SAKRA

Ta je pěkná ... Plná naděje i smíření - ač to může znít rozporuplně ...

Yana: tady je! když jsi ji četla, úplně mě pohltila.. je krásnááá, krásnááááá..

Opravdu skvělá...:)

Ayla: slnečnica: Thesssinka: Lizzzie: dámy jsem poctěna vaší návštěvou a ještě více komentáři, děkuji

...tklivě pravdivé...

smutne krásná, ako život sám...

ta se mi moc líbí.. křehká a pravdivá

teď jsi mě úplně dostala, úplně se teď vidím jak u svojí babičky sedím a povídám jí o těch oblacích a poupatech a je v tom cosi hrozně váženého a přitom tak dojemného...až bych se chtěla rozplakat a přitom smát... žít!

Sucháč: taron: ŽblaBuňka: mannaz: BorůvkaB: všem velice děkuji za zastavení a ponechané komentáře, miluji pocit že si to někdo přečte, že někomu předám kousek svého světa, že svůj život a své prožívání jaksi zhmotním...

Totéž naučil mě zase můj děda. Nebýt jeho, nenapsal bych jedinou báseň, nenamaloval jediný obraz, neznal hvězdy, houby, motýly, včelařství, náboženství, přírodu a filozofie všeho druhu.... no a samozřejmě duchařské historky u táboráku. Jako malé mě s bráchou a bratrancem bral do lesa na divočáky. On teda hlavně potřeboval kontrolovat stav těžby v našem lese, a divočáka jsme nikdy neviděli, ale bylo to fascinující a dneska mi to chybí.

puero: to mě totiž těší že je ti z ní smutno, smutek a právě myšlenky na mojí babičku, která žije v penzionu, je jí 96 let a teď momentálně je hospitalizována na interně mě inspirovaly, a přesně jak to popisuješ, já už teď žiji v přízemním domečku, na stáří se připravujeme celý život a ta moje babička si to strašně zkazila(to je jiná kapitola) ale ona mě kdysi kdysi dávno naučila sledovat oblohu, les, louky, pole, řeky, zvířátka, to jí nikdy nezapomenu...

Hm, máme takový případ v rodině. Dědové umřeli už dávno a zbyly po nich babičky, melancholické vdovy. Zdraví odchází, chmury přichází, bolesti pohybu, nuda, bezmoc, ech. Člověk by na stará kolena neměl zůstávat ve městě. Měl by jet na dědinu, kajsyk do hor nejlíp. Výhled ¨z okna je tam utěšující a to ticho uklidňuje. Budu-li mít jednou já tu smůlu, nebo to štěstí, že se dožiju vysokého věku, dokud to jen půjde budu na horách a městům a mladým se budu vyhýbat jako čert kříži. Můj melancholický svět plný nostalgie aspoň nebude nikoho obtěžovat a nikdo nebude obtěžovat zase ten svět. Je mi z té tvé básně jaksi smutno.

Super...zase jedna krásně lidská od Yaničky...pro babičky:-)

krásná tečka pro můj dnešní den, dík za ni

Krásná. Něžná s životní moudrostí. Mít radost z prostých věcí kolem sebe, vědět, že jsou vlastně úžasné. To babičky uměly.

Souhlasím s Borůvkou a rozhodně stojí za to i tuto báseň přečíst....až jsem se zastyděla, že já takovou své babičce nenapsala....opravdu krásná, třebas to, že Bůh je asi pták, proto ho hledáme v nebi....nebo, modro modrá obloha...

Opravdu povedená :) A rozhodně stojí za to žít... :)