|
Ze sbírky: "In Vino Veritas"
 08.02.2011 5 1361(6) 0 |
Zpověď dospělého zbabělce
Po tolika ranách a zklamání,
já doufal, že už je to pryč.
Po tolik roků žil jsem v přesvědčení…
Od štěstí a lásky, že nemám klíč.
A teď je to tu zas.
Myšlení na tu jedinou.
Snění o zbožných přání.
Vidění všech jejích krás.
Nepochopení, co je tomu příčinou.
A k odvaze nekonečné přemlouvání.
Ale jedno vím…
Mé srdce žije,
když ona směje se.
Mé srdce pláče,
když ona se kaboní.
Mé srdce umírá,
když smutnou vidím ji.
Chtěl bych ji k svému tělu přivinout,
pevně obejmout a na ústa políbit,
pak do uší pošeptat…
Já tě miluji.
Ale strach je silnější.
Po tolika ranách a zklamání,
já doufal, že už je to pryč.
Po tolik roků žil jsem v přesvědčení…
Od štěstí a lásky, že nemám klíč.
A teď je to tu zas.
Myšlení na tu jedinou.
Snění o zbožných přání.
Vidění všech jejích krás.
Nepochopení, co je tomu příčinou.
A k odvaze nekonečné přemlouvání.
Ale jedno vím…
Mé srdce žije,
když ona směje se.
Mé srdce pláče,
když ona se kaboní.
Mé srdce umírá,
když smutnou vidím ji.
Chtěl bych ji k svému tělu přivinout,
pevně obejmout a na ústa políbit,
pak do uší pošeptat…
Já tě miluji.
Ale strach je silnější.
Ze sbírky: In Vino Veritas
01.04.2011 - 01:15jayjay: V básni nemusí být vše jednoznačné. Sám se ptej, co tím chtěl básník říci? Ale právě v tomto případě... A teď je to tu zas... nevidím a neslyším nic, co by naznačovalo, že teď je tu něco jiného...
31.03.2011 - 20:36Jo, takhle! :-D Ale jednoznačně mi to z toho nevyplývá... "A teď je to tu zas." by to mohlo naznačovat, ale neříká to, jestli je to "to samé".
31.03.2011 - 19:14jayjay: Ty jsi vážně týpek... :-D. Jen... kdyby šlo o nové city, tak by to možná bylo lepší, ale právě proto, že jde o ty samé a už jednou se, jak ty říkáš, básnický subjekt, spálil, proto se bojí...
31.03.2011 - 15:59Báseň zpytuje vnitřní svět básníka.
V úvodu je nastíněno, jak básnický subjekt přišel o své citové stereotypy.
Nyní se tím pádem potýká s novými city, které chce projevit, ale nemůže, protože se bojí.
V úvodu je nastíněno, jak básnický subjekt přišel o své citové stereotypy.
Nyní se tím pádem potýká s novými city, které chce projevit, ale nemůže, protože se bojí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď dospělého zbabělce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jen jedno přání
Předchozí dílo autora : Srdce a Mysl - (Z)rádci
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
