přidáno 02.11.2022
hodnoceno 6
čteno 403(12)
posláno 0
Údery kladiva rozčesávaly ticho,

na kovadlině kovová růže

začala rozevírat listy.

Okvětní lístky z výhně zčervenalé

dostávaly svoji plátkovost

pro formu květu.

Voněla snad výhní,

potem kováře.


Její vůně nelákala včely

v kovové bráně k niž

přináležela,vábila svoji krásou

Přivonět snak k prošlým časům.


Kovadlina dávno mlčí.

z žulového monolitu hledí

do věčnosti oči kováře

co dávno zesnul .

Růže kvete dál v oběti ocelových prutů.

v něž jak by do vázy ji dal.
přidáno 04.11.2022 - 11:08
Gora: Děkuji za komentář.
přidáno 04.11.2022 - 10:57
Metaforka kovové růže v působení kovadliny je fajn.
přidáno 03.11.2022 - 16:34
Proscriptus: Děkuji.napsal jsem jen prvni odstavec,kamaradce
se to libylo jen prý by chtěla dopsat.
Tak vznikl i konec.
přidáno 03.11.2022 - 16:11
Každý dobrý řemeslník, ať už děla se slovy nebo kovem, sní, že ho jeho dílo přežije a dobře poslouží. Tohle dílko posloužilo dobře :)
přidáno 03.11.2022 - 06:55
Psavec: Děkuji ,ano kluci dokázali vykovat krasné věci.
přidáno 02.11.2022 - 22:46
Tahle růže hned tak neuvadne.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro věčnost. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Snídáš
Předchozí dílo autora : Nejsem

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming