Jů, masožravé ovce! :-)
Moc hezká píseň, člověče. I ten klavír k tomu.

Jako od Plíhala :-D

Jo. Jo! Asi už to bylo řečeno mockrát. Ale napsala jsi to nádherně.

Ve tvé tvorbě hodně slyším Skácela. Tady taky. Líbí se mi to.

Týjo. Zamrazilo mě. Příjemně.

Už dva dny přemýšlím, co napsat. Napadají mě jenom takové infantilnosti, jako že za takovou báseň šla bych světa kraj... Prostě není co dodat, umíš se trefit do černého středu staré romantické duše.

Hééj, naše časy tanečních před deseti lety! :-)

Další do sbírky jabloňových podobenství (ten strom je tak inspirativní jak máloco). Skvělá mimochodem.

"Vracíš se zpátky, hádanko třepotavá" - stačí dva verše a já jdu zas do kolen, člověče, jak to děláš...? Potom to intermezzo mi tam překáží, nalepil jsi ho tam mimo rytmus - schválně? Takže bez té kurzívou psané části je to pro mě desetihvězdičková báseň, "tiše se vracíš do hnízda mezi krovy" chjooo...

"Nikdo nás nevyklopí. My rozbijem se o kry." Celou dobu normální milancholický průměr, ale ty poslední dva verše to hodně dobře uzavřely.

Právě jsem se stala fanynkou metahemeralismu. Tuhle věc si tisknu a věším na zeď.

Pěkná metafora, zastydlý romantiku :-)

Moc pěkná představa. Pozdní večer, kdy je všude ticho a fantazie šlape na plné obrátky.

Vzniklo mi z toho v hlavě něco jako surrealistický hudební klip. Ohromně imaginativní (je to to správné slovo?)...

Úplně skácelovská.

Páni, tolik přesahů v několika verších. Smekám.

Zdálo se mi, že básni chybí závěr, ale pak jsem si přečetla první komentář - casa.de.locos to doladila. Tohle se hodně povedlo, skoro jako by to nebyla náhoda.

"Touha má copánky spletené z cest" - nové heslo do deníčku! :-D

Asi už jsem říkala, že máš talent..?

Trochu krylovská. Mrazí mě v zádech.