.
Jak to můžeme s jistotou říct? Jen na základě 30 letého pozorování kdy se vzdálená hvězda relativně vzdaluje. Jak se k tomu došlo? Vždy´t daná hvězda už miliony let nemusí vůbec existovat. nehledě když mi ji od tad vidíme na určitém místě v určité poloze k naší zemi tak je v reálné době na 200% na jiném místě, jestli blíž nebo dál nikdo neví a to by měli vzít i v úvahu oběžnou dráhu galaxiíí, soustav, hvězd, planet, planetek k nějakému středu vesmíru ( který je nutně potřeba k tomu aby se dalo tvrdit že se vesmír rozpíná ), který ani nevím kde se nalézá

Čekal jsem vlkodlaka, pohrál sis se mnou, to znamená úspěch! :) PS: Dobře poutavé popisy.

Ronald Reagan: Příležitost? Autor erotických povídek nemá příležitost k popisu z pohledu ženy? To se mi nechce věřit...

Vladan: To je. Nejvyšší čas. Jen ta příležitost není.

Ronald Reagan: Bojíš? Není na čase se přestat bát?