přidáno 07.06.2008
hodnoceno 6
čteno 1529(21)
posláno 0
Spustil se déšť na čtyřicet dní,
provazy vod trhají zpackaný sen
narušený střídavými záblesky
čehosi zvláštního.

Tma rozlila černý inkoust,
který smazal jedno srdce
namalované křídou v ulici,
kudy chodí těla bez duší.

Déšť uhasil poslední cigaretu
jako znamení mrtvé naděje,
která protéká mezi prsty
a padá kamsi do prázdna.

Bouřkové mraky pohřbívají lásku
utopenou ve sklence vína
a zbyla jen trpká pachuť
vmíchaná do kapek deště.

přidáno 29.07.2008 - 07:15
déšť...taky mi nevadí...:-)...je skoda, ze tan, kdo nii lasku vetsinou neni dest...:-)
přidáno 09.06.2008 - 11:12
miluju déšť na všechny způsoby...;)
moc hezká básnička;) *
přidáno 08.06.2008 - 11:52
perfektní obrázek..
a báseň.. taky slušná..
přidáno 08.06.2008 - 11:15
chUdí??....
Třeba toho Medarda nějak přežijem :)...
moc pěkná báseň... zaujala mě a zapůsobila :)
přidáno 07.06.2008 - 20:31
Moc hezké:o)
přidáno 07.06.2008 - 20:12
Mně se normálně moc nelíbí, když se básně nerýmují, ale tohle má silnou myšlenku, takže jsem na to dokonce zapomněla, že se to nerýmuje. To je jako pochvala;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Deštivá melancholie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mobil versus pračka
Předchozí dílo autora : Pívo

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming