12.04.2011 6 1261(10) 0 |
Výpadky paměti, to jsou zbraně mysli,
při nehodách, opilosti na to mozek myslí.
Vypne mysl, přestaneme vnímat,
nechá nás bez ducha na svět dívat.
Pro nás je to ochrana těla i mysli,
zranění a trápení je už tak hodně v lidství.
V nás zustává takové, co nás má učit
na nás je jediné a to se poučit.
Následuje prozření z temnoty temné,
pokračujem životem, každý svým tempem.
při nehodách, opilosti na to mozek myslí.
Vypne mysl, přestaneme vnímat,
nechá nás bez ducha na svět dívat.
Pro nás je to ochrana těla i mysli,
zranění a trápení je už tak hodně v lidství.
V nás zustává takové, co nás má učit
na nás je jediné a to se poučit.
Následuje prozření z temnoty temné,
pokračujem životem, každý svým tempem.
19.04.2011 - 21:22
Básní jsem chtěla říct, že člověk někdy mívá výpadky paměti a často se to stává při velmi nepříjemných stituacích v životě. A i velká fyzická bolest je po čase , jako by nebyla.
19.04.2011 - 19:57
Zdenek39: Zvláštně, lépe řečeno divně. Je nerozeznatelné, co se snaží sdělit.
19.04.2011 - 09:39
Nevim zda v opilosti na něco moze myslí, kdyby myslel tak nedokážem sednou třeba za volant, a co takových je, jinak básníčka je zvláštně pojatá.
18.04.2011 - 23:48
Děkuji za komentář p. Elišce Vobrubové. Jen chci podotknout ,že pro mě mají básně jiný význam a je na každém jak je pochopí... Jen pro přiblížení - já obdivuji lidské tělo a mysl , které se v určitých situacích chovají nečekaně ( něco jako ochrana) . A mám opravd šťastný život :-) ! Ono se stačí podívat po okolí , spíš jsem překvapená co se děje kolem!!!
18.04.2011 - 21:11
Autorka má patrně na mysli jakési "odpojení" a ztíženou možnost volného a radostného prožívání, k němuž dochází (a vskutku se někdy zdá, jako by to byl obranný reflex) v souvislosti s prožitými traumaty, neblahými událostmi.
V tom případě ale namítám, že něco jiného je takový stav související již se zmíněným traumatem a něco jiného je zatlumení mysli následkem opilosti.
Poučit se: Nerozumím, co má autorka míní, když píše, že zbývá jediné, a to se poučit. Z čeho se můžeme poučit? Třeba se poučíme, že není dobré řídit auto pod vlivem alkoholu a způsobit dopravní nehodu, a příště to už neuděláme (pokud to přežijeme). Jsou ale i jiné události neradostné, fatální (např. smrt blízké osoby), které mohou též způsobit onu "temnotu", jakési odpojení od radostného prožívání, ale k poučení na nich nic není... snad k vyrovnání se s nimi...
Nezpochybňuji podnět (ani jeho možnou závažnost), který se patrně stal impulsem k napsání básně, ale není úplně zřejmé, co má autorka na mysli, takže ve výsledku působí text spíše jako obecné, všeobecně známé teze. Pro autorku může mít napsání takového textu terapeutickou funkci (z něčeho se vypíše). Pokud jde ale o poesii, text nic nového nepřináší - ani v ujasnění si tématu, ani v jeho zpracování (verše jsou dost málo objevné, rytmus klopýtavý, obraznost absentuje, některé formulace dosti kostrbaté), a zejména nepřináší žádný vhled do pisatelčiny mysli a představivosti.
Pár drobností k opravení:
- první sloka, poslední verš: patrně vypadlo zvratné zájmeno se - pokud ne, hodilo by se tam;
- zůstává.... nikoli zustává;
- na nás je jediné, a to se poučit.... nikoli na nás je jediné a to se poučit.... nejedná se o poměr slučovací, a proto před a patří čárka.
V tom případě ale namítám, že něco jiného je takový stav související již se zmíněným traumatem a něco jiného je zatlumení mysli následkem opilosti.
Poučit se: Nerozumím, co má autorka míní, když píše, že zbývá jediné, a to se poučit. Z čeho se můžeme poučit? Třeba se poučíme, že není dobré řídit auto pod vlivem alkoholu a způsobit dopravní nehodu, a příště to už neuděláme (pokud to přežijeme). Jsou ale i jiné události neradostné, fatální (např. smrt blízké osoby), které mohou též způsobit onu "temnotu", jakési odpojení od radostného prožívání, ale k poučení na nich nic není... snad k vyrovnání se s nimi...
Nezpochybňuji podnět (ani jeho možnou závažnost), který se patrně stal impulsem k napsání básně, ale není úplně zřejmé, co má autorka na mysli, takže ve výsledku působí text spíše jako obecné, všeobecně známé teze. Pro autorku může mít napsání takového textu terapeutickou funkci (z něčeho se vypíše). Pokud jde ale o poesii, text nic nového nepřináší - ani v ujasnění si tématu, ani v jeho zpracování (verše jsou dost málo objevné, rytmus klopýtavý, obraznost absentuje, některé formulace dosti kostrbaté), a zejména nepřináší žádný vhled do pisatelčiny mysli a představivosti.
Pár drobností k opravení:
- první sloka, poslední verš: patrně vypadlo zvratné zájmeno se - pokud ne, hodilo by se tam;
- zůstává.... nikoli zustává;
- na nás je jediné, a to se poučit.... nikoli na nás je jediné a to se poučit.... nejedná se o poměr slučovací, a proto před a patří čárka.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Temno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Objetí
Předchozí dílo autora : Moc