Až na to nአdole (a dlouho jsem zkoumal, jestli to není náhodou jen smítko na monitoru) je to na tvůj věk dost zdařilé. Ano, povedný začátek.

Ó, jak ti závidím. Ten prostor pro objevování! Ve vztahu, v poezii, ve všem. Tu enregii a zápal ti závidím. Mám naději věřit, že povede cestou úspěšnou.

Poezie a radikalismus nikdy nešly k sobě. Buď je tvým záměrem umění a jsi básníkem, nebo šíření názorů a pak nejsi básníkem ale jen hlásnou troubou a pro trouby je poezie škoda. Doporučuji zkusit víc umění a zapojit trochu snahy, a ne radikalismus a znechucení.

Nu řekl bych prvotřídní vyznání. Špičkový výkon.

Je cosi záhadného na ženském vnímání tělesnosti. Jakoby se svět bez dotýkání - bez fyzického kontaktu - vůbec neobešel. Jakoby všechno bylo jen mlhavé a málo skutečné, dokud si to ženy neosahají. Chlapi to tak obvykle nemají, jsou senzitivně racionálnější. řekl bych, že i v básních to je cítit. Ten základní postoj k erotice u mužů a u žen. A píše-li muž erotickou poezii z pohledu ženy, vždycky se tím prozradí.

Já mám žvýkačku, tak mi čelist zůstává přilepená, ale chválím! A odvahu chválím, teda, pokud je ten pahorek tvůj :-D Krční jamka! To je zajímavá věc. Jedna z nedoceněných erotogenních zón. Já ji nemám. Po tracheotomii tam mám jizvu a nerad, když mi na ni někdo sáhne. Ovšem je to věc, která se do básní málokdy dostane, přitom je to tak roztomilý pojem, hele, krční jamka. Hm. Zbožňuju erotickou poezii, když není příliš explicitní. Když má to co tady - mnoho nevyřčeného.

Velmi povedené. Takové vodné a stočné zároveň.

Další formulka, kterou se tu všichni zaklínají. Používáš kolektivní slovník, víš to? Havel, demagogie, kopeš... Proč už se se mnou nechceš hádat? Ty se přece rád hádáš. A nevěřím, že ti došly argumenty.

Ó latina. Ta tu chyběla. Že sis nevšiml, nevadí. Já si všiml. Nejlíp se všímá toho čeho je lze si všimnout u druhých, nemám pravdu?

Je to útok. A měl to být útok. A je to útok na útok, který byl taky útokem na útok. Tak to, že útoky zdárně pokračují, musíš jako pacifista ocenit, ne?

No o násilných prostředcích na serveru, kde se toliko píše by se mohla jednou napsat kniha, ale řekl bych že slovo je tady stokrát silnějším prostředkem než pěst, kterou můžeš leda naprázdno bušit doma do stolu. Toliko k tvému pacifismu, který tedy ve tvých slovech moc necítím, ať se snažím sebevíc.

Jménu Havlovu se radši vyhnu. Ale ten měl aspoň smysl pro humor a neviděl za každou větou útok, jako ty. To je možná problém. Ta virtuální přecitlivělost. Proto ta agrese?

Mimochodem, my spolu neválčíme. Řečeno s Palackým se jen potýkáme, to zní líp, já tady potřebuju názorový protipól, to snad za tu dobu, co jsi tady, došlo zase tobě. Kde bych bez tebe byl? Nevyrovnaný, arogantní, namyšlený, třeba i narcistní! Ale občas i ty potřebuješ vyfackovat, tohle byla zvlášť vhodná příležitost, nemyslíš?

Ale já jsem spása národa, pane Náčelníku. Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že jsi pacifista, protože ses nikdy jako pacifista nechoval a ani teď se jako pacifista nechováš. Naopak prokazuješ nepochopení. Což je komické vzhledem k těm řečem o frekvenci a naladění. Nikdy jsi nebyl přístupný dalogu, vždycky jsi ho předem odsoudil jako pokus o demagogii, což je slovo, které psanci dost rádi používají, nechápu proč. Když nesnášíš násilí, proč oplácet zase násilím? Necháš se vyprovokovat nějakou nepovedenou básní k ještě méně povedené a pak pod to napíšeš, že nemáš rád násilí a že je třeba se otevřít myšlence, aby ji druzí pochopili. Někdy se ptám, jestli ty komentáře po sobě čteš.

Ó někdy si přeju, aby naši civilizaci napadli ufony a všechny lidi vyhladili, protože by je označili za podřadné a nevychovatelné. To by byla krása.

Zrovna jsem četl ten Bílý rasismus a komentářovou bitvu pod ním. Nu, vy amatérští umělci jste všichni stejní.

Hm, zas jedna báseň, kterou jsem číst nemusel. Tlumočíš tam zájem veřejného blaha, ale o kterou veřejnost jde, hm? Nejspíš jde jen o část, ne? Možná velmi malou, možná o blaho menšiny, minority tím radikálnější, čím je menší. Tak to zřejmě u menšin chodí.

Ty máš v Ósace tajný byt? Myslel jsem si to. Cpeš se tam chobotnicema a máš výhled na nějaký futurologický komplex v jehož středu je zenová zahrada s bonsajemi. Nepochybně tě tam navštěvuje podvodnice, která se vydává za japonskou umělkyni, ale je ti to jedno, protože má talent, který by na Evropské poměry nepochybně vynikal a navíc je hnědooká. Jaká je v hnědých očích upřímnost co? Taková hřejivá odolnost vůči zátěži.

Pravděpodobnější je, že to byla jen představa. Založená na něčem velmi skutečném, jinak by se to tak nepovedlo.

Mám rád ukolébavky, pupene.

Ž n párl pa fransé. Ale kdybych tak párloval fransé, to by bylo. Dokonce jsem to zkoušel jeden semestr, ale měl jsem blbou učebnici a bylo mi trapně a pak jsem přestal stíhat a tak jsem toho nechal. Francouzština! To je jazyk pro poezii!

A jednu věc ti závidím. Ten svůj stále pozitivní pohled. Já ve tvém věku chtěl bych taky psát stejně romanticky a chlapecky, jako ty, (nebo jako já teď). Ale myslím, že se začínám klonit tím chmurným směrem a za deset let pokud budu ještě básnit, budou to básničky plné výčitek a alkoholu a nenávisti. Na tuhle básničku si vzpomenu.
Je moc hezká.

Ano, jsi rozený úderník.

třeba se
sprchuje
houslista?