Ano ano, vylezlas z bubliny a o to jde. Vlastně ani nejde nedělat dojmy. I to, že chce být někdo izolovaný od ostatních dělá dojmy.
No a ta forma, no.... mám rád pravidla, většina je má ráda, protože se v nich orientuje, je to důležité pro komunikaci. Když je upozaďuješ, můžeš je klidně úplně zrušit, ale takhle je to jen na půl cesty, jen z části, je to jako nedokouřená cigareta, nebo nedojezený rohlík, přivřené dveře a neomítnutý barák, prostě nic k čemu by se dalo říct, že je to dílo nebo výsledek. Aspoň na mě to tak působí.

No konečně něco pořádného! Má to hezký sešup, dobře se to čte a rytmicky to souhlasí až na tu třetí sloku, tam se to trochu rozjelo. Ale už ten začátek mě chytl, ten je dokonalý a konec krásně směřuje ke vtipné pointě. Skvělá práce.

No pokud ta avantgarda v tomto případě znamená dokonalé zmatení čtenáře, tak se teda povedla. Jsem z toho úplně mimo.

Ani tahle se mi nelíbí. Je to dlouhé, nezáživné, rovné závorkové, nekonzistentní a traumatické ne-li přímo psychopatologické. Budu to muset něčím zajíst.

Abych doplnil jayjaye: není tam ani prostor pro přírodu a haiku je především přírodní poezie. Jak napsala Dott, je to jen obyčejná oznamovací věta. Nic víc.

Ehm, teda několikrát jsem si musel zkontrolovat jestli autor textu sedí, nebo je to omyl. Pfffff

Helejď ta básnička se mi líbí. Jo. Mám z ní takový čerstvý čirý dojem. Ale stejně ti vytknu dvě věci, které se mi tam nelíbí. Tak zaprvně forma: ono je fajn odvrhnout konvence a svazující prvky literárních forem a úpravu, ale jak přijdou na řadu otazníky, tak není kam uhnout a věty prostě musejí začínat velkým písmenem ať chceš, nebo nechceš. Jak se objeví otazníky, výkřičníky a tečky, prostě to co ukončuje větu, tak tam prostě to velké písmeno být musí, jinak nemají tyhle znaky žádný význam. No a ta druhá věc je polemika nad myšlenkou. Nikdy nikdo nikoho nenutí nedělat nebo dělat na někoho dojem (sakra to je věta! 5 záporů za sebou, teď jsem trumfnul i Wericha s Voskovcem). Nikdo po nikom nechce, aby ze zavděčil, ale rozhodně bych z toho nedělal životní krédo, protože žít si jen pro sebe a radovat se jen sama pro sebe je egoismus a pozérství. Vážit si sama sebe je jedna věc a vážit si jen sebe je věc druhá. Nasadil bych to leda jako terapii pro deprimované sebevrahy s pocitem méněcennosti, ale jinak je správné dělat dojem na druhé, vylézt z té své bubliny a vyvolávat reakce.

Velmi malebné. Být to čínskými kaligramy vyvedeno na papírovém svitku s originální tušovou ilustrací, zarámoval bych si to a vyvěsil nad krb, abych vonnou tyčinkou mohl obětovat větrnému bohu trochu toho vonného kouře.

Stavba verše je kvalitní. Teda ten konec 4. řádku - tam patrně nemá být tečka, ale čárka, nie?

Po obsahové stránce, no je romantické si myslet, že v tom je někde svoboda. Jenže není. Bezďáci jsou otroci, rozhodně nejsou svobodní, leda si to myslí, nebo si to o nich může někdo myslet. Ale nemít domov je spíš vrchol nesvobody.

Puero to má jako s jídlem. Když má opravdu hlad, vrhne se na večeři o sedmi chodech, takže i k próze se dostane, ale přejídat se neumí. Básně jsou jako jednohubky. Když vám nechutnají, neotrávíte se z nich, zlepšíte si chuť jinou, horší je to s prózou, která se nepodaří.

Souhlasím s DDD, že ctít gramatiku znamená úctu k jazyku. Kde chybí, tam je těžko hledat v obsahu něco vážně míněného. A zase jako s jídlem, napřed jíte očima, pak teprv se odhodláte ochutnat obsah. Já patřím k těm, co rádi čtou tlusté a těžké knihy. Do knih s chybami čmárám perem a na poslední stránce obvykle sepíšu nějakou výhružku jako: editora by měli pověsit za jazyk a zapálit, nebo tak něco. Takže mi přijde jen správné u díla komentovat chyby v diakritice a podobně a stejně jako DDD nesnáším, když se pak někdo urazí, že v jeho díle vyhledávám gramatické chyby a nezajímá mě obsah. Zvláště u dyslektických autorů.

Tenhle fejeton je fajn. Rád se pohádám kdykoli s kýmkoli.

Ale jo, jo, má to grády a vypadá to dost věrohodně. Člověk je pak ochoten v rámci věrohodnosti přehlídnout i to tvrdé Y ve chlapy honí péra (protože to pak jsou logicky gramaticky ta péra co honí ty chlapy) a další češtinářské zůvěřilosti. Myslím, že se ti to povedlo. Byl-li záměr udělat z vypravěčky toho příběhu debilní kozu, co horko těžko hledá nějaké skrupule, aby dokázala vyjádřit jaký má k sexu vlastně vztah. Studovat reálie příběhu muselo být docela zábavné ne?

Zaujímavé. Hluboké. Líbí.

Myslím, žes to napsal geniálněji, než bys sám tušil. Až před to vyblbli. A nemyslím tím teď obsah, ten, jak tě znám, má podtext, který sotva kdo prohlédne.

Epitaf na pomník?

Zajímavé. Ale na pokrok je marné žehrat.

Hm. No, podle mě, kdo radou šetří, moc tou svou moudrostí k užitku není.

Píšeš pozitivně naladěné básničky, to je mi sympatické, doufám, že ti to vydrží a nesklouzneš do té potemnělé deprimující vlny tady, co už unesla tolik nadějí. Ale bacha! Za rok maturita a skoro VŠ a máš tam hromadu gramatických chyb.

Vyznání hodné zamilovaného básníka. Neurazí, dojme a potěší. Začínáš hezky. Vydrž.

Suchý jak vyšitý. Co do stylu. Jednoduchost a bezpracnost. Hele tvůj básnický idol dostal metál, prezident průměru a podprůměru si ho asi váží, ale nechtěl bych být v jeho kůži. Suchý má možná z medaile stejně podivný pocit jako já. A přemýšlím nad tím, jestli to vyznamenání bylo opravdu vyznamenáním a za co? Suchý je totiž umělec s velice pozitivním vlivem na českou kulturu, ale byl oceněn společností kulturně stagnující spolu s Bohdalkou, která má na českou kulturu dost negativní vliv. Vlastně dostal metál zatrest, ale ušlo mi jaký. A když nad tím přemýšlím a uvědomuju si, že Suchý je dost populárním směrem tvořící autor, jak se s jeho tvorbou jako člověk, který má rád moderní věci a Havlovy poetické experimenty, vlastně dokážeš vyrovnat? A to není myšleno nijak negativně, jen mi to vrtá hlavou.

Už jsem četl zajímavější experimenty.