Je to povedené, jen já osobně bych asi jinak dělil do veršů, např. takhle:

"mám smůlu!"
culí se a ukazuje
dleně

Miro Sparkus: Máš pravdu, že má haiku formální požadavky a 5-7-5 mezi ně patří, ale mnohem podstatnější jsou formálně/obsahové požadavky na "filozofické" úrovni textu. Proto je taky tak těžké napsat dobré haiku. Darmošlap se netají tím, že píše free-form haiku, ale pokud jde o filozofickou rovinu textu, má optiku nastavenou velmi správně, takže se o haiku docela určitě jedná.

Moc se mi líbí první text - živě se mi za ním vybavuje příběh (máme ho doma ob den), který je vlastně zamlčený, ale přesto zřejmý. Líbí se mi, jak si to haiku hraje s výpustkou a nutí čtenáře přemýšlet.

Gora: K těm starým odrůdám mám příběh: opravdu jsme chodili od stromu ke stromu a ochutnávali různé staré druhy v zaniklém sadu (rozeznávali jsme je jen podle velikosti a barvy) - některá jablka byla sladší a moučnější, ale většinou převládala nakyslá až kyselá chuť - taková jablka mám nejradši. Celkem jsme objevili asi 6 nebo 7 různých odrůd. Bývalý vojenský prostor v Ralsku je hodně zvláštní a zajímavé místo...

Darmošlap1960: S tím opletníkem je to. jak říkáš, až na jednu drobnost - Labuť není hospoda, ale název rybníku - a v místě odkud jsme přicházeli mělo být podle mapy ptačí hnízdiště. Takže situace byla taková: blížil jsem se k Labuti do míst ptačího hnízdiště - a tu náhle (zářivě bílý) opletník plotní!

Aha, to je opravdu pěkný moment, ale takhle jsem ho při svém čtení nedokázal interpretovat, pokud se ti to povede zpracovat do haiku, bude to určitě krása:

napadá mě třeba změna pořadí motivů:

"Čtu si pohádky..."
z hromady odhazuje
lístek po lístku

Prem: Ještě ti dlužím poznámku k tomu haibunu. Žádný haibun ve skutečnosti není, jsou jen texty, ale mnohokrát jsme se zdejšími autory, třeba s Gorou, řešili možnost zakomponovat svá cestovatelská haiku do nějakého širšího rámce.
Tyhle dva texty by si o to říkaly. Například text o Labuti a Opletníku by určitě vyzněl jinak, kdyby bylo jasné, že Labuť u města Žinkovy je největším rybníkem strakonického okresu, a že sotva jsem se blížil k Labuti směrem od místa, kde má být ptačí hnízdiště, už zdálky mě zaujala zářivě bílá barva opletníku na plotu kolem rybníka.

Ten první text je zajímavý, ale přijde mi, že na to, aby se dal "nekomplikovaně" vstřebat, je tam dost nejasností.

Vyvstávají otázky jako třeba: Proč lístek po lístku? Opravdu je to po jednotlivých listech (moje zkušenost z dětství mluví jinak, ale mohlo by to tak být) nebo čtu SI pohádky? To znamená, že se pozornost obrací ba lyrický subjekt, protože ten komu je čteno nedává pozor? Jsou to poměrně komplikované úvahy, které jsou pro interpretaci nutné a které mi tak nějak ruší bezprostřední dojem dojem.

Velice se mi ale líbí poslední text: Je motivicky jednoduchý, ale velmi ve mě rezonuje, asi i proto, že tak dobře odráží náladu Halasovy básně Podzim, kterou mám rád, a to včetně vyrovnávání se s vlastním stářím.

Můra73: Souhlasím, ostatně i (některá) stará japonská haiku byla plná interních odkazů, které ne každému mohly být zřejmé. Doslova by se dalo mluvit o "intelektuální" větvi haiku - teď mám na mysli především kulturní odkazy na japonské reálie a historii.

Ziny: Díky za příspěvek do debaty. Opletník plotní jsem zařadil v plném názvu právě pro jeho nádherné zvokomalebné jméno...

Prem: Arašíd je vtipný! Zasmál jsem se. Když jsem mluvil o tom strážním hradu, měl jsem na mysli, že strážní hrad doslova znamená hrad, který hlídá/opatruje danou lokalitu.

Myslím, že my dva se v pohledu na haiku výrazně shodujeme, uvidíme, co ostatní...

Prem: Máš samozřejmě pravdu - je to i jeden z důvodů, proč jsem sem ty texty dal, přestože jsem si je jinak schovával jen pro "osobní účely". Chtěl bych podnítit podobnou diskuzi, kterou jsme vedli ve Vidimi - nakolik je odbornost v haiku patřičná, případně nakolik se odbornost prolíná se zenovou podstatou haiku.

A i přes to všechno věřím, že například první text může zároveň působit dostatečně obecně, pokud interpretace vyjde ze slova "strážní" (což je mj. oficiální termín spojovaný s Ralskem, jinak bych ho v textu nepoužil).

Uvidíme, co na to ostatní.

Nic si z toho nedělej, s haiku je to jako s Edisonovou žárovkou - ten údajně kdysi prohlásil: "znám tisíc způsobů, jak nevyrobit žárovku." Stejně tak je tisíc způsobů, jak nenapsat haiku, ale s trochou trpělivosti se to podaří.

Rada číslo jedna zní: V haiku piš pouze o tom, co jsi právě prožil. Pak se nestane, že ti fantazie někam ulétne (do minulosti, budoucnosti nebo fantazijních světů), protože úlety k konceptu "tady a teď" text většinou jako haiku diskvalifikují.

Např.: U druhého textu by verš "pod kopcem plují parmy" znamenal, že jsi je právě v tu chvíli viděl, což je ale pravděpodobně nemožné, a čtenáře zvyklého na haiku to okamžitě zarazí.

Zvukomalebnost druhého verše je podmanivá, ale jinak si to jako celek nějak nedovedu vyložit.

Těmhle textům se mi nedaří porozumět. Technicky vzato jednotlivé motivy do haiku patří a v textech není nic, co by se haiku vymykalo, ale ani v jednom textu se mi nedaří najít přesah, ani jeden text ve mě nerezonuje. To samozřejmě může být tím, že mi něco podstatného uniká - nebylo by to poprvé.

V mailu jsem zapomněl odeslat všem, proto komentář vkládám ještě sem:

prostřední text se mi velmi líbí, sice tam striktně vzato není kireji, ale nepřijde mi to v tomto případě jako přitěžující okolnost, protože kireji by klidně mohlo být na konci druhého verše v podobě pomlčky a význam textu by se nezměnil. Ta představa třešňových listů a dvojího pohybu - to je krása.

A tuším, že s mírnou obměnou by mohla existovat i jarní varianta :-)

Určitě to možné je, pokud je to funkční - tady například střídání funkci má - jde o přímý popis pozorovaného. Využívat takový postup samoúčelně by znamenalo haiku znehodnotit, ale funkční využití je v pořádku. (Problém by nastal ještě ve chvíli, kdy by se slovo používalo ve více významech a některé z nich byly explicitně metaforické - to se tady ale neděje).

Můra73: Káťo, vysvětli mi, prosím, ještě, co ti v tomto textu přijde metaforické?
Snažil jsem se co nejvíc doslovně popsat realitu a v původním záměru žádná metaforika nebyla, tak by mě zajímalo, jak to interpretuješ ty jako čtenářka.

Já myslím, že to haiku je. Otázka spíš zní: jak je povedené/nepovedené. Z hlediska výstavby mi trochu nesedí poslední verš - pokud by to bylo SLUNCE, ke kterému se vztahuje "skrz stromořadí", pak by úplně nedávalo smysl to střídání, pokud je to lyrický subjekt, pak zas úplně nesedí předložka "skrz", asi by podle mě bylo lepší napsat: "jdu stromořadím".

Pak je tu, samozřejmě ta věc s kigo - text není tematicky zasazený, vož je běžně akceptované u tzv. městských haiku, ale je běžně vyžadováno u přírodních haiku. Tenhle text by klidně mohl být na pomezí mezi těmito dvěma variantami, takže ani absence kigo nemůže text automaticky diskvalifikovat.
Pokud jde o přesah, jde vlastně "jen" o přesah ve smyslu objevného pozorování v kombinaci s juxtapozicí textu - to není mnoho, ale jsou i jiná haiku, která jsou rovněž postavená "pouze" na pozorování a uspořádání textu, a přesto jsou vnímána jako plnohodnotná haiku.

Shrnutí: Haiku to podle mě je, ale je na čtenáři, jestli v něm tenhle text dokáže dostatečně zarezonoval, aby zároveň konstatoval, že je to dobré haiku. Já osobně to vidím tak, že jde o poměrně objevné pozorování, zvláště v kombinaci s uspořádáním motivů do veršů. Zároveň mi ale text nepřijde příliš hluboký a pointu vnímám spíš jako vtip, a text ve mně nezanechává hlubší stopy.

když k tomu dodám, že motýl je v západní symbolice tradičně symbolem duše, nabízí se mnoho interpretací... Jinak motýly v zimě znám, vždycky mi jich bylo líto - tak snadno se nechají splést nenadálým oteplením a vylétnou ven uprostřed zimy...

zatápím v kotli ---
ze všech stran třepotání
motýlích křídel