Aké prekvapenie!

My neandrtálci jsme nároční. Píšeš i pro nás, uvědom si to.

Hezké. Jen si nedovedu představit tryskající vodopád.

Někdy mě napadá, jestli se ti fikce píše líp. (Obvykle je to těžší, umět si vymýšlet, ale psát pravdu, která bolí je jistě stokrát těžší) A kdybych nebyl básník lhář ulhaná, možná bych nepsal vůbec. Raději si maluju kulisy, než abych hrál svoje divadlo v čiré realitě. Dokážeš vytvořit velkolepé kulisy, nebo je tragický příběh Slnečnice pro falešné pozadí nevhodný?

Rozhodně je to rovně nalinkováno. :D

T9 na telefonu? Jinými slovy jsi to vyplivla co nejrychlejc, jen aby to už bylo na stránkách. Sakumprásk. Až budeš jednou psát knihu, taky to napřed vydáš a pak teprve budeš dodatečně opravovat chyby? Kdo z nás dvou je tu omezenější, hm? Takhle něco vychrstnout a pak to omlouvat jen vypovídá o tom, že si tu intoleranci mé generace docela zasloužíš. Trochu snahy, holka.

Výstřik. Vskutku.

Básničky rebelů, kteří neumějí pořádně česky, by se měly tisknout na toaletní papíry. Na verše s chybama není nikdo zvědavý. Autor, co neumí číst, psát ani počítat může žít v iluzi, že je frajer, protože ho nikdo nečte. To by tak docela odpovídalo životní moudrosti, kterou pobral, když se učil vyjmenovaná slova.

Je to hrůza, háčky čárky a tak dále. Ale jedna věc je tam velmi pozitivní. Máš cit pro rytmus. Délky slov ti docela dobře ladí řádek od řádku podle rýmu. Spousta-pomsta - to docela ujde, ale myslím, že i z těchhle školáckých rýmů se dá vyrůst v opravdovou umělkyni, takže až si jednou spravíš češtinu a začneš psát tématicky o něčem mnohem zajímavějším než jsou negativní pocity, budeš mít - myslím si - velký úspěch. Máš to v sobě, ale budeš to ještě dlouho hledat, než to najdeš. Bye bye.

Drsňačka! To beru.

Tebexa? To je jako co? Beru tohle dílko jako reprezentativní generační věc, která ukazuje, jaký má tvoje generace slovník a jak neumí pracovat s jazykem a neumí se vyjadřovat. Vlastně je v tom zákeřný úmysl komunikovat v rámci omezeného okruhu generačních spřízněnců pomocí jazyka, kterému ostatní moc nerozumějí, protože rozumět nesmějí. Pak ale dost dobře nechápu, proč v tomhle stylu psát básně? Mají jen omezený dosah a omezenou časovou platnost.

Mohl jsi to napsat hezký do řádku a ne do slok. Rozhodně žádný básnický klenot to teda není.

Jsem rád, že sis nenechal tu kritiku líbit bez výhrad. Tak to má být, stát si za něčím. Ty plíce, jak myslíš. Bude s tebou fajn komunikace. Piš, piš, ventiluj, dušezpyt posiluj.

Nemyslím. Hele, nikoho neokouzlíš rýmem budeš-dobudeš, nebo smyslné-nesmyslné. Moc-pomoc - je i na mě trochu moc. Gramatika horor. Třikrát si to po sobě přečíst je někdy málo, věř mi. A konečně ten slovník taky neoplývá žádným skvostem. Pomáháš si otřepanými výrazy a když chceš říct něco, co jde říct jedním slovem, potřebuješ na to celou větu. Básník si umí hrát se slovy a šetří jimi, aby byl srozumitelnější. Nevím, v čem byl ten experimentální záměr. Jako experiment si dovedu představit mnohem větší šílenost. Upřímně, chápeš vůbec ty sám, o čem ta báseň má být? Já jako čtenář těžko prohlédnu tu realitu-absurditu, když ji tam nějak pořádněji neukotvíš, já jako čtenář znám jen ty indicie, které tam ty sám dáš. Plíce s tvou láskou nemají nic společného, to je blbost!! Vždyť ty tam vlastně píšeš, že by bylo líp tvým plícím, kdyby přestala dýchat. To moc romantické není. Její dech ti škodí... mno, trochu se nad tím zamysli.

Dost jsem za tenhle rok, možná dva ve svých kritikách na Psancích změknul. Příliš diplomatickou notu jsem našel. Ale pořád umím ještě říct, že se mi něco nelíbí.

Tohle se mi nelíbí. Má se to rýmovat, nebo nemá? Má se to držet gramatiky nebo nemá? Má to být báseň nebo ne? Nedržíš se tady žádného pravidla, žádného klíče. Tohle story je sice samý rádoby umělecký obrat, ale moc sis s tím tedy nepohrál. Silácký slovník dneska nikoho neoslní, když chceš působit syrově, musíš to umět podat, když to neumíš a napíšeš jen Děvka naděje, každému dojde, že je to jen póza, opravdový básník napíše báseň, které čtenář uvěří. Prostě se ti to nepovedlo. Tečka.

Ty jsi hold básník zemědělec. Vidím tě jak vytahuješ ze zahliněných gumáků umouněný papír, tužku máš za uchem, žváro v koutku a po prvním verši už tě přemáhá chuť na pořádnou fazolačku s uzeným doma v teple, kde si můžeš dát nohy do kýblu s teplou vodou a cítit se patřičně uzeměn proti požáru. A topíš dřívím, jako já na chalupě. Jo, pořádná sekera a sex. A Plzeň ke guláši. Trochu buranská představa, ale nějak to uklidňuje i mě - měšťáka z univerzity, co inhaluje inkoust z čerstvých knížek a poslouchá Nixona v Číně a cpe se zákuskama ke kávě. Ani nevím, máš psa? Pořádný velký chlupatý hafan by se k tvému naturelu dokonale hodil. Něco co spolehlivě donese každý klacek, který odhodíš.

Kde by bylo sci-fi bez hypotéz! A je to často takový výměnný obchod nemyslíš? Ve sci-fi se semtam domyslí něco, co se vrátí zase zpět do toho vědeckého kolotoče a něco z toho i vyplyne.

Jo, doba je vtipná. Za pár let vemou moji velkou knihu astronomie s obrázky, nalistují si ten trychtýř, co má popisovat vznik vesmíru od velkého třesku a řeknou si: ti byli ale blbí! :-D

Ostatně těch vyvrácených teorií je známých dost. Třeba flogistonová teorie, teorie kruhových oběžných drah, teorie Slunce jako středu vesmíru, teorie sedmi nebeských sfér atd atd. Byla by z toho docela zajímavá kniha, troufl by sis něco takového sepsat?

Tví básníci jsou takoví tragičtí hrdinové. Ti mí jsou zase požitkáři a bohémové.

A my zase tam v těch svých studních. Evokovalo to ve mně představu široké pouště, provrtané nesčetně studnami na jejichž dně někdo sedí a něco (co by nemuseli ostatní vidět) tam dělá. Pěkné.