Spíš konstatování než báseň. A ani to není nijak vydařené. Obecné.

- Pohoda a klid, nikde žádný splín.... nikoli Pohoda a klid nikde žádný splín;
- Před vším zlým nás toto chrání... nikoli Před vším zlím nás toto chrání;
- Je to to nejmenší, co si můžem dát... nikoli Je to to nejmenší co si můžem dát;
- si takovou věc přát.... nikoli si takovou věc přat;
- proto jsou lidé smutní, i když... nikoli proto jsou lidé smutní i když ...
Jinak text má podobného ducha, jako texty, které jsem od tebe četla - nesou se v obecném tónu.

Básní jsem chtěla říct, že člověk někdy mívá výpadky paměti a často se to stává při velmi nepříjemných stituacích v životě. A i velká fyzická bolest je po čase , jako by nebyla.

... pravopis se lze doučit; jazyk, kterým se vyjadřujeme, nám slouží jako nástroj toho vyjadřování, tudíž by měl mít kvalitu, kterou si zaslouží po stránce výrazové i mluvnické... tupou kosou těžko sekat trávu, ale kosu lze nabrousit:-)

Zdenek39: Zvláštně, lépe řečeno divně. Je nerozeznatelné, co se snaží sdělit.

Nevim zda v opilosti na něco moze myslí, kdyby myslel tak nedokážem sednou třeba za volant, a co takových je, jinak básníčka je zvláštně pojatá.

A jaký jiný význam mají ty básně?

Děkuji je pravda ,že pravopis není to o co mi jde.

Děkuji za komentář p. Elišce Vobrubové. Jen chci podotknout ,že pro mě mají básně jiný význam a je na každém jak je pochopí... Jen pro přiblížení - já obdivuji lidské tělo a mysl , které se v určitých situacích chovají nečekaně ( něco jako ochrana) . A mám opravd šťastný život :-) ! Ono se stačí podívat po okolí , spíš jsem překvapená co se děje kolem!!!

Autorka má patrně na mysli jakési "odpojení" a ztíženou možnost volného a radostného prožívání, k němuž dochází (a vskutku se někdy zdá, jako by to byl obranný reflex) v souvislosti s prožitými traumaty, neblahými událostmi.
V tom případě ale namítám, že něco jiného je takový stav související již se zmíněným traumatem a něco jiného je zatlumení mysli následkem opilosti.
Poučit se: Nerozumím, co má autorka míní, když píše, že zbývá jediné, a to se poučit. Z čeho se můžeme poučit? Třeba se poučíme, že není dobré řídit auto pod vlivem alkoholu a způsobit dopravní nehodu, a příště to už neuděláme (pokud to přežijeme). Jsou ale i jiné události neradostné, fatální (např. smrt blízké osoby), které mohou též způsobit onu "temnotu", jakési odpojení od radostného prožívání, ale k poučení na nich nic není... snad k vyrovnání se s nimi...
Nezpochybňuji podnět (ani jeho možnou závažnost), který se patrně stal impulsem k napsání básně, ale není úplně zřejmé, co má autorka na mysli, takže ve výsledku působí text spíše jako obecné, všeobecně známé teze. Pro autorku může mít napsání takového textu terapeutickou funkci (z něčeho se vypíše). Pokud jde ale o poesii, text nic nového nepřináší - ani v ujasnění si tématu, ani v jeho zpracování (verše jsou dost málo objevné, rytmus klopýtavý, obraznost absentuje, některé formulace dosti kostrbaté), a zejména nepřináší žádný vhled do pisatelčiny mysli a představivosti.
Pár drobností k opravení:
- první sloka, poslední verš: patrně vypadlo zvratné zájmeno se - pokud ne, hodilo by se tam;
- zůstává.... nikoli zustává;
- na nás je jediné, a to se poučit.... nikoli na nás je jediné a to se poučit.... nejedná se o poměr slučovací, a proto před a patří čárka.

I já se počítám mezi ty, kteří mají rádi přírodu a které neobyčejně štve nepořádek počínající poházeným plastovým odpadem, ojetými pneumatikami a různým jiným neskutečným neřádstvem v našich luzích a hájích, neskutečným nepořádkem ve městech (v našich městech, ve Švýcarsku je prý čisto) - a končící drancováním a pleněním krajiny u nás i v jiných koutech naší planety.
Navzdory tomu mě báseň neoslovuje, a to z prostého důvodu: Text se nese ve všeobecném agitačním duchu, v obecném generalizujícím "my", které mě štve stejně jako ten odpad, protože na mne působí jen jako výkřik (přičemž věřím, že autorku ten neutěšený stav opravdu nenechává klidnou). Autorka ale nepřináší žádný nový pohled, lépe řečeno žádný osobní pohled, žádnou vlastní poetiku, žádné osobní stanovisko, žádné nové vyjádření skutečnosti, které by mělo jiný než heslovitý účinek.
A krom toho jsou v něm ještě další drobné problémy:
- to specifické krajinné uspořádání se jmenuje buš (nikoli buše), přičemž může být rodu ženského i mužského
- ničíme ji pouze.... nikoli ničíme jí pouze...
- ne z čisté duše.... nikoli né z čisté duše
- ničíme jí pouze my a/né z čisté duše - nesrozumitelná formulace
- Jezera špinavá a plná odpadu... nikoli Jezera špinavá a plné odpadu...
Ani v rytmicky text moc "nefunguje", verše jsou kostrbaté, neobjevné.

Přesně tak málo nás co chrání a hodně co kácí !

Básnička pěkná, zvláštní když člověk něco udělá tak až potom zjisti, že je to špatně, hlavně, že to víme co ty na to.

Moc pěkné, hlavně pravdivé zřejmně naší vládě je to jedno, ale my co přírodu milujem, máme strach vyjít ven, naco máme zběrné dvory když všude v lese, v řecé se smetí válí, styďme se, trempoval jsem dokonce i skautoval a hodně si toho všímal, ale takových je málo kdo vyrazí ven aby udělal něco s tou vodou a s těmy lesy.

Dospělí někdy řeší hloupusti,
bez lásky v srdci, jen s pocitem hrdosti...

Jsem sice první kdo komentář ti posílá, báseň krásná snad každý rád na dětství vzpomíná i já jsem o něm v jedné básni psal, zase do dětství bych se rád vrátil. Byl bych ještě malý a to co se dnes děje, toho bych si nevšimal