Lenča: Některá by to měla sklidit. (-: díky.

Jsem abstinent, protože vše piju jako vodu.. škyt...
některé vody mi nedělají dobře, asi jsou zkažený.

Potkal jsem kolo co ženu vedlo,
byla jak dělo, válela se jak knedlo.
Nabídl jsem jí rámě, že spolu
to zvládneme hravě.
Za námi vynořil se cyklista
měl ji jak s praku ženista..
Než jsem stačil něco říci
už mě mlátil po palici.

vanovaso: Sasanka: Gora: Děkuji Vám a s postřehy nemám problém. Jde o nález ze šuplete, tak jsem to již neupravoval. Prostě jste krásné a rádi Vás milujeme aspoň v představách éteričnosti. Škoda , že lesní kapradiny nemají co žalovat.

Sasanka: Koukám, že se vracíš k skrovnému napajedlu. Rád bych zavlažil tvoje sasanky, Však rumpál schází a vědro děravé, však voda jsem čistá, tím si buď jistá. Jen žába ví, že srdce se mi zahojí.

Jel jsem u nás Martina, tak přišla vhod tvá báseň jako hlavní chod dnešního večera. Ten přednes má dramatyčnost.Dík.

Věřím, trápení tvé měřím, že srazily se dva vlaky, Hirošima a Nagasaki. Přeji trochu klidu, zhojit rány, nekuchat vinu.

Nestačím se divit, tolik originálu a pořád bývají překvapení.

Kdo tě přikoval? Nerozhlížej se. Máš klíč, ale pilník bude lepší.

Tři domy: Skutek, naděje, beznaděj. Adresa volitelná.

Listy se rosí, polibky
vlhnu z té vášně.
To tvé rty promítá les
v pokušení... však
nikdo poblíž není.
Mé srdce podzimu
vzdá se, však
ošatí se v kráse.
i v čase.

Pořád se učím, a pořád propadám a lidi kolem na tom nejsou o moc lépe.

Ne každý energetický náboj je trvale udržitelný. Strom se dá přesadit, ale sociálně živoří. Znáš to dobře.

V tlejícím listí jsem až po uši v lese
ohřát tam duši, člověku chce se.
I malé radosti nabývají na významu
za špatné bytosti já neviním zimu.
Bude lépe Sasanko.

O šest tisíc jsem dvakrát přišel,
trávím to před svátky tiše.
Nadávky my nejdou z huby
snad od nervu mě chytli zuby.
Povzbudím tě milý brachu
svět je občas plný krachu.
Přesto žij dál beze strachu.

Pod sněhem pučí,
v potůčkách zurčí
ledovce tají
nejen v máji.
Aspoň srdce že hřeje
i v kraji chladu
a beznaděje.

Dech pouhý, a odsouzenec?
Jednu olivu si přeje.
Vloží do úst, oči zavře.
Tu před popravou On
pláče se i směje.
Dosud nikdy nežil
bez naděje.

Trápení a vysvobození. Lidé spoléhají na šťastný konec a protože vše je myšlenkou, pak mysleme hezky.

Jak z Japonského zenu. Koán.

V jedné své básni jsem napsal. Trubky ,roury , kanály řeku, mou duši napájí, svými zvratky mění moji tvář...... Ta báseň začíná čistým pramenem v horách. Hledej cestu k prameni.