....
přidáno 20.12.2007
hodnoceno 4
čteno 1647(18)
posláno 0
Dneska jsem ztratila křídla
jak lehce spadlo těch pár per
nade mnou stále oblaka bílá
už je daleko do nebeských sfér.

Sliby jsi vrátil a naději též
smutek stál tiše u dveří
oči tvé říkaly - nečekej, běž
až bolest zas udeří....

pár kroků od tebe a slova nevyřčená
chtěla jsem prosit, nebylo proč
rozbil jsi křehkost společného rána
rozbil jsi všechno, stát není oč...

Prázno a beztíže jsou teď mí hosté
nabídnu jim neředěný žal
a až odejdou, budu snad posté
vzpomínat, na co sis to hrál...
přidáno 07.06.2008 - 21:07
Moc moc hezké, putuje do záložek
přidáno 21.12.2007 - 09:33
Mě se tvoje věci líbí. Jsou tam pěkné obraty, jsou ve všech verších.
přidáno 20.12.2007 - 19:35
Ač je to často neznámá,
všechno smysl prý svůj má
a jako olovo se mění v zlatý kov,
tak nové paprsky září ze všech tvých slov:-)
přidáno 20.12.2007 - 08:38
další doklad toho, že ne my, ale bolest píše nejlépe. Zná ty správné slova .

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prázdnota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Odvaha smíření
Předchozí dílo autora : Vánoční

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming