Povídka je to rozhodně zajímavá a pro mě, jako materialistu, tentokrát také lépe uchopitelná :). Myslím, že každý v životě zažil okamžiky, kdy kvůli špatnému rozhodnutí musel tzv. bojovat v předem prohrané bitvě s větrnými mlýny. Pravda je, že život se podepisuje na všech. Realisté se snaží vidět život bez příkras, ale přivádí je to k šílenství. Idealisté si rádi svět přikrašlují, čímž mnoho realistů vlastně štvou . Největší pravda je taková, že přestože realisti otáčejí kolečka ekonomiky a drží tak všechny při životě, tak sami ve uvnitř ví, že bez idealistu by na tom světě bylo prostě smutno :)

Každý chce někam patřit. Důležité je nenechat se strhnout proudem. A udržet si svůj vlastní charakter, protože ten nás všechny děla jedinečnými.

Psavec: Děkuji

Sasanka: Děkuji. Konec jsem upravil podle návrhu od Lenči. Elegantnější řešení mě nenapadlo :D

Lenča: Znovu děkuji za trefné postřehy. O detaily se postarám a nad rýmem ještě popřemýšlím :D

LudvíkRoiSoleil: Děkuji. Se správnou kritikou se hnedka psalo jinak :)

Gora: Děkuji za radu.

LudvíkRoiSoleil: Děkuji za radu. Trik rozhodně využiju.

Lenča: Děkuji moc za poznatky. Náležitě jich využiju při psání něčeho dalšího. :D

Bohužel krutá a neměnná realita.

Nezvaný: Děkuju :D

Po jazykové stránce velice pěkná práce. Po stránce obsahu asi fajn, ale jsem také prchlivý materialista, takže těžko soudit :D

Lenča: Děkuji za odezvu. Člověk prý potřebuje zhruba deset tisíc hodin, aby v něčem vynikl. Uvidíme jestlí se za tu dobu někde posunu :)