Moc moc hezké, putuje do záložek

Mně se normálně moc nelíbí, když se básně nerýmují, ale tohle má silnou myšlenku, takže jsem na to dokonce zapomněla, že se to nerýmuje. To je jako pochvala;)

tohle se mi líbí..a to s tou tečnou náhodou taky, ač matematiku opravdu nemám ráda...myslím, že se to tam hodí..nj, co člověk, to názor:)

souhlasím s komentáři pod sebou...zajímavý nápad i rýmy, ale nesedí ti to dohromady no, chtělo by to trošinku upravit. Ale jinak se mi to líbí;)

A pak že I dont need no education:))

Mně se to náhodou líbí, nudné to není, hrozné taky ne...pravda není to žádný zázrak, ale to ani být neměl, ne? Rozhodně mi to připomnělo našeho učitle matiky, taky nám zadával příklady, které potom sám nedokázal vyřešit a vymlouval se na chyby v učebnici;).

Kdybychom věděli...co bychom tu četli a co bychom psali;) Žít v jistotě by bylo zabít Múzu.

Nj, třeba lžeš a přitom říkáš pravdu. V životě to tak často bývá. Řekneš někomu: Dokážeš to, věřím Ti...a přitom nevěříš...a on to dokáže.

Páni, moc hezké, putuje do záložek

Ta poslední sloka se mi moc líbí

Radime, nepřijde mi fér zneužívat komentářů k tak pěkné básničce, abys mohl zabít trochu tvého času, ale fajn, pro všechny: MYSLÍM, ŽE VZPOMÍNKY JSOU LEPŠÍ NEŽ ŽÁDNÉ VZPOMÍNKY, I KDYŽ JSOU ZLÉ. Trpěla jsem od patnácti sebepoškozováním, málem jsem zabila sebe i svého ex, když mi v tom bránil, polovina lidí, co znám mě za to nenávidí a má mě přinejmenším za vraha. Mám na svůj věk dost hnusných vzpomínek...a nic z toho bych nevyměnila za vzpomínkové vakuum. Prostě nic.
Dál to pitvat nebudu, zvlášť s někým jako jsi Ty. Tečka.

Drahý Radime, já jsem aavada, takže víš, že mám dost bolavé vzpomínky na to, abych mohla posoudit...a taky víš, že s tebou nebudu vůbec o ničem diskutovat.

Pořád lepší bolestné vzpomínky, než vůbec žádné...čím budou bledší, tím budou lepší

pěkné pěkné

pobavilo:) díky bohu za to, že se s matikou už nemusím potkat, upřímně s tebou soucítím;)

Noo, já tady ty nerýmovací patvary většinou ráda nemám, ale tohle se mě silně dotklo - gratuluju

Perfektní, prostě perfektní!

zajímavý...já si žiju ve svém spokojeném matrixu...tak nic nefakuju:)

Kdybych nevěděla, že jsem beznadějnej patlal, tak bych si myslela, že jsem to napsalá já ve spánku...protože jsi právě popsala přesně moje pocity, některých nedělí, pondělků, úterků a dnů co následují...jsem ráda, že v tom nejsem sama:))

Mi to připomnělo, jak se Garfield dívá na pavouka na stole, v ruce drží noviny, že ho zaplácne a pavouk povídá: neboj já nejsem jedovatej..a Garfield na to: ale seš hnusnej! a zaplácne ho...těch pavouků, o kterých píšeš ty, je mi prostě jen líto, nic víc, nic míň