Není to paranoidní schizofrenie, když pozorovaný i pozorující jsou tatáž osoba?

Koala: viz včerejší dílo Starý plot. Stejně ale tvoje úvodní dvojverší nepřekonala

Hledač 01: tak to máme společný: https://bandzone.cz/kalahapanazvejkacky69

Nechci nikoho podceňovat, ale všimli si všichni kosy a kosa?

Rozhodně .-)

Máš (v hlavě) hudbu k tomu?

Krásně popsanej život a ten konec je jak známo "každý k moři dopluje, někdy dříve a někdo později ...". Nevím, jakou větu napsat na závěr.

Úplně na malou chvilku na začátku jsem zadoufal, že si budeme hrát se slovem kosa. Kosa, samice, při sečení trávy narvaná do starýho pletiva, a nebo píše autor o kosici? Nebo přecejen o kose a ne kosu? Ty jo, já snad tu překrývající se báseň o kose(ch) zkusím napsat, inspiruješ!

Co je svoboda duše? Jít si kam chci? Říct, co chci? Žít, s kým chci? Svoboda nesouhlasit? prosím o odpověď. Abych reagoval na obsah konkrétně: Hledání svobody (duše) vnímám jako cestu, ale svobodu duše vnímám jako stav, dosažený stav.

Popravdě má tohle dílo pro mě dvě roviny. Obsah, myšlenka mě oslovuje, je tam životní moudro, vlastně několik. Druhá rovina je forma, kterou jsi to napsal. Cítím, že ty délky vět rozdílné nejsou úmyslně, a to je právě to umění, a někdy dost těžké, myšlenky vměstnat do stejných formiček, aby výsledný dílo nebylo rozhárané a nepůsobilo neučesaně.

Děkuji za komentáře

Mlčeti Zlato: ok, díky, jen mě zajímalo, jestli je to záměr

čemice = čepice? utěšujícíi = chybí M? Obsah: krásně obojetné - krása a strach, naděje a hnus, chlácholení a nehezkosti

Proč se to nejdřív super rýmuje, pak trochu rýmuje a nakonec vůbec nerýmuje?

Hledač 01: taková svoboda možnosti, možnosti rozhodnutí a okamžitý reakce, že jo

Toulal se duše? Jo ono je to"toulal se" a "duše krajem", ale upřímně je to dost matoucí.

V některejch řádkách je o hodně víc slabik, takže se mi ty řádky s jejich rýmem blbě čtou. Ve dvou větách za sebou napsané slovo "ebenovém" mě ve čtení zarazilo, zaškobrtlo. Obsahy jednotlivých řádek básně jsou pro mě krásný.

Nápad se mi jeví jako super. Požít optimismus :-). A závěrečná myšlenka, že každej doušek optimismu jednou vyprchá, ta obava, že určitě zas, to je postřeh ze života, byť to bylo myšlený jako hříčka.

Ta první sloka ok, mám z ní ale pocit banálnosti. Druhá sloka: polykání slov, dobrý, ale kdo by na nudle řval Tůdle? Nevidim tak ten významovej smysl použití, jen že se to rýmuje. Konec z celého nejlepší.

Je to písnička? Že to má tu strukturu dvě řádky delší, dvě kratší", tedy asi změna melodie?