Nejpřekvapivější pointa dne. Nečekala bych... Taková antistresovka na uklidnění? :-)))

Myslím, že toto téma nelze zobecňovat. Ty okolnosti, jak k tomu dochází, mohou být různé.
Nezbývá, než aby každá byla obezřetná a dvakrát si rozmyslela, co udělá. Některá rozhodnutí už totiž lze těžko vzít zpět a cena za to může být veliká.
A kdo má problém s tím, že mu pití (ne-li další látky) dělají problém, má se naučit znát svou míru, nebo být vždy ve společnosti s někým, komu může doopravdy věřit.
Je to ale složitá otázka. Situace se může vyvíjet všelijak. Někdy je to prostě asi osud, ale v mnoha případech si myslím, tomu lze předejít...
Díky za další dobré téma ze života, k zamyšlení. I toto potřebujeme.

Nemít víru v sebe sama je cesta do propasti... A z té se vymaní jen ten, kdo skutečně chce...
Zajímavé zamyšlení

Něco na tom bude...

Chybí mi tam trocha fantazie a hravosti. Ale Javor se mu líbí, "platí mu zpěvem" - to je hezká pointa.

Je v tom obrovská pravda. Ať životě uděláme cokoliv, následky našich rozhodnutí nás vždy dostihnou. Na nás už potom jen je, jak se k nim postavíme. Přeji mnoho sil a hlavně víru. Všechno vždy nějak dopadne, jen se někdy nesmíme bát tomu napomoci. I když je to někdy těžké a pořád se máme co učit.

Odpuštění je těžké, ale nakonec zjistíme, když to dokážeme, že nás osvobodilo a očistilo. :-) Odpustit znamená také zbavit se zloby a temnoty uvnitř sebe sama...

Život jde dál a my musíme jít s ním. A hledání štestí v něm je nekončící boj. Ale ne jen se světem, ale i sami se sebou.
Hezké zamyšlení. Zajímavé.

Krásně smutně vyjádřeno. Vzbudilo to ve mě právě ty pocity, které si myslím, že by žena v tu chvíli měla. Žal, smutek, bezmoc a zároveň jakési uzavření se do sebe před světem.
I málo slov může mít velký dopad. A to se zde podařilo.

Musí to být hodně těžké rozhodnutí. Ať už jsou okolnosti jakékoliv. Myslím, že nejen blázen si položí tu otázku: co kdyby?

Vůně levandule je moc příjemná a uklidňující. Pod polštářem mám pár levandulí ve vonném sáčku. Když hledám klid, tak si k němu přivoním. :-)

Krásnå květinka, moc se mi líbí. :-)

shane: Ano, je to především o našem rozhodnutí. Jen je někdy nutné spadnout nejprve "na dno". Koneckonců, nejlépe se odrazíš od tvrdé země (pokud ti pod nohy nikdo zrovna nešoupne trampolínu :-))

shane: Myslím, že svým způsobem každý z nás má v sobě něco víc. Je jen na nás a i na vlivu okolí, kolik z toho ze sebe vydáme. ;-)

shane: Oheň se taky vždy nerozhoří sám od sebe. Někdy je potřeba, aby někdo škrtnul sirkou nebo přihodil polýnko a odměnou je světlo a teplo. :-)

shane: Takový potapeč smí si klidně brázdit vody jiné. Zatímco já si zatančím spokojeně u plamene. ;-)

Zkrátka, skrytý potenciál nelze nikdy zapřít. Chce to jen správné okolnosti pro jeho rozvoj. A eventuálně i správného potapěče. :-D :-D

shane:
"The pain doesn't go away, you just make room for it..."

Protože vím, že když tě něco raní, tak ta bolest ve skutečnosti neodejde, ty pro ni jen vyhradíš určitý prostor, kde ji uzavřeš. A ona dokáže vyjít opět ven... A taky protože už vím, že když jsi nucen se s ní vyrovnávat (ale skutečné řešení nemáš), musíš obětovat část sebe. Ale když se nevzdáš, lze najít cestu ven a začít znovu budovat...
Tahle báseň je o té první části, o tom stádiu, kdy se ti nedaří oprostit se.

Přirovnání k filmu a herectví, proč ne. :-)

Někdy nám pouze čas dokáže odhalit, co jsme vidět nechtěli.

Připomnělo mi to jednu hlášku mého táty. Vedli jsme u obědu celá rodina diskuzi na téma štěstí a zázraky. A najednou on řekl: "Štěstí a zázraky se dějí velmi málo, třeba jen jednou za několik (desítek) let. Jako například, když jsme vyhráli v Naganu. Tím jsme si to už vyčerpali." :-D