Zaujala, líbí se mi. Zajímavé je, že rozseknutí koncem verše, jako je zde u "mezi/námi", mi u básní většinou vadí (osobní vkus), ale tady sakra sedí.

Homér: děkuji

Jde o dobrý námět, který by podle mě bylo možno rozpracovat na nějaký větší počin. Ačkoli asi nezastávám tvůj názor. Jsou věci, které jsou zapomenuté, ale nikdy nezmizí a objeví se vždy v tu nejnevhodnější dobu.
PS: V koncové části píšeš, že toužíme po ženách, které jsou stejná jako my... V tomto ti musím oponovat. Nikdy bych netoužila po ženě (jako kamarádce), která je stejná jako já, jelikož dvě tak sarkastické a kousavé osoby vedle sebe by byly snad hříčkou přírody.

Dobré...

Singularis: Literární vzor nemám. A co se týká té myšlenky a toho jak, je to napsané. Tak vlastně od věty "Naše příběhy však přeci jen spojuje ještě něco. " jsou ty "naše příběhy myšleny jako příběhy, které se objevují v té sbírce. Ale chápu, že to asi v tom kontextu nemusí úplně vyznít tak, jak je to myšleno.

První odstavec mi zní, jako že mluví o ženách obecně (tedy o všech ženách) a myslím, že platí i o starších mužích, protože ti jsou také podobně "protkáni" svou minulostí, proto mi při čtení trochu vadí, že text mluví jen o ženách. Mám z toho pocit jako z prohlášení "my Američané dýcháme vzduch" - zní to, jako by Evropané vzduch nedýchali, tedy ten první odstavec mi vlastně zní, jako by tvrdil, že vlastní příběhy mají jen ženy a jen ony jsou opředeny svou minulostí.

Druhý odstavec tu generalizaci naopak zpochybňuje, vymezuje vlastnosti, které už nejsou tak obecně lidské, dokonce ani obecně ženské a mluví už jen o některých ženách.

Myslím, že základní myšlenka je dobrá, ale toto její vyjádření mi připadne nesrozumitelné. (Přinejmenším je matoucí, že první věta zdůrazňuje, že mluví o každé ženě a ty další vágně přecházejí k tomu, že mluví jen o některých ženách - čtenář by měl mít jasno, o kom se ve které větě mluví.)

Ale na druhou stranu se mi velmi líbí myšlenka, že ač si naši touhu mnohdy ani neuvědomujeme, stává se právě ona motivací k sebepoznání. Myslím, že tato myšlenka platí mnohem obecněji, než tento prolog říká.

Máš pro tento prolog (a případně i povídky ve sbírce) nějaký literární vzor?

mě to dobře vede k závěru, který je "vyvrcholením" dílka

Jsou tam pěkné momenty ... A jak už to tak většinou bývá, první strofa je nejlepší. Lehce doladit by to tedy ještě šlo ;-)

Singularis: :)

VKate: Aha. Už to chápu.

Singularis: děkuji :)

Singularis: Myslím, že ona hlavně asi nevěděla, co má vlastně dělat, a moc si neuvědomovala, že by to mohlo být skutečné... až do toho prvního doteku.

No, ona ta písnička by se k tomu možná opravdu hodila. Mimochodem tuhle verzi od Demi Lovato jsem ještě neslyšela. :)

Singularis: to naopak bylo myšleno jako zaměnění přídavných jmen.

Nechápu, jak bylo míněno "Nebo že by to snad bylo naopak?" Po několika panácích sexu nebo několika hodinách alkoholu?

Na závěru této části mi trochu vadí, že popsaný metaforou, která je pro mě na hranici srozumitelnosti.

Líbí se mi, kam ten příběh směřuje, zvlášť to prozření na konci, ale zajímavých momentů je tam víc. Třeba když Lenka přišla do prázdného bytu a začala vyhazovat svoje věci ze skříní, připomnělo mi to píseň I Will Survive ( https://www.youtube.com/watch?v=s_JUa2yGYi0 ); popisuje sice trochu jinou situaci, ale mám z ní velice podobný pocit.

Moc příjemný moment bylo, jak se rozmyslela: "mohla bys vzít po cestě něco k večeři?" A "To tichem nerušené napětí mezi námi bylo elektrizující." je překrásný popis.

Zajímalo by mě - necítila Lenka ve sprchovém koutu kromě chtíče i zvědavost? To by mi lépe vysvětlovalo, proč měla potřebu stát jako socha.

Celkově mi ten příběh připadá promyšlený a logický, což se mi líbí.

VKate: O dívce, která proskočila časem ( http://www.csfd.cz/film/230842-o-divce-ktera-proskocila-casem/ ). Jde o Makotinu tetu; shodou okolností je umělec jako Alice, jen spíš malíř než sochař. Mimochodem, kdyby ses na ten film chtěla podívat, nenech se odradit nepropracovanou animací, příběh má moc skvělý, určitě ho mohu doporučit.

Singularis: děkuji za komentář. :) mně připadá, že pořád jsem se s psaním nedostala do stadia, kdy bych uměla používat humor. jednou za čas se to sice možná povede, ale to spíš tak náhodou.

a jen tak ze zajímavosti... který film máš na mysli? :)

slnečnica: děkuji :)

Ještě před několika lety by mě toto téma asi moc nezaujalo, ale změnil/a jsem se. (Moc se mi líbí ten úvod, protože takové změny prožívám i já.) Není tam mnoho humoru, vlastně v té kapitole nevidím nic rušivého či odlehčujícího, což je možná trochu škoda, ale příjemně se mi to čte a Alice je mi sympatická už podle popisu. (Myslím, že takové postavy jsou v knihách a filmech docela vzácné.) Andrea je také dobře vykreslená, byť už znám z jednoho filmu víc fascinující "nejlepší kamarádku".

Překvapilo mě, že Lenka nebyla schopna Alici říci, že Andrea odešla na záchod. Jediné, co mě skutečně pobavilo, bylo, když si Lenka nebyla jistá, zda zvládne dojít k Alici domů, ale obávám se, že to má k realitě blízko.

páči sa mi: z Persie - ukryje - podarený rým ;)