Zdenek39: Neříkej, že jsi to přečetl :-D

Ne, tím to není.

Jen to takové rozšafné psaní. Hlavně ty obrazy jsou rozšafné a hravé. Ale vlastně jinak nezajímavé, o ničem.
Za přečtení stojí snad jen předposlední tři-čtyři verše.
Jak báseň koresponduje s názvem, nemohu zjistit.

Za čárkami se píše mezera.

V dlouhých nesourodých verších zaniká téma, asonance piští. Ani se mi to nechce číst po třetí...

...Nechápu verš "První slze se setřel z kamenné tváře"....

Téma – nezbadatelné, ani po pátém přečtení mi ho nejde jasně zformulovat.
Ale je-li mezi vámi, kdo naň přijde, chutě sem s ním.

*ačkoli

Ber můj komentář jako pozitivní – aškoli jsem se s tebou pocitově nepotkal.
Je pro mne dobré vědět, že tam za tím něco máš a víš co. To, že si to neumím představit a že mi význam některých veršů uniká, to je už můj problém :-)
Já tu první půli mám jako popis krajiny a druhou až jako popis té lásky.

poeta: No, to jsem taky říkal: ... působí to jako pomník, zbytečný a prázdný, neboť ani není napsáno, komu byl postaven.

LUKiO: Možná to význam má, jenom ho nevidíš. A nevidím. Tedy nevidíme :-D

piš, piš, piš, přečti to, škrtej, škrtej, škrtej.

Báseň se snaží najít cestu z problémů mezi muži a ženami. Ač začíná vyhraněně, nakonec nachází smířlivou cestu, jak z problému uniknout.
Metrum zpočátku skřípe, pak se usadí. Jednotné tedy není, což mi činilo během čtení asi nejzásadnější problém. Rýmové schéma je povětšinou brána na zřetel.
Jazyk jednoduchý, hovorový.

Lásku popisovanou vidím jako naplňující, až dusící, plnou a osvěžující, spíše fyzickou.
A to i přesto, že mi báseň svými obraty nic nenavozuje. Což tedy může být tím, že to nemám odžité.
Neumím si představit ani "louku navečer potrhanou" ani "duhou sepraná obloha za studena". Obraty jsou to libé, ale jejich význam mi uniká. Nenašel jsem smysl první půle básně. Jediné co mne tak napadlo, že se jedná o popis krajiny.

Litanie bez smíření, bez odpovědí. Myšlenkově nevystoupí z cyklu. Dílo odpovídá depresím dospívajících.

Ambiciózní, ale o ničem.

Zdenek39: Jasně, může, o to nejde. Já jen říkám, že je to z toho poznat, že to nemá prožité.

Jasně, že to je kritika. Kritika nemusí vždy hanět.
No, Venuše totiž taky může být antická, taková ta bez rukou, nebo Venuše ležící na lehátku (např. klasicistní)... Tu jsem zase viděl já. Věstonická Venuše za mlada mě fakt nenapadla... Ale jde spíš o to spojení slov "s křivky mladé Venuše" Co to říká? Vždyť to je mimo syntax, ne?

Jo, takhle! :-D Ale jednoznačně mi to z toho nevyplývá... "A teď je to tu zas." by to mohlo naznačovat, ale neříká to, jestli je to "to samé".

Téma básně, to se musím přiznat, pro mne trochu pozvedá její úroveň. Ale bohužel se báseň nedokázala oprostit od patosu, což je dáno nejspíš tím, že to nemáš jako autor prožité.
Tvůj vlastní pohled na celou věc by to zlidštil. Takhle to působí jako pomník, zbytečný a prázdný, neboť ani není napsáno, komu byl postaven.
Stále ještě tě forma drží a některé verše, hlavně na začátku básně, jsou v její moci. Zbytečná slova jako to, si a podobně.
Verš "Útlak si zažil a slíbil si pak sobě" je absurdní, buď použij si, nebo sobě. Obojí je blbost.

:-D

Vtipný kontrast básně s názvem. Básník na začátku vypadá, že se bude chovat střízlivě. Ale čím dál víc se ponořuje do představ, tím víc se odvazuje.
Odváže se až za hranici rozumnou a milostně přijatelnou, která odhaluje to co předestírá název – prostý chtíč.
Snivou formo dokládá nepravidelná rýmová struktura a volné verše. Do jisté míry je to snesitelné, člověk musí jen zatnout zuby.
Opravdu básník sní o mladé Venuši, nebo to autor používá jen jako prázdný básnický obrat?
První tři verše jsou vůbec velmi zapeklité, protože verš "s křivky mladé Venuše" je naprosto nesrozumitelný.
Taktéž verš "a mě je stále víc a víc.", ač významotvorný, působí v kontextu básně dosti směšně.

Básník stvrdí, že v životě má každý jen jediné skutečné přání. Tím je podle něj "zaujmout tu jedinou", což pokládá do stejné roviny s "Nalézt tu svíci duše,/co jen pro něj bude plápolati".
Přitom se zaměřuje na jednotlivce, patrně se jedná o autorský subjekt, a podotýká, že ač se onen "Míra" zkouší své přání naplnit, nic mu k dosažení naplnění nezabírá.
Básník ukončuje slovy "asi dělá cosi špatně,/ ten náš hloupý Míra.". Jako čtenář si říkám, asi ano. A co? Básník neříká, zda je to tím, že to Míra jenom zkouší nebo zda je to tím, že zkouší špatné postupy, nebo zda je to dokonce tím, že je celá idea "zaujmout tu jedinou" špatná.