Moc

... pravopis se lze doučit; jazyk, kterým se vyjadřujeme, nám slouží jako nástroj toho vyjadřování, tudíž by měl mít kvalitu, kterou si zaslouží po stránce výrazové i mluvnické... tupou kosou těžko sekat trávu, ale kosu lze nabrousit:-)

Děkuji je pravda ,že pravopis není to o co mi jde.

I já se počítám mezi ty, kteří mají rádi přírodu a které neobyčejně štve nepořádek počínající poházeným plastovým odpadem, ojetými pneumatikami a různým jiným neskutečným neřádstvem v našich luzích a hájích, neskutečným nepořádkem ve městech (v našich městech, ve Švýcarsku je prý čisto) - a končící drancováním a pleněním krajiny u nás i v jiných koutech naší planety.
Navzdory tomu mě báseň neoslovuje, a to z prostého důvodu: Text se nese ve všeobecném agitačním duchu, v obecném generalizujícím "my", které mě štve stejně jako ten odpad, protože na mne působí jen jako výkřik (přičemž věřím, že autorku ten neutěšený stav opravdu nenechává klidnou). Autorka ale nepřináší žádný nový pohled, lépe řečeno žádný osobní pohled, žádnou vlastní poetiku, žádné osobní stanovisko, žádné nové vyjádření skutečnosti, které by mělo jiný než heslovitý účinek.
A krom toho jsou v něm ještě další drobné problémy:
- to specifické krajinné uspořádání se jmenuje buš (nikoli buše), přičemž může být rodu ženského i mužského
- ničíme ji pouze.... nikoli ničíme jí pouze...
- ne z čisté duše.... nikoli né z čisté duše
- ničíme jí pouze my a/né z čisté duše - nesrozumitelná formulace
- Jezera špinavá a plná odpadu... nikoli Jezera špinavá a plné odpadu...
Ani v rytmicky text moc "nefunguje", verše jsou kostrbaté, neobjevné.

Přesně tak málo nás co chrání a hodně co kácí !

Moc pěkné, hlavně pravdivé zřejmně naší vládě je to jedno, ale my co přírodu milujem, máme strach vyjít ven, naco máme zběrné dvory když všude v lese, v řecé se smetí válí, styďme se, trempoval jsem dokonce i skautoval a hodně si toho všímal, ale takových je málo kdo vyrazí ven aby udělal něco s tou vodou a s těmy lesy.